Jsou události a data, na které bývají různé instituce velmi pyšné. Univerzita Palackého jich má ve své bohaté historii pěknou řádku. A právě dnes si připomínáme jeden takový okamžik. Přesně 28. května 1990 totiž získal v Olomouci čestný doktorát Václav Havel. UP byla první vysokou školou v tehdejším Československu, která disidenta, dramatika a prezidenta takto ocenila. Mužem, který to „zavinil“, byl tehdejší rektor Josef Jařab. S jeho laskavým svolením Žurnál Online přetiskuje část vzpomínek z knihy Rektorská rozpomínání.
Jak se blížilo jaro 1990, vrcholily naše přípravy na opravdový svátek univerzity – předávání čestného doktorátu prezidentu republiky Václavu Havlovi. Abychom si to užili my i město, rozhodli jsme se pro následující scénář: Přijetí by bylo na rektorátě, ale samotné předávání by se konalo ve velkém sále hotelu Sigma.
Dav studentů, zaměstnanců univerzity a občanů čekal před budovou rektorátu, aby přivítal prezidenta. Ani pro jeho ochranku nebylo snadné protlačit kolonu aut davem až na nádvoří rektorátu, kde jsme čekali, abychom vzácného hosta přivítali. Po mém uvítání na rektorátě, představení vědecké rady univerzity a předání pamětní medaile panu prezidentovi jsme se „pochlubili“ zarámovaným osvědčením o zisku Řádu práce z roku 1973 a zeptali se ho, zda by nám platnost vyznamenání nepotvrdil jako na prodlouženou. Tuto „legrácku“ jsme připravovali už delší dobu. Na zadní stranu zarámovaného diplomu už napsali během návštěv v Olomouci své vzkazy Václavu Havlovi Ludvík Vaculík, Josef Škvorecký, Zdena Salivarová, Jan Lopatka a Luboš Dobrovský – takže náš Řád jsme mnohonásobně historicky zhodnotili. To se panu prezidentovi líbilo a svůj souhlas s prodloužením platnosti připojil. Ale to už byla také chvíle pro jeho (tehdy) nepostradatelnou cigaretu a pár žertíků kolem dvou drátů, které vyčuhovaly ze zdi, když jsme Řád sundali. Kam a odkud vlastně vedly? Komu a čemu sloužily?
Následovaly krátké zastávky ve Studentském centru, které jsme hned po revoluci zřídili v prostorách bývalého Ústavu marxismu-leninismu, v redakci studentského časopisu a v arcibiskupském paláci, kde nám sbor bohoslovců zazpíval několik staroslověnských písní.
Pak už následoval slavnostní akt, který proběhl hladce a důstojně. S panem děkanem Ludvíkem Václavkem jsme rádi zdůvodnili volbu kandidáta na čestného doktora naší univerzity, jak si to žádá protokol.
V děkovném projevu, který byl typicky havlovský, jsme si vyslechli pobídku ke studiu jazyků a humanitních věd, zarámovanou osobní vzpomínkou na rektora J. L. Fischera, rodinného přítele Havlových. Svůj projev uzavřel pan prezident přáním a vyjádřením víry, že Univerzita Palackého „bude vychovávat a vysílat ze sebe ,vzdělanější doktory‘, než je ten dnešní čestný“.
Potom ještě pozdravil z balkonu radnice zcela zaplněné olomoucké Horní náměstí, a to už nejen jako prezident republiky, ale i jako čestný člen akademické obce olomoucké univerzity, který se o dění na naší akademické instituci nepřestal zajímat ani později.
