O ústavním pořádku a jeho proměnách v čase promluvila na Univerzitě Palackého právnička a soudkyně Eliška Wagnerová. Její vystoupení v Kapli Božího Těla Uměleckého centra se konalo v rámci tradiční Výroční přednášky k poctě prvního rektora obnovené olomoucké univerzity J. L. Fischera.
„Eliška Wagnerová se velmi rychle stala jednou z nejvýraznějších právních osobností České republiky. Je i v jistém smyslu členkou, emeritní, naší akademické obce, protože pomáhala budovat naši právnickou fakultu,“ uvedl při představování hosta rektor Jaroslav Miller, který publikum seznámil s životními a profesními osudy respektované právničky.
Eliška Wagnerová pochází z Kladna a vystudovala práva na Univerzitě Karlově. Po studiu pracovala jako podniková právnička a advokátka. Na počátku osmdesátých let odešla do emigrace, nejprve žila v Německu, kde pracovala mj. v rozhlasové stanici Svobodná Evropa jako novinářka a poradkyně pro československé právo, na konci osmdesátých let se přestěhovala do Kanady. Po návratu do vlasti na počátku devadesátých let se zaměřila na ústavní soudnictví a působila nejprve jako asistentka předsedy Ústavního soudu, pak jako soudkyně Nejvyššího soudu v letech 1996–1998, kdy byla jmenována předsedkyní tohoto soudu. V období 2002–2012 zastávala funkci místopředsedkyně Ústavního soudu. Eliška Wagnerová je i právní teoretička a pedagožka, na Právnické fakultě UP například v minulosti vyučovala ústavní srovnávací právo. V roce 2012 vstoupila i do politiky a šest let byla senátorkou Senátu PČR.
V Olomouci přednášela o tom, jak se vyvíjel náš ústavní pořádek, a ukazovala i na konkrétních příkladech jak české, tak zahraniční praxe, jak se utvářelo a utváří politické a právní klima zdejší společnosti. „To, co ústava je, jakou státnost konstituuje, není pouze to, co lze vyčíst z ústavního textu, nýbrž to, jak je interpretován v ústavní demokracii především ústavními soudy,“ zmínila Wagnerová.
Zabývala se i definicemi demokracie z hlediska práva. Vysvětlovala možné střety mezi „demokraciemi bez přívlastku“ a „demokracií liberálně ústavní“, jak se definuje Česká republika. Důležitým tématem přednášky Elišky Wagnerové byla i nezávislost soudnictví a médií. „Česká republika nežije ve vakuu. Musíme si všímat toho, co se děje v sousedních zemích, ale nejen v nich,“ řekla a připomenula snahy vládnoucích politických reprezentací v Polsku a Maďarsku o převzetí kontroly nad veřejnými médii i nezávislým soudnictvím. „Bez nezávislého a nestranného soudnictví, jakož i bez nezávislých médií však liberální ústavní demokracie nemůže fungovat. Všimněme si, že česká společnost je kupodivu citlivá na nezávislost soudnictví, o čemž svědčí demonstrace Milionu chvilek pro demokracii, které reagovaly na možné – avizované jistými kruhy – změny ve špičkách státního zastupitelství,“ uvedla Eliška Wagnerová. „Český mediální trh si – jak víme – rozdělili oligarchové, což je jistě znepokojující a patrně lze očekávat snahy o regulaci tohoto mediálního trhu. To bude z hlediska ústavního nesmírně citlivé téma a uvidíme, jak se s ním jednak politici, ale následně určitě i Ústavní soud vypořádají.“
Mluvila i o nárůstu populismu, o stupňujících se požadavcích na zapojení přímé demokracie do tvorby politické vůle státu. Zmínila možná rizika i strany, které chtějí profitovat z „národovectví“. „Je to hra s ohněm, pokud se hraje o přímou demokracii. A to proto, že s přímou demokracií na celostátní úrovni a především s jejími nástrahami nemáme vůbec žádné zkušenosti, natož abychom měli vybudovány silné pojistky, které by chránily před protiústavními excesy, jejichž teoreticky možnou škálu ani nemáme dobře promyšlenou. Odrazujícím příkladem je referendum o brexitu. Velká Británie také nebyla připravena na referendum na celostátní úrovni a neměla vybudovány pojistky, které by zajišťovaly, aby ten proces byl férový. Na rozdíl od Švýcarska, kde ty pojistky existují.“
Jak dodala, lze rozumět požadavkům občanů na větší vliv na politiku mezi volbami a na větší podíl na rozhodování. „Jde vlastně o požadavek po uskutečňování více demokracie. První pokus, který spočíval v zavedení přímé volby hlavy státu, ovšem, zdá se, nebyl úplně úspěšný. Právě tam chyběly ony zmíněné pojistky, například v boji proti lži užívané v předvolební kampani. Tím spíš je nutná velká obezřetnost při dalším zavádění přímé demokracie.“
Eliška Wagnerová se zabývala i postavením elit v české společnosti, jejich zodpovědností i potřebě dobrého příkladu, zmínila i roli občanské společnosti a její emancipace, které jsme svědkem v posledních měsících. „Občanská společnost jde správným směrem, jen musí vytrvat v zápase o liberální ústavní demokracii, který musí být trvalý, neboť i její ohrožení je trvalé, byť se co do formy proměňuje.“
Zmínila, že společnost nemůže rezignovat na rozlišování mezi pravdou a lží a neměla by podobné chování, urážky a nečestnost, prominout ani reprezentantům státu. Neměla by akceptovat ani jen tolik zdůrazňované materiální hodnoty. Citovala Václava Havla: „Co ještě včera chápalo společenské vědomí jako neslušné, to dnes běžně omlouvá, aby to zítra zřejmě přijímalo jako přirozené a pozítří možná dokonce jako příklad slušnosti.“
A Eliška Wagnerová dodala: „Ano, sami sobě můžeme být největšími nepřáteli. Je na čase si to uvědomit a podle svých možností jednat. Vždyť my všichni jsme spolutvůrci aktuálního obsahu ústavy, takže nám všem přeji hodně štěstí v tom počínání.“ Přednášku si můžete přehrát zde.
Tradice přednášek k poctě J. L. Fischera se datuje od roku 1994, kdy byla poprvé přednesena při příležitosti 100. výročí narození tohoto prvního rektora obnovené olomoucké univerzity. Uskutečňuje se jednou ročně jako projev ocenění významu osobnosti profesora Josefa Ludvíka Fischera. V minulosti ji proslovili například neuropatolog František Koukolík, imunoložka a mikrobioložka Blanka Říhová, teolog Tomáš Halík, astrofyzik Jiří Grygar či fotograf Jindřich Štreit.