Vážení kolegové, zaměstnanci univerzity, milí studenti,
„velké“ dějiny se obvykle nestarají o naše individuální sny, touhy a cíle. Živelně vtrhnou do našich životů a přinutí nás zastavit se, změnit naše chování, a především si palčivě uvědomit, že nejsme bezvýhradnými pány tohoto světa a občas se musíme přizpůsobit zásahu vyšší moci. Událost z minulého týdne spadá do této kategorie beze zbytku. Slibně se rozbíhající letní semestr byl zásadním způsobem narušen rozšiřující se globální pandemií koronaviru a vedení Univerzity Palackého v Olomouci, v souladu s opatřením Vlády České republiky, se rozhodlo zcela přerušit kontaktní výuku, omezit vstup do většiny univerzitních zařízení a aplikovat řadu nutných restriktivních a hygienických opatření. Univerzita má učit a bádat. K univerzitnímu životu neodmyslitelně patří davy věčně spěchajících studentů a akademiků, hlahol na nádvořích fakult i stovky studentských akcí. Proto jsem se těžce smiřoval s myšlenkou, že bychom o to vše měli, byť dočasně, přijít.
Na první pohled se přijatá opatření mohou leckomu zdát příliš přísná. Proč musí univerzita uzavřít i laboratoře? Není možná výuka alespoň v malých skupinkách, v nichž je riziko nakažení poměrně malé? Proč se přistoupilo k uzavření knihoven? Já i mí kolegové, kteří mi pomáhají nést břemeno rozhodování, si dobře uvědomujeme, že studenti se potřebují učit na zkoušky i na státnice, musí dokončit své diplomové práce a mají řadu studijních povinností, které jim nebudou prominuty. Důvodů pro náš postup je ovšem celá řada. Zmíním alespoň jeden, jenž je důležitý pro mne osobně a jenž odkazuje k solidaritě a mezigeneračnímu porozumění. Mnoho našich kolegů a kolegyň patří z důvodů věku či zdravotního stavu ke skupinám, které mohou být v současné situaci ohroženy více a fatálněji než skupiny jiné. Protože Univerzitu Palackého v Olomouci tvoří soudržná komunita akademiků, studentů i všech ostatních zaměstnanců, musíme chránit i ty z nás, kteří jsou vystaveni největšímu riziku.
Naše komunita je v dnešní situaci klíčová
Právě slovo „komunita“ je pro mne v dnešní krizové situaci absolutně klíčové, protože odkazuje ke spříznění lidí opatrujících společný cíl, k solidaritě, vzájemné pomoci a porozumění. Jenom za první týden jsme podstatu komunity naplnili po okraj a já se s obdivem skláním před obětavostí, nasazením a dobrovolnictvím našich kolegů a studentů. Chci moc poděkovat studentům lékařské fakulty a fakulty zdravotnických věd za pomoc v nemocnicích a zdravotnických zařízeních v časech personální nouze. Studenti pedagogické fakulty se sami hlásí na hlídání dětí zaměstnanců Fakultní nemocnice v Olomouci a cyrilometodějská teologická fakulta nabízí pomoc v oblasti sociální a psychologické. Postupně se s dobrovolnickými aktivitami připojují i další fakulty UP. Oddělení komunikace pod vedením Petra Bilíka pracuje 24 hodin denně, abyste byli včas a přesně informováni o všem podstatném. Koleje a menzy pod taktovkou Josefa Suchánka se při všech nutných restriktivních opatřeních snaží alespoň přiblížit normálnímu provozu a vyjít vám všem maximálně vstříc. Operativně například nakoupily balicí zařízení, a hlavní menza tak bude v rámci svých možností a kapacit schopna vydávat i balené jídlo. Také centrální knihovna, ač musela zavřít své brány, zahájila po konzultacích s ředitelkou Helenou Sedláčkovou nouzový, avšak efektivní systém výpůjček tak, aby se studenti mohli nadále učit na blížící se zkoušky. Musím maximálně ocenit rovněž neakademické zaměstnance univerzity, kteří pracují ve ztížených podmínkách. Zejména to platí o údržbářích a uklízecích četách.
Přestože je přerušena kontaktní výuka, ukazuje se, že všechno zlé má i pozitivní stránky. K nim může patřit třeba netušený rozvoj e-learningových nástrojů a metod. Vyučující totiž zareagovali pružně a mnoho z nich přešlo do režimu online výuky. Za skvělou součinnost zaslouží v tomto ohledu poděkování také Centrum výpočetní techniky. Nesmím zapomenout na naše zahraniční studenty, pro které je současná situace z psychologického hlediska velice náročná. Prosím, pomozme jim, budou-li to potřebovat. Zahraniční oddělení prorektora Kudláčka pracuje na hranici svých možností, ale individuální pomoc a rada v pravou chvíli se cení. Jistě jsem zapomněl na mnoho dalších příkladů obětavosti a dobré vůle, prosím proto o prominutí. Vážím si nezištné pomoci všech.
Hektičnost vývoje posledních dní klade obrovské nároky na organizaci, krizové řízení i na logistiku. Při všeobecném nedostatku dezinfekčních prostředků jsem se například musel proměnit v obchodního dealera a zcela nerektorsky „ukecat“ rektora spřátelené univerzity, aby UP přednostně poskytl 120 litrů dezinfekčního gelu vyráběného v laboratořích Univerzity Tomáše Bati. Tento příklad ukazuje, že současná bezprecedentní situace nás nutí improvizovat častěji, než bychom si přáli. Občas můžete mít pocit, že by věci mohly fungovat lépe a rychleji. Prosíme však o toleranci a velkorysost. Stejně jako ostatní se učíme za pochodu a děláme vše, co je v našich silách.
O radost z promocí nepřijdete
Milí studenti. Vím, že vás nejvíce zajímá, jak dlouho bude částečné uzavření univerzity trvat a jak to bude s dokončením semestru, s vašimi zkouškami a státnicemi. Upřímná odpověď na první otázku je, že v tuto chvíli nevím, zda bude omezení trvat do poloviny dubna, či déle. Avšak hned, jak to bude jen trochu možné, se vrátíme do normálních kolejí. Samozřejmě budete o všem pravidelně informováni na webových stránkách univerzity. Odpověď na druhou otázku je jasná. Semestr bude dokončen, i když za ne zcela standardních podmínek (ve hře je například prodloužení výuky do června). Zkoušky budou povinně absolvovány, státnice proběhnou, studijní povinnosti nebudou promíjeny, a rodiče nakonec dostanou šanci si poplakat při promocích. Univerzita bude celý proces koordinovat (s výjimkou rodičovského pláče), avšak konkrétní realizaci mají ve své gesci jednotlivé fakulty. Rád bych všem děkanům poděkoval za to, že ukazují skutečný leadership a operativně přistupují ke změně harmonogramu.
Na závěr bych nás chtěl všechny povzbudit. Univerzita v Olomouci za téměř pět století své existence zažila mnoho dramatických chvil. Byla zde v roce 1573, je zde i v roce 2020 a dál nezlomně slouží této zemi. A to především díky svým skvělým zaměstnancům a studentům. Neklesejme na mysli z reality okolo nás, protože k tomu není důvod. Epidemie dříve nebo později skončí. Radujme se z toho, že jsme (znovu)objevili soudržnost, pokoru a toleranci, tedy hodnoty, které jsme možná po cestě mezi lety 1989 a 2020 tak trochu poztráceli. Napadá mne, že UP byla naposledy zavřena před třiceti lety. Doufám, že jsme si to vybrali minimálně na další tři desetiletí dopředu.
Milí kolegové a studenti. Přeji si, abychom se sešli co nejdříve VŠICHNI a v plné sestavě zpět na univerzitě. Společně to zvládneme.
Jaroslav Miller
PS: Prosím, sledujte všichni čerstvé informace na speciálních webových stránkách UP.