Vyzkoušela si roli dobrovolníka v nemocnici, přišla s technikou vědomého relaxačního kreslení, vymýšlí úlohy na cvičení kognitivních funkcí a kvůli pomoci mobilnímu hospici si podala přihlášku na Cyrilometodějskou teologickou fakultu UP. Činorodá a kreativní Lenka Vyhlídalová se po letech praxe v ekonomické oblasti vydává poněkud odlišným směrem, ke kterému měla ale vždy blízko.
Jako certifikovaná účetní, daňový specialista a soudní znalec v oboru ekonomiky se Lenka Vyhlídalová žijící v kraji pod Svatým Hostýnem roky pohybuje mezi množstvím čísel a přesně danými pravidly, jak s nimi zacházet, zároveň jí ale vůbec nejsou cizí volnější světy kreativity a pomoci potřebným. Co víc, dokáže je propojit, byť i tady občas narazí na nějakou překážku. A podobně vychovávala i své dcery. „Když jsme se zapojily například do potravinové sbírky, měly radost, že něco dobrého udělaly pro lidi, kteří nemají takové štěstí,“ vzpomíná.
Nechtěla ovšem být pouze účastnicí pasivní, přispěvatelkou, ale i třeba aktivně projekty pro okolí vymýšlet. Prvním se stala knihobudka, kterou se ve spolupráci s holešovskou knihovnou podařilo umístit v tamním zámeckém parku. Později přesvědčila známé k pletení čtverců na deky na podporu charitativního projektu Knit a Square, který v Jihoafrické republice pomáhá sirotkům a opuštěným dětem, háčkovala také chobotničky na podporu nedonošených dětí. Když pak narazila v Uherskohradišťské nemocnici na letáček o možnosti dobrovolnictví, rozhodla se to vyzkoušet.
„V nemocnici funguje zdravotně sociální středisko, kde jsou lidé propuštění z hospitalizace, kteří ale nemají kam jít nebo by nebylo postaráno o jejich potřeby. Panuje tam velmi vstřícná atmosféra a jde vidět, že klienti nejsou jen čísla vykazovaná pojišťovně, ale že se jim všichni snaží pobyt zlepšit. Byla tam třeba paní, která si chtěla s někým vyprávět, jiní byli rádi, že si mají s kým přečíst noviny. Chodila jsem tam krátce, ale bylo to příjemné. A když jsem se po úrazu vrátila a přinesla svůj adventní kalendář, bylo vidět, že ten duch tam je stále,“ říká Lenka Vyhlídalová.
Vědomé relaxační kreslení
V téže době díky iniciativě dcery začala spolupracovat i se zařízením pro seniory v Uherském Brodě, přičemž jeho klientům nabídla jako aktivitu tzv. vědomé relaxační kreslení, které sama rozpracovala jako cvičení pro udržení a případné zdokonalení jemné motoriky. „Je založené na tom, že v předem určené ploše kruhu vědomě a v určitém rytmu opakujete jednoduché prvky. Kruh proto, že je harmonický a umožní pěkný výsledek. Zkoušeli jsme i čtverec, ale ten je příliš technický. Jsou přitom čtyři různě obtížné základní techniky, které mají společný základ v kreslení různě dlouhých čar z volné ruky, tedy bez použití pravítka,“ přibližuje.
Pokud vás technika vědomého relaxačního kreslení zaujala, můžete do konce března navštívit výstavu Lenky Vyhlídalové v olomoucké Cafe Gallery JOLA v Denisově ulici.
Nakonec se podařilo i uspořádat výstavu děl, která klienti domova a spolužáci její dcery vytvořili. „Na vernisáži docházelo na hezké momenty, kdy se tam ti senioři sešli a navzájem se chlubili, hele, tohle jsem namaloval já. Mimochodem nejkrásnější práci nakreslil pán s Parkinsonovou nemocí, který měl běžně problémy se třeba i najíst, ale na tom obrázku to nebylo vůbec poznat,“ dodává Lenka Vyhlídalová se vzpomínkou, že kdysi chtěla výtvarnou výchovu studovat a po letech se k ní vrátila až právě s dcerami. A s přidanou hodnotou.
V době pandemie a souvisejícího omezení pohybu pak přišla s dalším projektem, když doma začala tvořit časopis nazvaný prostě Zábava pro všechny, plný nejrůznějších úloh na cvičení kognitivních funkcí, jako jsou přesmyčky, tvoření slov přidáváním předpon a přípon, kreslení ve čtvercové síti pomocí souřadnic nebo barevné sudoku. Na časopis navázal i adventní kalendář s úkolem na každý den předvánoční doby. „Mám okruh známých, kteří časopis odebírají, dávám ho i do naší knihovny, kalendáře byly zavěšené i na webové stránce Holešova. Dostávají se mi pozitivní zpětné vazby, i když někteří třeba s kalendářem nepracují, jak bylo zamýšleno, ale vezmou to jedním tahem. V návaznosti na časopis a adventní kalendáře jsem složila zkoušku certifikovaného trenéra paměti, takže v této oblasti se můžu věnovat tréninku paměti u seniorů, ale i dalších zájemců, například lidí po mozkových příhodách, případně trénovat i jiné trenéry paměti na svoje techniky. Mimo jiné jsem připravila na letošní Národní týden trénování paměti cvičení na koncentraci a práci se slovy,“ říká Lenka Vyhlídalová.
Směr sociální práce
Kromě trenérky paměti absolvovala například i kurz péče o lidi s Alzheimerovou chorobou, pro které (ale nejen pro ně) háčkuje tzv. terapeutického medvídka, a aktuálně studuje na CMTF UP nedávno zavedený navazující magisterský program Aplikovaná psychoterapie a inovace v sociální práci. V mobilním hospici, se kterým delší dobu spolupracuje, by totiž ráda pomohla jako sociální pracovnice. „Byla jsem překvapená, že jsem u přijímacího řízení měla velmi dobrý výsledek. Když si vzpomenu, jak jsem přesouvala tu bichli psychologie z jedné strany stolu na druhou a říkala, že zítra už určitě začnu. Nedokážu říct, jestli mi zrovna sedly otázky, spíše jsem měla pocit, že tím, jak se o některé věci a jejich fungování zajímám delší dobu, tak mi nepřišlo těžké, na co se zkoušející ptali. Program je nastavený zajímavě, ale musím přiznat, že mou ambicí není červený diplom, spíše udělat zkoušky na první pokus, na opakování není čas, je pořád co dělat.“
Při jejích četných aktivitách a dobrovolnické povaze samozřejmě Lence Vyhlídalové neuniklo, že na univerzitě funguje Dobrovolnické centrum UP. Jeho myšlenka se jí velmi líbí a ráda by také přispěla k dílu. „Pokud by třeba některý z mých projektů někoho zaujal a podařilo se ho rozšířit dál, byla bych ráda. Nemá moc smysl vymýšlet věci dlouhodobě jen pro malý okruh lidí nebo jen do šuplíku. Nebo pokud bude poptávka třeba z nějakého seniorského centra, ráda tam budu docházet jako dobrovolník a s klienty kreslit nebo trénovat paměť,“ nabízí své zkušenosti a aktivity.
A zároveň dodává: „Až jednou budu na konci života, nechci přemýšlet nad tím, že jsem se životem pronudila. Pro mě byli vždy zajímaví lidé, kteří byli možná až příliš rozevlátí, ale bylo vidět, že žijí. Odpočinek přijde potom.“