Další úspěšný ročník festivalu MusicOlomouc je za námi!

Závěrečného koncertu se zhostila Moravská filharmonie Olomouc. K dirigentskému pultu se postavil íránský skladatel a dirigent působící zejména v Estonsku Arash Yazdani. V poslední skladbě se sólového partu pak ujala japonská klavíristka působící v Německu Rei Nakamura.
Foto: Petra Kožušníková
Tuesday 12 November 2024, 9:23

Mezi kulturní akce podzimu v Olomouci neodmyslitelně patří i festival MusicOlomouc. Ten se konal již pošestnácté, a i do něho se promítly letošní oslavy Roku české hudby 2024. Nesl podtitul CZECH IT! a na všech koncertech zaznívaly skladby českých autorů. Od 16. října do 7. listopadu proběhlo pět koncertů, na nichž vystoupili čeští a zejména zahraniční interpreti.

Zahájení festivalu proběhlo ve středu šestnáctého října v Kapli Božího Těla v Uměleckém centru Univerzity Palackého. Koncertu se zhostil vídeňský soubor Phace Ensemble ve složení Doris Nicoletti (flétna), Michael Krenn (saxofon), Roland Schueler (violoncello), Alexandra Dienz (kontrabas) a Mathilde Hoursiangou (klavír).

Koncert začal skladbou Sighs für Altflöte, Sopransaxophon und Klavier (2016), kterou zkomponoval italský skladatel Alessandro Milia. Ve druhém čísle ubyl saxofon a zůstala pouze flétna a klavír a interpretky přednesly streams … contacts (2020) od česko-rakouského skladatele Otty Wankeho (* 1989). Na závěr první části večera zazněla velmi efektní kompozice německé autorky Sarah Nimtsov (* 1980) Sechs zeichen für cello und (präpariertes) Klavier (2010).

Během přestávky klavíristka přepreparovala klavír a následovala skladba od finské skladatelky Kaiji Saarriaho (1952–2023) Cendres für Altflöte, Cello und Klavier (1998). Závěrem zněly kompozice českých autorů. Posluchače velmi zaujala skladba pro violoncello a kontrabas Chamber Nôise (2010) od Ondřeje Adámka (* 1979). Phace Ensemble se rozloučil světovou premiérou skladby Nepřekročitelná propast (2024) od přítomného skladatele Slavomíra Hořínky (* 1980).

Na druhém koncertě, který proběhl v úterý 22. října, zazněla jediná kompozice, jež nese název Leaving Room. Zkomponovali ji portugalský skladatel řeckého původu Dimitris Andrikopoulos (* 1971) a čeští autoři Ivo Medek (* 1956), Sára Medková (* 1983) a Vít Zouhar (* 1966). Při produkci se všichni tvůrci díla dostali do role interpreta – Dimitris Andrikopoulos (viola, vokály), Sára Medková (klavír, vokály), Ivo Medek (inside piano, ready-mades, vokály), Vít Zouhar (laptop performance, vokály). Dále se k nim připojili Hana Hána (flétna, vokály), Lukáš Medek (video), Jiří Pejcha (Sounds & Lights) a Rocc (režie).  

Dílo mělo premiéru v portugalském Portu, návštěvníci olomouckého festivalu si mohli vychutnat jeho českou premiéru. Jedná se o multimedální koláž na hraně mezi hudebním a divadelním představením.

Poprvé se festivalu zúčastnil chorvatský soubor Ensemble Synchronos a poslední říjnovou středu odehrál v pořadí třetí koncert. Soubor přijel ve složení Vlatka Peljhan (housle), Lucija Brnadić (viola), Smiljan Mrčela (violoncello), Mia Elezović (klavír).

Koncert zahájili skladbou estonské skladatelky Madli Marje Gildemann (* 1994) Three Studies on Plant Biology, No. 1: Osmosis (2020). Následovala první premiéra večera. Skladbu Dodi mi obavezno (2024) napsal chorvatský skladatel Frano Đurović (* 1986). Po ní zazněly dvě „starší“ skladby českých autorů, a to Kaligramy II (2010) Ondřeje Štochla (* 1975) a track 01 (2014) od Miroslava Srnky (* 1975).

Všechny nadcházející skladby byly uvedeny ve světové premiéře. Nejdříve zazněla vzdušná kompozice Breath…wind… butterflies´wings (2024), jejímž autorem je mexický skladatel Javier Torres Maldonado (* 1968). Pak následovala skladba Bold Landscapes No. 1 (2024) mladé chorvatské skladatelky Veroniky Reutz Drobnić (* 1999). Z Chorvatska pochází i skladatel Marko Slaviček (* 1986), autor dalšího díla v programu Morphóstasis II (2024). Ensemble Synchronos završil své vystoupení premiérou skladby Tomáše Pálky (* 1978) SYNchronos (2024). Autor ji zkomponoval pro soubor, avšak nejedná se pouze o přímou dedikaci ansámblu, současně název symbolizuje vnitřní dialog.  

Tento večer zaznělo nejvíce světových premiér. Členové souboru založeného v roce 2019 celý koncert odehráli s profesionální vážnou tváří.  Bohužel skladby vyzněly poněkud monotónně.

Čtvrtý festivalový večer patřil estonské klavíristce Talvi Hunt (* 1990), která uchvátila posluchače precizní klavírní technikou. Festivalu se nezúčastnila poprvé, v minulém roce vystoupila se souborem Ensemble for New Music Tallinn.

Na první skladbu si přizvala českou akordeonistku a současně autorku skladby, Lucii Vítkovou (* 1985), která momentálně žije v New Yorku. Společně uvedly ve světové premiéře Parallel Existence for piano, accordion and tape (2022/2023). Dalším uvedeným soudobým autorem byl švýcarský skladatel Beat Furrer (* 1954) a jeho kompozice Phasma (2002).

Po přestávce přišla na řadu další světová premiéra. Ve skladbě estonské skladatelky Marianny Liik (* 1992) Stín for piano and Electronics (2024) hru na klavír skoro až přehlušovala elektronická hudba. Talvi Hunt zakončila koncert dvěma českými autory. Na scénu se vrátil Miroslav Srnka (* 1975). V návaznosti na vystoupení Ensemble Synchronos zazněla skladba track 02 (2014) pro sólový klavír, v tomto případě využitý více jako melodický než harmonický nástroj. Posledním autorem večera byl Ian Mikyska (* 1994). Jeho dílo Construction in Snowfall; Crystal for prepared piano and tape (2016) mělo premiéru v Londýně, kde ji uvedla Clare Simmonds Menor. Posluchači festivalu byli přítomni české premiéře.

Na závěrečný koncert se dějiště přesunulo z Kaple Božího Těla do Reduty. Vystoupila na něm totiž Moravská filharmonie Olomouc. K dirigentskému pultu se postavil íránský skladatel a dirigent působící zejména v Estonsku, Arash Yazdani (* 1985). Festivalu se zúčastnil již v loňském roce se souborem Ensemble for New Music Tallinn.  

První skladba večera připomněla posluchačům skladatele z prvního koncertu, Ondřeje Adámka (* 1979). V české premiéře byla hrána jeho skladba Dusty Rusty Hush (2007), v níž se autor snažil vyjádřit zvuky ocelárny. I následující přednes měl českou premiéru. Jednalo se o skladbu Stockhausen on Sirius (2015) od přítomného českého skladatele Františka Chaloupky (* 1981). Posluchač se při jejím poslechu cítil jako ve vesmíru.

V druhé části koncertu se k orchestru připojil ředitel festivalu, skladatel a klavírista Marek Keprt (* 1974). Společně s MFO zahráli Keprtovu zcela novou kompozici lpění vzpění pro klavír a orchestr (2024). Nedlouhá skladba upoutala svojí hravostí, kterou završila dechová sekce, když se zcela vážnou tváří dělala: „mňmňmňmňmň…“ Poslední skladbou festivalu byl nakonec oproti avizovanému programu Klavírní koncert (2007) od rakouského skladatele Georga Friedricha Haase (1953). Sólového partu se zhostila japonská klavíristka působící v Německu Rei Nakamura (* 1977) a triumfálně zakončila nejen závěrečný koncert, ale i celý festival.

Během pěti koncertů bylo uvedeno celkem devět světových premiér. Všichni interpreti předvedli špičkové výkony a festival opět dokázal, že i progresivní proud soudobé artificiální hudby má své místo na pódiích. Pořadatelé již začínají s přípravami dalšího ročníku a nadšencům tohoto žánru nezbývá než se těšit, jaký asi bude.

Kateřina Dykastová, studentka katedry muzikologie FF UP 

Back

Privacy settings

We use cookies and any other network identifiers on our website that may contain personal data (e.g. about how you browse our website). We and some of the service providers we use have access to or store this data on your device. This data helps us to operate and improve our services. For some purposes, your consent is required to process data collected in this way. You can change or revoke your consent at any time (see the link at the bottom the page).

(Essential cookies enable basic functions and are necessary for the website to function properly.)
(Statistics cookies collect information anonymously. This information helps us to understand how our visitors use our website.)
(They are designed for promotional purposes, measuring the success of promotional campaigns, etc.)