Recenze - 10. 10. 10 h není žádná šifra Musicolomoučanů (účastníků právě probíhajícího festivalu soudobé hudby v Olomouci), i když se šířila jejich vrstvami jako ta nejžhavější zpráva pohybující se rychlostí vesnické šeptandy od jednoho ucha ke druhému. Ano, všichni věděli, že světová premiéra Chaloupkovy zbrusu nové skladby na motivy románu Jaroslava Foglara poprvé rozvibruje éter jezuitského konviktu právě úderem zmíněného magického data.
V krabici od margarínu
Po umírněných a téměř klasických koncertech festivalu se totiž ke slovu opět dostala produkce odvážnější. Příznačný je návrat do prostor Divadla K3, kde se přesně před týdnem Musicolomoučané naplno ponořili do lázně hudebního experimentu umíchaného duem Leise Dröhnung. Zatímco německá dvojice vsadila na strunné nástroje, tento večer byl naopak ve znamení netradičního uskupení čtyř saxofonů a chlapeckého zpěvu v Interpretaci Dunami Ensemble z Brna. V poloscénickém provedení se zde představili Radim Hanousek na sopránový saxofon, Antonín Mühlhansl na altový saxofon a Pavel Zlámal s Radkem Zapadlo na tenorové saxofony.
Autorem hudební premiéry Chata v jezerní kotlině je mladý umělecký vedoucí a zakladatel souboru skladatel František Chaloupka. Společně se symbolickou scénickou podobou zajímavým způsobem ztvárnil téma těžkého období v životě dospívajícího chlapce, plného úniků do přírody, k samotě a fantazii. „Dostředivou funkci zde hraje jasně vymezený prostor, Jezerní kotlina a chata, kterou si Pavel s Ludvou postavili z krabic od margarínu,“ sděluje ke kompozici sám autor.
Důležitou roli během představení hrálo osvětlení. Dirigovalo hudebníky, kteří čekali na jeho signály jako na tajné znamení. Poetický idylický úvod v naprosté tmě nás přenesl z prostor konviktského podkrovního hnízda do světa Jaroslava Foglara. Saxofon je hudební nástroj mnoha možností. A když je člověk šikovný, nečiní mu problém vykouzlit dojem noční krajiny opředené tichem, kde jen občas vzduch pročísne nenápadná cvrččí arieta.
Indiáni saxofonisty
S postupným svítáním se rozbíhá kolotoč děje. Zrakům posluchačů se tak spolu s rostoucí intenzitou zvukovou i světelnou otvírá pohled nejen na dva chlapce stojící zády k obecenstvu, z nichž jeden má na rukou symbolicky červené boxerské rukavice (jakožto ústřední postava Foglarova románu), ale i na siluety s pestrobarevnými indiánskými čelenkami stojící v zadní části sálu. Nemá to tak zůstat na dlouho. Indiánské postavičky se totiž dají do pohybu, stejně jako hudební děj.
Prolínaly se zde dvě hlavní hudební roviny. První tvořil pozoruhodný efekt pohyblivého zvuku saxofonů, kdy interpreti během hry vždy vystartovali vpřed směrem k divákům, načež je vždy neúprosně stáhlo zpět sotva viditelné lano, k němuž byli připoutáni. Nutno podotknout, že rozhýbat tímto způsobem hráče, kteří se tak stali zároveň hereckým prvkem představení, vytvářelo velmi zajímavou platformu. Na rozdíl od některých soudobých děl se však naštěstí zároveň neztrácela na úkor samoúčelným efektům ani významová rovina. I když je pravdou, že nebýt spojitostí s literární předlohou, mohly by tyto pasáže v posluchači vyvolat spíše představu dálniční dopravní tepny táhnoucí se krajinou. Tuto nápaditou a interpretačně náročnou složku střídal mírně neumělý, o to však silněji působící chlapecký sopránový zpěv, požadující taktéž nemalé nároky. Nová kompozice Františka Chaloupky působila jako celek komplexním a promyšleným dojmem. Hudebních motivů zde nebylo mnoho, ale o to lépe a důmyslněji s nimi bylo pracováno.
Na závěr mi nezbývá, než pozvat všechny, i ty, kteří ještě neokusili kouzla soudobé hudby, na předposlední koncert festivalu MusicOlomouc. V úterý večer se představí v Kapli Božího Těla švýcarský soubor Mondrian, jenž uvede mimo jiné premiéru skladby olomouckého skladatele Marka Keprta. Věřím, že ani tento koncert nezůstane ve stínu Chaloupky.
Eva Balcárková, katedra muzikologie FF UP