Eduard Fiedler přednášel v Mnichově o metafyzice dětství v díle katolického filozofa F. Ulricha

Thursday 19 December 2024, 15:07 – Text: Lenka Peřinová

Dr. Eduard Fiedler z Katedry filozofie a patrologie CMTF UP pronesl v Adalbert-Stifter-Saal v Sudetoněmeckém domě v Mnichově slavnostní přednášku o metafyzice dětství v díle německého katolického filozofa moravského původu Ferdinanda Ulricha. O jeho vystoupení informovala kulturní rubrika Sudetendeutsche Zeitung. Na svých webových stránkách na něj odkazuje také Sudetoněmecká akademie věd a umění.

Přednáška propojila osobní životní zkušenost s filozofickým zkoumáním antropologické kategorie dětství. Co to znamená být dítětem? „Na úvod jsem popsal, jak mě vážná nemoc mého syna přivedla k intenzivnímu zkoumání filozofického a teologického významu dětství. Dětství nevinně trpících a umírajících dětí nelze prostě interpretovat jako stav "ještě neuskutečněné” možnosti s výhledem na její eventuální budoucí uskutečnění v dospělosti. Taková existenciální situace vyžaduje, abychom v „ještě ne“ objevili eschatologickou úplnost „již nyní“, skutečnost pravého života mimo dialektiku života a smrti,“ vyjádřil se dr. Fiedler.

Tato intuice se skrývá v jádru filozofické antropologie a metafyziky dětství německého katolického filozofa moravského původu, Ferdinanda Ulricha (1931–2020), zejména pokud se týče jeho kritiky moderní filozofické antropologie a filozofie subjektu (Descartes, Locke, Kant, Hegel, Marx), která často považuje dětství za neúplné vývojové stadium iracionální a heteronomní existence.

V díle Člověk jako počátek (Der Mensch als Anfang) Ulrich argumentuje ve prospěch metafyzického chápání dětství jako podstatného aspektu lidské existence, který nikdy nekončí: metafyzické dětství v tomto smyslu znamená základní vztah k původu bytí. Běží o základní vztah synovství či dceřinosti, který zároveň váže k rodičovskému původu i se od něj odděluje a osvobozuje k vlastní původnosti. Pokud je to, co znamená být dítětem, určeno tímto základním vztahem, potom představuje metafyzické dětství hledanou současnost onoho „již nyní“ a „ještě ne“, identity a odlišnosti, bohatství bytí a chudoby bytí, aktivity a pasivity. To ale také znamená, že dětství nelze ani idealizovat jako dokonalý stav v kontrastu s dospělostí coby obdobím úpadku. Ulrich naopak zdůrazňuje napětí a rozpory, které jsou dětství vlastní a které odhalují křehkost základního vztahu s původem bytí.

Veškeré myšlení (včetně veškeré pedagogiky) 'od dítěte' je v pokušení hypostatizovat podobu počátku, znovu zpřítomnit jednotu 'bytí a nicoty’ jako nějaké 'bytí', aby pak vyhodnotilo jeho diferencovanější, sociálně a historicky zprostředkovanou konkrétní podobu existence jako formu odpadnutí od 'zdravého počátku'. Každé 'metafyzice dětství' hrozí nebezpečí, že se zabydlí ve 'zdravém' a 'správném' počátku lidské existence a při tom přehlédne, že diference 'bytí a nicoty' neboli diference bohatství a chudoby lásky vždy již patří k samotnému počátku.“ Rozpoznání diference mezi „bytím a nicotou“ nebo „bohatstvím a chudobou“ či „životem a smrtí“ v samotném pojmu metafyzického dětství je proto jediným způsobem, jak se vyhnout idealizaci „dokonalého“ dětství. Diference neleží ani „mezi“ racionálním subjektem a iracionálním dětstvím, ani mezi upadlou dospělou racionalitou a posvátným dětstvím. Dramatická diference se nachází v samotném metafyzickém dětství: je to otevřená diference, která zároveň spojuje s původem a odlišuje od něj. A buď osvobozuje k vlastní původnosti v kontextu sebedarující autority rodičovské lásky, nebo se stává příležitostí k antagonistickým formám odporu, sebepotvrzení či sebedestrukce. Nakonec se celý problém metafyzického dětství zužuje na jedinou otázku: je původní diference diferencí lásky, nebo je to sebereferenční diferenciace forem existence uzavřených v sobě samých, které diferenci lásky proměňují v diferenci odloučení, oddělení nebo dokonce vyhnání?

Historicky vzato běží o různé formy ideologií, nacionalismů a uzavřených forem myšlení. Ferdinand Ulrich je poznal ve vlastním životě, když během poválečného odsunu z Moravy ztratil nejen vlast, ale i otce. Dar bytí přichází vždy spolu s dramatickou diferencí. Přichází z otcovského zdroje a původu v identitě a diferenci. Stejně jako otcovský zdroj bytí netrvá na sobě a dává to nejlepší ze sebe v diferenci od sebe sama, tak i naše konečná existence, která svobodně přijímá dar bytí, nesmí trvat na svém svobodném vlastnictví tohoto daru a musí jej dávat v téže diferenci lásky, v jaké jej přijala. Jen tak existujeme jako Boží děti mimo dialektiku autority a svobody, identity a diference, života a smrti. To je také důvod, proč zde hovoříme o „trinitární“ metafyzice dětství: Dramatičnost dětství souvisí s nejhlubší vztahovostí, která je základem skutečnosti jako takové.

Odkaz na přednášku: https://www.sudetendeutsche-akademie.eu/index.php#aktuelles

Dr. Eduard Fiedler přednášku pronesl na pozvání Sudetoněmecké akademie věd a umění, více zde: www.cmtf.upol.cz/nc/zprava/clanek/akademik-z-cmtf-up-dr-eduard-fiedler-byl-zvolen-radnym-clenem-tridy-humanitnich-ved-sudetonemecke-a/

Back

Privacy settings

We use cookies and any other network identifiers on our website that may contain personal data (e.g. about how you browse our website). We and some of the service providers we use have access to or store this data on your device. This data helps us to operate and improve our services. For some purposes, your consent is required to process data collected in this way. You can change or revoke your consent at any time (see the link at the bottom the page).

(Essential cookies enable basic functions and are necessary for the website to function properly.)
(Statistics cookies collect information anonymously. This information helps us to understand how our visitors use our website.)
(They are designed for promotional purposes, measuring the success of promotional campaigns, etc.)