Zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého obdržel dlouholetý přednosta I. chirurgické kliniky LF a FNOL Vladimír Král. S přáním dalších aktivních let mu ji při příležitosti významného životního jubilea předal rektor Jaroslav Miller.
Ocenění za celoživotní přínos Vladimíra Krále pro univerzitu, lékařskou fakultu a Fakultní nemocnici Olomouc navrhl děkan Milan Kolář. Připomněl jeho téměř padesátileté působení na olomoucké 1. chirurgické klinice, kterou také dvanáct let vedl. „Pan profesor Vladimír Král patří k poslední generaci chirurgů, kteří zvládali celou chirurgii – od ´velké´ neboli abdominální chirurgie přes traumatologii a urologii až po anesteziologii, resuscitaci nebo urgentní medicínu, což jsou dnes už samostatné kliniky nebo oddělení. Současně má velkou zásluhu na rozvoji transplantologie v Olomouci,“ uvedl Milan Kolář. „Je vynikajícím chirurgem a pedagogem s odborným věhlasem doma i v zahraničí. Publikoval více než 160 vědeckých prací v renomovaných odborných časopisech, podílel se na řešení několika grantových projektů a úspěšně školil studenty doktorského studijního programu,“ shrnul děkan.
Ocenění Vladimíra Krále je podle rektora Jaroslav Millera především výrazem úcty a obdivu. „Lidem, jako jste vy, musím vždy poděkovat za to, že je dnes Univerzita Palackého v tak luxusní situaci, v jaké se nachází. Ty cihly, které jste vy stavěli, my už dnes pouze opravujeme a doplňujeme mosazné kování na střeše u komína,“ zdůraznil rektor v nadsázce. „Děkuji vám za vaši obrovskou práci a přeji, aby se vám i v dalších letech dobře dařilo, aby se vás drželo zdraví a aby fakulta využila vaší fyzické i duševní svěžesti k dalšímu obohacení sebe sama,“ popřál Jaroslav Miller.
Uznání univerzity přijal emeritní přednosta jako ocenění celého týmu, se kterým na I. chirurgické klinice spolupracoval. „Je to pro mne samozřejmě veliká pocta, ale myslím, že nepatří jen mně, ale celé klinice, na které jsem strávil většinu svého profesního života,“ zdůraznil Vladimír Král. Jak dodal, práci na svém pracovišti se i nadále věnuje v rámci výuky. „Byl to takový modus vivendi: když jsem odešel do důchodu, řekl jsem si, že skutečně na skalpel nesáhnu. To proto, že budoucí nastupující přednosta má podle mého názoru svaté právo naplnit svoji vizi a nikdo mu nemá nahlížet do karet. Na naší klinice to funguje dobře a myslím, že kooperace i v té výuce je velmi dobrá. Původně jsem chtěl sice v tomto akademickém roce skončit, ale po domluvě s přednostou jsem se rozhodl zůstat ještě rok. Ten bude ale skutečně už poslední,“ doplnil Vladimír Král.