Na problematické prvky, nejednotnost a nerovnost při uplatňování platných právních úprav ve školství upozorňují odborníci z Univerzity Palackého. Zaměřili se na klíčové právní normy a dokumenty a problém uvolňování žáků se zdravotním znevýhodněním z tělesné výchovy. S nadsázkou se dá říci, že tělocvik z pohledu legislativy škodí.
V přímém rozporu s aktuálními, zejména inkluzivními, trendy jsou podle autorů analýzy vytvářeny systematické bariéry pro společné vzdělávání. I když jsou podnikány kroky pro zlepšení současného stavu, dosavadní uplatňování norem v praxi působí proti těmto snahám a je v rozporu s aktuálním stavem vědeckého poznání i ústavním pořádkem České republiky.
„Víme o řadě případů, kdy ve školách automaticky předkládají rodičům žáků se zdravotním postižením žádost o uvolnění z hodin tělocviku. Když tito žáci docházeli na školy pro žáky se zdravotním postižením, tělovýchovy se automaticky účastnili, někteří dokonce reprezentovali Česko v paralympijských sportech. Při přechodu do společného vzdělávání jim ale nová škola hned od začátku dává jasný signál, kde začíná a končí inkluze,“ uvádí Ondřej Ješina z katedry aplikovaných pohybových aktivit fakulty tělesné kultury.
„Ve školském zákoně je u tělesné výchovy jako u jediného vyučovacího předmětu explicitně uvedena možnost uvolnit žáka na základě lékařského vyjádření. Alarmující pro nás je vzrůstající množství takto uvolněných žáků a také nezařazování náhradních forem výuky, jako je zdravotní tělesná výchova, nebo absence změn obsahu tohoto předmětu, jako je aplikovaná tělesná výchova,“ dodává Ješina.
S odkazem na zjištění svých kolegů upozorňuje i na to, že objem skutečně realizovaných pohybových aktivit u každého žáka zapojeného do školní tělesné výchovy činí cca 17–20 minut ve vyučovací jednotce. „To představuje maximálně 40 minut týdně. Světová zdravotnická organizace ale pro děti školního věku doporučuje 60 minut denně. Jediná organizovaná a profesionálně vedená povinná forma pohybové aktivity tedy nedosahuje ani 10 procent doporučeného objemu,“ vypočítává.
Těžko odůvodnitelné rozdíly
Smyslem tělesné výchovy není jen samotný tělesný výkon, ale také rozvoj sociální interakce mezi žáky, výchova ke zdravému životnímu stylu či budování určitých pohybových návyků. Ve světě je běžné, že se výuky tělesné výchovy účastní více než 95 procent žáků se zdravotním postižením, využívá se při tom modifikací forem i obsahu výuky, úprav počtu žáků ve třídě nebo aplikovaných didaktických pomůcek. U nás jsou často uvolňováni i žáci, jejichž zdravotní limity lze ve výuce zohlednit nebo kompenzovat. Výrazně tomu přispívá i vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 391/2013 o zdravotní způsobilosti k tělesné výchově a sportu, která umožňuje uvolnění dokonce kvůli obezitě. V některých školách jsou zase z celé výuky tělesné výchovy uvolněni žáci kvůli fobii z vodního prostředí.
„Mezi školami jsou poměrně velké a těžko odůvodnitelné rozdíly v podílu uvolněných žáků. V naší analýze najdeme školy s počtem žáků nad pět set, které nevykazují uvolnění z hodin tělocviku u žádného žáka. Na druhou stranu jiné obdobně početné školy vykazují 15 takových žáků a 26 částečně uvolněných,“ uvádí druhý z autorů analýzy Maxim Tomoszek z katedry ústavního práva právnické fakulty.
Uvolňování je přitom podle něj v přímém rozporu i s některými významnými mezinárodními dokumenty. „Mezi nejvýznamnější z nich patří Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, která garantuje jednotný přístup ke vzdělávání, ale například i právo na sport a volnočasové pohybové aktivity,“ doplnil Tomoszek.
První vlaštovka
Není tedy možné, aby škola pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nevytvořila podmínky pro jejich zapojení do tělesné výchovy nebo jim v odůvodněných případech nabídla alespoň alternativu v podobě zdravotní tělesné výchovy, a namísto toho jim dala pouze možnost uvolnění z tělesné výchovy. Zvlášť když Česká republika disponuje odborníky na oblast aplikovaných pohybových aktivit a ve školním prostředí aplikované tělesné výchovy. První systémovou vlaštovkou a snahou o nápravu v této problematice je podle autorů analýzy pilotní zřízení poradenského pracovníka, metodika pohybové gramotnosti – konzultanta APA v Olomouckém kraji.