V zemi zuří ozbrojený konflikt. Stát zřizuje uprchlický a detenční tábor, na který dohlíží armáda. Přesně takový tábor, naštěstí ale jen simulovaný, vyrostl na tři dny v okolí Jesenice nedaleko Rakovníka. Na uskutečnění výjimečné akce nazvané Camp Peira 2016 se podílely i dvě fakulty Univerzity Palackého – právnická a lékařská. Cílem bylo otestovat spolupráci a připravenost armády, záchranářů, lékařů i dalších odborníků na krizovou situaci.
Do uprchlického tábora vyrazil v roli dobrovolníka i Adam Friml, posluchač 5. ročníku oboru Právo a právní věda na olomoucké fakultě. A vrátil se nadšený. Plný dojmů a zkušeností. „Camp Peira 2016 byl opravdu originální akcí, která si určitě zaslouží další ročníky,“ řekl čtyřiadvacetiletý student.
Proč jste se na Camp Peira přihlásil?
Od tohoto akademického roku působím jako pomocná vědecká síla na katedře mezinárodního a evropského práva u proděkana Martina Faixe. O akci Camp Peira jsem se dozvěděl právě od něj a bylo mi jasné, že se bude jednat o vcelku jedinečnou příležitost procvičit si znalosti z mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva trestního na konkrétní simulované situaci.
Camp Peira byl simulací dvou předpřipravených scénářů, které se odehrávaly v rámci vnitrostátního ozbrojeného konfliktu. Můžete je blíže popsat?
První z nich byl zaměřený na poskytování první pomoci v bojové situaci – obsazení povstaleckého tábora armádou. Dozorovaný byl experty ze Zdravotnické a záchranné služby Olomouckého kraje. Zjednodušeně šlo o to, že armáda, kterou představovali studenti Univerzity obrany v Brně, měla za úkol obsadit povstalecký tábor, kde povstalce „hráli“ vojenští právníci Armády ČR. V táboře se nalézali zranění civilisté, jejichž role náležely nám studentům. Scénář se opakoval několikrát, vždy s drobnými modifikacemi. Následně se vše vyhodnotilo a zakončilo krátkou přednáškou na téma první pomoci v krizových situacích.
Druhý scénář se zaměřil na ustavení uprchlického a detenčního tábora a jeho řízení, včetně výslechů povstalců i civilistů, a další aspekty, jako například zajištění ubytování a následné péče o civilisty, přes potravinovou pomoc, hygienu, azylová řízení pro uprchlíky a podobně. Ke zmatení celé situace přispěli i zahraniční studenti různých národností. Tento scénář se věnoval právním otázkám a byl tedy určen především posluchačům práv. Zakončila ho přednáška podplukovníka Otakara Foltýna.
Jaká byla konkrétně vaše role v simulovaném uprchlickém táboře? Co všechno jste si vyzkoušel?
Na kempu jsem si zahrál dvě role – civilistu a státního zástupce. V rámci prvního scénáře mi namaskovali zranění krku. Vojáci mi museli poskytnout první pomoc a vyhodnotit můj zdravotní stav vzhledem k ostatním zraněným. Pak jsem pokračoval již jako nezraněný civilista podporující povstalce. Vyzkoušel jsem si, jaké to je být uprchlíkem. Podstoupil jsem výslech, při kterém si každý vymyslel svoji historku, proč je v táboře, a snažili jsme se zastřít naši spolupráci s povstalci. V průběhu druhého scénáře se ze mě stal státní zástupce. Mým úkolem bylo dozorovat vyšetřování spáchaných trestných činů a spolupracovat s vojenským velitelem, který měl oblast na starost.
Váš nejsilnější zážitek?
Jako státní zástupce jsem dostal od „vojenského zpravodajství“ informaci, že by mohlo dojít k útoku proti armádním silám a že za tímto útokem bude stejná osoba, která měla už na svědomí několik útoků. Prakticky se jednalo o scénář tikající bomby, ve kterém jsme já a velitel museli zvažovat, jaké kroky učiníme k zabránění útoku. Tady došlo v rámci výslechů podezřelých povstalců k některým podle mě hraničním momentům. Některé výslechové metody byly na hranici legality, některé nejspíš i za ní. A právě konflikt toho, co jsme ochotni udělat pro získání dané informace, byl opravdu zajímavým zážitkem.
Splnil kemp vaše očekávání?
Vrátil jsem se nadšený. Během celého kurzu jsme naráželi na právní otázky, jejichž řešení není vůbec jednoduché a které si člověk žijící v mírové a velmi bezpečné oblasti nepokládá. O to náročnější musí být aplikace práva pro ty, kteří toto právo používají v často extrémních situacích, kdy jednoduše není čas nahlédnout do zákona, mezinárodních úmluv nebo komentářů. Zpětně je vždy jednodušší hodnotit nějaké jednání, aniž by člověk byl pod tlakem dané situace. To je jedna z hlavních myšlenek, které si z kurzu odnáším.
