Fakulta tělesné kultury se v závěru letních prázdnin stala místem s největší koncentrací tělocvikářů široko daleko. Na jedenáctém ročníku pracovního setkání Těloolomouc čerpali inspiraci pro své hodiny, vyměňovali zkušenosti s kolegy a v neposlední řadě si před začátkem školního roku protáhli své svaly.
Rozvrh setkání ve dvou dnech čítal čtyři desítky lekcí, od těch zaměřených na klasiku, jako je gymnastika nebo basketbal, přes hodiny street dance či představení novinek Sazka Olympijského víceboje pro nový školní rok až třeba po zvláštně působící jugger. To je v Česku se teprve zabydlující týmový sport, který vychází z australského postapokalyptického filmu z konce 80. let a který v sobě na první pohled kombinuje ragby a šerm.
„Byla jsem zde poprvé a snažila jsem se nevynechat nic z toho, co jsem si v rozvrhu vyhlédla. Z novinek, jako jsou cvičení smovey nebo woudink, jsem vyloženě nadšená, skvělá byla i třeba hodina tanců na vozíku. Škoda, že byl program jen na dva dny, ještě bychom s kolegyněmi určitě den vydržely a absolvovaly další lekce,“ uvedla Andrea Matoušková z Neslovic na Brněnsku.
Z tamní základní a mateřské školy nepřijela sama, do Olomouce vyrazila i ředitelka Lenka Odehnalová. „Naše škola je hodně sportovně zaměřená, jsme zapojení do projektu Hodina pohybu navíc, a i když jsme jen první stupeň, jsme tam tři tělocvikáři. Na Těloolomouc jsme vyjeli v pěti a příště to vidím ještě na větší účast,“ komentovala. „Zajímají nás hlavně novinky, protože ty naši školu ženou dopředu. Už teď mám pro našeho pana učitele na dílny plán, budou se žáky vyrábět pompy na jugger. A určitě objednáme vibrační kruhy smovey,“ prozradila ředitelka školy plány.
Jako absolventka olomoucké tělovýchovy a účastnice tří ročníků Těloolomouce na počátku tisíciletí se potkala také s některými svými kantory a známými. „Bylo to krásné, jsem spokojená. Mrzí mě ale, že jsme s kolegyněmi nestihly nabízenou komentovanou prohlídku města. Prošly jsme si tedy centrum alespoň samy a trochu jsem zavzpomínala, jak město vypadalo v době mého studia,“ uzavřela Odehnalová.
V programu našly prostor také aktivity projektu KLIKO, který se zaměřuje na rozvíjení personálních, sociálních a občanských kompetencí žáků základních a středních škol prostřednictvím herních a interaktivních činností. Některé takové činnosti, u nichž je vyžadována mimo jiné týmová spolupráce a komunikace, si učitelé během projektového setkání vyzkoušeli, aby je následně mohli aplikovat ve svých hodinách.
Tělocvikáři se v Olomouci pravidelně potkávají od roku 1995, obvyklý byl dvouletý interval. „Dostávali jsme ale zpětnou vazbu od účastníků, že ekonomická situace na školách nedovoluje účastnit se takových akcí tak často, zkusili jsme tedy, co to udělá, když ten interval prodloužíme. A musím říci, že i bez účastníků z projektu KLIKO byla účast o třetinu vyšší než před třemi lety,“ uvedla vedoucí pořádající katedry sportu Soňa Formánková. Z celkového počtu zhruba 350 účastníků pocházela většina z Moravy, díky zmiňovanému projektu, ale přijelo také na šedesát učitelů z Plzeňského a Ústeckého kraje.
Středobodem dění bylo Aplikační centrum BALUO, za lekcemi účastníci mířili i do tělocvičen fakulty tělesné kultury v Hynaisově ulici nebo na střední zdravotnické škole, tedy do míst, kde se části setkání konaly i v minulosti. Jak připomněli během zahájení akce děkan Zbyněk Svozil a také rektor Jaroslav Miller, v roce 2014, kdy se konal desátý ročník Těloolomouce, byl teprve položen základní kámen moderního neředínského centra.
