Pomocnou ruku v době epidemie podali potřebným také studenti cyrilometodějské teologické fakulty. Seniorům pomáhají překonat nelehkou dobu pravidelnými rozhovory po telefonu, osobně pracují v různých zařízeních a organizacích anebo doma šijí roušky. Přestože by v některých případech měli upínat veškeré síly směrem k úspěšnému zakončení studia.
Před závěrečnými zkouškami mají například Diana Moskalenková a Kryštof Amcha, kteří na CMTF a CARITAS – Vyšší odborné škole sociální Olomouc studují Charitativní a sociální práci. Oba se shodují, že uzavření škol a zejména knihovny jim závěr studia zkomplikovalo, byť škola jim maximálně vychází vstříc. „Vyhovovalo mi, když jsem mohl chodit psát bakalářku do knihovny. Kromě potřebných zdrojů tam byl také klid a tvůrčí atmosféra. Doma z toho nemám skoro nic,“ uvádí Kryštof, který přiznává, že úplně vypadl ze školního módu.
Pro Dianu byla situace o to horší, že se zavřely i školy, na nichž měla realizovat výzkum ke své absolventské a bakalářské práci. „Kvůli snaze být co nejvíce přínosná pro lidi teď částečně školní povinnosti zanedbávám. Téměř okamžitě po vyhlášení nouzového stavu jsem začala šít roušky, prozatím jsem jich našila okolo 800 kusů. Kromě rodiny jsem je předala na jednotku intenzivní péče na Neurologické klinice Fakultní nemocnice Olomouc, do Spolku Trend vozíčkářů, rehabilitačního centra v Hrabyni, do Vojenské nemocnice Olomouc nebo pro klienty a zaměstnance Chráněného bydlení v Olomouci,“ vyjmenovává studentka.
V Chráněném bydlení Sociálních služeb pro seniory Olomouc Diana Moskalenková také vypomáhá v rámci pracovní povinnosti. „Mou prací je kontakt s klienty na vrátnici. Zapisuji je při příchodu a odchodu a upozorňuji na vyšší hygienická a bezpečnostní opatření, jako je nošení roušek. Klienti by měli nahlásit důvod jejich odchodu ze zařízení kvůli jejich bezpečnosti. Výpomoc je pro mě přínosná zejména ve zlepšování komunikačních dovedností a prohloubení dalších zkušeností. Senioři ale nejsou cílová skupina, se kterou bych chtěla po dokončení studia pracovat, chci se zaměřit na drogově závislé,“ doplnila.
Nové zkušenosti v posledních týdnech nabyl i Kryštof Amcha, který již od druhého ročníku spolupracuje se Spolkem Trend vozíčkářů. „Když přišla epidemie, nabídl jsem se, že budu maximálně k dispozici, protože jsem tušil, že mohou mít někteří osobní asistenti problém, například že maminky budou muset zůstat doma s dětmi. Pracuji, jak to vyjde, někdy víc, někdy míň. Jsou to především dopomoci ráno při vstávání a večer při ukládání, kdy jde o přesun z postele na vozík a z vozíku na postel a plus věci kolem toho jako hygiena, oblékání, jídlo a podobně. Kromě toho jsem ještě byl neustále v pohotovosti na telefonu, a když se někomu z klientů něco přihodilo a bylo tak ohroženo jeho zdraví, ale nebylo nutné volat záchranku, vyjel jsem k němu a pomohl mu,“ přibližuje.
Byl také jedním z pracovníků, kteří byli vyhrazení na péči o klientku s nařízenou karanténou. „Kolegyně chodila ke klientce přímo na asistence, musela do bytu docházet v ochranném obleku a v dalších pomůckách. Já pak chodil kolegyni dekontaminovat, pomoci bezpečně svléknout ten ochranný oblek, všechno bezpečně uložit a nakonec odvézt k likvidaci,“ říká Kryštof, který by se vozíčkářům chtěl věnovat i do budoucna.
„Co se týče přínosu práce v aktuálním stavu, je dobré vidět ostatní a sám sebe, jak reagujeme v krizových situacích a jak se nám společně daří překonávat všechny možné překážky. A to teď nemyslím výhradně práci v Trendu, ale obecně,“ dodává.