Padesát let uplynulo od doby, kdy Věra Petráčková dostala při slavnostní promoci dekret o ukončení studia. Pár let pak češtinu učila na Valašsku, po roce 1976 ji začala učit v USA. Do prostor olomoucké fakulty se vrátila společně s téměř třicítkou absolventů při příležitosti Zlaté promoce.
„Myšlenka Zlaté promoce je úžasná. Je to krásná příležitost potkat se se spolužáky,“ řekla rodačka z Valašského Meziříčí, která na FF absolvovala češtinu a tělesnou výchovu. Po absolutoriu v roce 1969 učila v Kelči, poté v Rožnově a ve Valašském Meziříčí. Když po ní ředitel tamní školy těsně před přijímacími zkouškami chtěl, aby rozlišila v seznamu jmen uchazečů černou a červenou barvou ty, kteří budou a nebudou přijati, rozhodla se s manželem, že emigruje. „Černou barvou jsem měla označit jména těch, kteří se měli dostat na školu bez ohledu na to, jak přijímací zkoušky složí, ty, které jsem označila červeně, se nemohli dostat, i kdyby měli samé jedničky a vykonali přijímačky stoprocentně. Jejich rodiče či rodiny totiž nebyly tolerantní s tehdejším režimem. Byla to nešťastná doba,“ uvedla.
V USA prý měla velké štěstí. S manželem, který absolvoval přírodovědeckou fakultu, se usadila ve státě Nebraska. „Žilo a žije tam hodně emigrantů, dnes jsou to už potomci českých emigrantů z předválečné a válečné doby. Setkala jsem se tak už s druhou či třetí generací těchto emigrantů. Možná byste byli překvapeni, jak jsou ti lidé stále hrdí na to, že jsou Češi,“ doplnila Věra Petráčková. Právě tyto lidi učila česky na tamním gymnáziu a často i ve večerních školách. Později přijala nabídku a češtinu učila ve vojenské jazykové škole.
Do Česka se dostala až po roce 1989. Nadšená z něj však není. „Jsem lidmi spíš zklamaná. Neustále si vyprávějí o svých problémech. Ve světě, a to nejen v USA, to tak není. Každý člověk má svých starostí dost, a tak proč by těmi svými ještě zatěžoval okolí. Vidím v tom velkou pravdu. Jsem přesvědčená, že se zde budou lidé z následků minulého režimu ještě nějakou dobu vzpamatovávat,“ dodala.
Slavnostní zakončení studia si zopakovala také Helena Marešová, absolventka češtiny a dějepisu, která do Olomouce přijela z Kladna. „Velmi jsem se na Olomouc těšila. Přijela jsem už s předstihem a nocovala tady. Když jsem si procházela některé olomoucké uličky, měla jsem najednou pocit, že jsem odsud nikdy neodešla. Bylo to velmi příjemné,“ řekla. Češtinu i dějepis celá ta léta učila. A učila je i její spolužačka Jaroslava Lukášová z Frýdku- Místku. „Shodly jsme se s Helenou, že jsme učily rády, že nás to hodně bavilo. Měly jsme krásné povolání,“ dodaly obě.
Předtím než si dřívější studenti převzali promoční dekrety, promluvil v zastoupení rektora UP prorektor Jiří Lach. Za dosavadní činnost věnovanou kultivaci české, slovenské i zahraniční společnosti jim poděkoval. „Jen rok předtím než jste obdrželi diplomy FF UP, byla zhašena naděje na svobodný vývoj této společnosti. Ani změna politického systému však neznamená, že život končí. Jsem si jist, že jste po desetiletí úspěšně působili na to, aby vaši blízcí zvolili tu správnou cestu životem. Ve svých povoláních jako učitelé i osvětoví pracovníci jste pomáhali udržení vysokého standardu kultury. Vězte, že UP chápe vaše působení jako závazek. Bez předchozích generací vyučujících a studentů by univerzita existovat nemohla. Jsem velmi rád, že jste na tuto univerzitu nezapomněli a že jste se sem vrátili v roce 2019,“ uvedl Jiří Lach před třemi desítkami dřívějších studentů. Ti pak prostřednictvím závěrečné řeči, kterou pronesl Jindřich Jirásek, absolvent ruštiny a češtiny, zase děkovali své alma mater.
Po slavnostní promoci diskutovali bývalí studenti s představiteli univerzity při rautu, někteří využili možnosti a vepsali svůj vzkaz do Pamětní knihy FF UP.
Filozofická fakulta uskutečnila poprvé Zlatou promoci v roce 2012. Tehdy se při ní setkali absolventi z let 1947 až 1962. Letos se zlatý promoční běh konal už popáté.
