Do Slovinska a Rakouska zamířila letošní Expedice PřesBar, kterou pro sedmičku lidí s postižením či znevýhodněním připravili studenti katedry aplikovaných pohybových aktivit (APA) Fakulty tělesné kultury UP. Během intenzivního sportovně-turistického týdne zavítali za zážitky a překonáním sebe sama do bývalých dolů i do horských výšin.
Výprava, v níž byli účastníci se zrakovým či sluchovým postižením nebo dva vozíčkáři, zahájila expedici na pomyslném dně, totiž ve štolách dřívějších hlubinných dolů Podzemlje Pece u městečka Mežica. Někteří si podzemní prostory prohlédli z kajaků, většina si je však projela na kole. „Trochu jsme se při přípravě báli, jestli to nebude moc náročné a jak to vůbec bude vypadat, ale bylo to v pohodě. Jen holky, které jely na tandemových kolech s našimi nevidomými hosty, říkaly, že měly co dělat, když v chodbách občas bojovaly s rovnováhou,“ prozradila jedna z organizátorek cesty Alena Krejčí.
V sedlech kol a handbiků pokračovali účastníci i v dalších dnech na denním světle, když projeli část Drávské stezky v Rakousku a přiblížili se tak k Triglavskému národnímu parku, kde na ně mimo jiné čekalo zdolání ferraty. „Tam došlo ke krizové situaci, když si ve složitějším úseku cesty jedna z nevidomých účastnic vykloubila koleno a na vlhké skále začala panikařit. Nechtěla jít dál, zároveň nešlo jít dolů. Prostřídali jsme se u ní, koleno obvázali, a i když to trvalo déle než ostatním, protože se potřebovala cítit při pohybu bezpečně, nakonec ferratu také zvládla,“ popsala studentka.
Vyvrcholením expedice byl výstup na horu Vršič, která se zvedá do výšky 1737 metrů nad mořem. Především v závěru výšlapu museli studenti překonávat různé nástrahy terénu a nejednou přenášet účastníky na handbiku či na vozítku zvaném Křižník. „Nad ránem snad polovina z nás vystoupala z chaty na vrchol Vršiče, tam jsme si sedli a v tichosti a s úžasem pozorovali východ slunce nad horami. Byl to silný zážitek. Byli tam přitom s námi i oba naši hosté na vozíku, u kterých jsme si říkali, že nebýt nás, možná by se na takové místo nikdy nedostali a takovou krásu neviděli,“ dodala Alena Krejčí.
Na chatě pod Vršičem také vyvrcholily expediční úkoly a výzvy. Právě tady se mohli účastníci zbavit svých strachů a obav, respektive dřevěných koleček, na které všichni na počátku cesty napsali to, čeho se obávají, ať už aktuálně či dlouhodobě. V průběhu týdne si také členové výpravy otestovali své znalosti o Slovinsku nebo vyzkoušeli, jakou nejoriginálnější věc získají výměnou za drobnou minci. Někteří donesli žvýkačky, jiní malovaný kámen.
Jednou ze sedmičky handicapovaných hostů slovinské Expedice PřesBar byla Petra Dadáková, která pracuje jako korektorka textů pro studenty v Centru podpory studentů se specifickými potřebami UP. Účast na expedici jí doporučil kamarád Lukáš Lacina, který v TyfloCentru Olomouc vede simulovanou laserovou střelbu a má z cesty přes bariéry se studenty katedry APA také zkušenost.
„Už delší dobu je mým snem strávit nějakou dobu pouze s kamarádkou, expedice mi ho splnila. Nejen že jsem strávila několik dní se skvělou partou lidí, kteří jsou nyní mými přáteli, ale také jsem zde našla potřebnou svobodu a volnost. S rodinou se přece jen chováte jinak než s kamarády, tolik se neodvážete. Expedici jsem si tak neskutečně užila. Najít totiž někoho, kromě rodičů, kdo by byl schopný a ochotný se o vás někde delší dobu postarat, je opravdu nemožné. Není to nic, do čeho by šel každý. Proto moc děkuji celému expedičnímu týmu za tento splněný sen,“ uvedla usměvavá žena na vozíku.
„Každá aktivita měla svoje kouzlo. Co se ale týká nejintenzivnějšího zážitku, tím bylo lezení na skále. Myslela jsem si, že to pro lidi na vozíku ani není možné. Pro mě jako milovníka adrenalinu a dobrodružství to byla ta nejlepší aktivita, kterou jsem na expedici absolvovala. Lézt po skále bych mohla opravdu pořád. Byl to fantastický zážitek a opět děkuji všem, kteří mi to umožnili. Dokonce jsem po tom měla i hlad, co se u mě stává málokdy,“ dodala Petra Dadáková s tím, že organizátoři si za svou práci zaslouží jedničku s hvězdičkou a několikrát podtrženou.
To Alena Krejčí jako organizátorka je drobet přísnější, studentský tým by ohodnotila známkou B. Mimo jiné i proto, že se podařilo uskutečnit vše podle plánu, nedošlo mezi členy výpravy k nějakým větším konfliktům a krizím, počasí i přes nějaké přeháňky vyšlo a program byl připravený tak důsledně, až někteří občas nabyli dojmu jisté pohodlnosti.
„Expedice mě určitě obohatila po stránce vedení lidí, zkušenost s takovou velkou a specifickou skupinou je opravdu neocenitelná, co se týče například empatie, poznávání vztahů mezi členy skupiny nebo i trpělivosti. Společně s Bárou Plačkovou, se kterou jsme především tvořily program, se nám, myslím, podařilo, že se všichni cítili dobře a panovala přátelská atmosféra a nálada. Samozřejmě nějaké drobné třenice byly, ale to nestojí za řeč, naopak to k takové akci patří,“ uzavřela organizátorka expedice Alena Krejčí s tím, že jejich cestu brzy ještě připomene krátký videodokument.
Expedice PřesBar (přes bariéry) je vzdělávací projekt katedry APA FTK UP, prostřednictvím něhož získávají cenné zkušenosti pro své budoucí povolání studenti navazujícího magisterského studia zaměřeného na pohybové aktivity osob se zdravotním postižením či znevýhodněním. Realizací expedice zároveň ukazují, že handicap nemusí být ve sportovním vyžití těchto osob žádnou překážkou. Letošní expedice byla již jedenáctá, kterou studenti katedry APA připravili. V minulosti mimo jiné navštívili Norsko, německy mluvící země, Slovensko nebo Korsiku, v době epidemie covidu-19 se jedna z expedic uskutečnila doma v České republice.
