Knihovna UP patří k velmi dobrým značkám Univerzity Palackého. V posledních letech se výrazně proměnila a rozšířila své služby pro studenty, akademiky i veřejnost. Velkou zásluhu na tom má její ředitelka Helena Sedláčková. Ta se ale rozhodla ke konci března své ředitelování ukončit.
Helena Sedláčková má celý profesní život spojený s knihami. Vystudovala obor Vědecké informace a knihovnictví na FF UK Praha, působila v Knihovně města Ostravy a několik let byla vedoucí Technické knihovny v Jaderné elektrárně Dukovany. V Knihovně Univerzity Palackého vedla její profesní dráha od pozice katalogizátorky přes vedoucí oddělení katalogizace až do ředitelské kanceláře. Tu nyní opouští.
Proč člověk odchází dobrovolně z vedení instituce, kterou mají snad všichni rádi a která by mu měla dělat radost?
Knihovna mi pořád dělá radost, ale myslím si, že každá mise musí mít svůj konec a člověk ve vedoucí funkci by měl dokázat odhadnout ten správný okamžik, kdy je čas přenechat svou pozici někomu dalšímu. To považuji za velmi důležité v každé profesi: umět odejít včas, opustit tu šéfovskou kancelář bez lítosti i rád. Když se ohlédnu, tak vidím, že jsem dostala obrovskou příležitost a mohla naplnit všechny své představy i přání, jak má moderní vysokoškolská knihovna vypadat.
V jakém stavu tedy předáváte Knihovnu UP svému nástupci?
Myslím, že knihovna je oproti minulosti daleko víc přátelská, vlídná, otevřená, má komfortní zázemí a určitě je vůči studentům, akademikům, veřejnosti mnohem vstřícnější. Pobytové služby samotné jsou jak ve Zbrojnici, tak na našich pobočkách hodně ceněny. To je ten zjevný, řekněme návštěvnický pohled. Ale to první, oč jsem vedení univerzity při svém nástupu před jedenácti lety žádala, byly peníze na knihy. Chtěli jsme rozšířit knihovní fond, aby knihovna opravdu sloužila svému účelu a studenti i akademici měli vše, co ke svému studiu a k vědecké a pedagogické práci potřebují. Jsem moc ráda, že se to v průběhu let podařilo. V roce 2014 jsme měli pouze 200 tisíc korun na knihy do Ústřední knihovny ve Zbrojnici, dnes disponujeme přibližně dvěma miliony. Doplnili jsme všechny „díry“, které jsme měli v knihovním fondu, tedy nejen knihy, a ten je díky tomu zcela aktuální. Naši vedoucí poboček knihoven na fakultách (ty na svůj knihovní fond přispívají samy) také stále modernizují a zkvalitňují stavy svých fondů, s přispěním dotace pro Knihovnu UP z Olomouckého kraje. Nabízíme tak určitě dostatek titulů ke studiu.
Co by ale byla knihovna bez knihovníků? Odborně zdatných profesionálů, kteří dokážou nejen poradit, ale i pomoci studentům v mnoha složitých situacích. Ta profese se obrovsky proměnila, mí kolegové musí být nezbytně zdatní jazykově, zvládat nové technologie, učit nové trendy a pokrýt tak nejen tradiční oblast výuky informační gramotnosti, ale i záležitosti typu open access, open science, AI. Přednášejí na konferencích, pořádají je sami, umí vše včetně výstav, besed, seminářů, oblíbené je Britské centrum. Účastní se nejen aktivit univerzitních a odborných knihovnických, ale i akcí pro veřejnost, město, region, celorepublikových. A já jsem moc ráda, že takový tým lidí v Knihovně UP jsme postupně vybudovali a máme.
Jak si stojí naše univerzitní knihovna ve srovnání se zahraničními institucemi?
Navštívila jsem řadu evropských knihoven, včetně severských, a postupem času jsem viděla, jak se v tom vývoji srovnáváme a jak je v mnoha faktorech již i předčíme. Právě třeba tou vlídností, přátelským prostředím, nejsme tak strozí, jako bývají často třeba německé knihovny. Krok jsme srovnali i technicky. Ale především u nás i kolegové ze zahraničí opravdu obdivují a oceňují lidský přístup, empatii, přívětivost vůči návštěvníkům, oceňují naše nápady a vychytávky.
Spolu s týmem se vám podařilo vybudovat obdivovanou knihovnu. Nebudete kontrolovat, jestli nástupce nesnižuje laťku?
Určitě to nehrozí. Výběrové řízení, které bylo velmi silně obsazené mnoha odborníky, vyhrál se svou koncepcí Antonín Pokorný, kolega z naší knihovny, dosavadní vedoucí oddělení doplňování fondu. Takže vím, komu předávám, a mám z toho velkou radost. Připravil úžasnou koncepci budoucího rozvoje knihovny, která podle mě navazuje na naši dosavadní práci a velmi zajímavým způsobem ji posunuje dál.
Na začátku jsme mluvili o odchodu, ale musíme dodat, že je to odchod pouze z ředitelského křesla. Že to není konec knihovnice Heleny Sedláčkové?
To rozhodně ne. Já si samozřejmě připadám naprosto svěží a úplně v pohodě a chci pracovat dál. Jen se domnívám, že když já jsem dostala šanci něco vybudovat a řídit, měl by ji dostat i někdo jiný. Bude to vlastně i generační obměna, což, myslím, není na škodu. Ale moje knihovničení určitě nekončí, neodcházím ani z univerzity. Kdysi před mnoha lety jsem svou knihovnickou dráhu začínala v maličké knihovně a plánovala jsem si, že se zase do nějaké takové vrátím. Takže skončím tam, kde to před lety všechno začalo: v malém knihovnickém království se spoustou knížek, nápomocná studentům i akademikům. Už mám nárok na penzi, takže budu pracovat jen na půl úvazku, ale moc se na tu práci těším. Můj pomyslný knihovnický kruh se tak symbolicky uzavře na apríla. Ale apríl to není.