Již 27. ročník festivalu starší české hudby Baroko 2024 startuje v sobotu 1. června ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Dramaturgové se zaměřují na interpretaci hudby 17. a 18. století s použitím dobových nástrojů a kladou důraz na uvádění novodobých premiér barokních a klasicistních skladeb vzniklých v Čechách a na Moravě.
Letošní ročník opět nabízí bohatý program, který představí Tomáš Hanzlík, zakladatel přehlídky z katedry hudební výchovy PdF UP a umělecký vedoucí Ensemble Damian.
Stejně jako loni jste i letos dramaturgii festivalu zaměřili výhradně na českou hudbu. Na co se mohou návštěvníci těšit?
V rámci Olomouce a okolí máme v programu zastoupené skladatele L. Dietricha, A. F. Tovačovského a pak jsou to skladatelé z Kroměříže nebo ti, kteří se pohybovali v piaristických klášterech na Moravě. Nejzajímavější na tom je, že se jedná o hudbu, která se hrála před 200 lety a od té doby ji tady nikdo neslyšel. Jedná se o přirozeně krásnou hudbu, která může zaujmout širokou veřejnost, nejen muzikology a specialisty.
Festival vždy přináší řadu novodobých premiér. Jaké to budou?
Pravdou je, že publikum vždycky nejvíce ocení věci, které jsou udělány scénicky. My máme vizuálně výrazný styl, takový až přemrštěný. Letos jej uplatníme v novodobé světové premiéře české zpěvohry Holoprtské posvícení. Jedná se o dílo z východních Čech. Tato skladba je zajímavá tím, že má velice, řekl bych, peprný a na svou dobu odvážný český text.
Ve stejný večer 2. června zazní velice truchlivá skladba z roku 1798 nazvaná Kantáta o Mozartově smrti, kterou napsal český autor J. J. Rösler 7 let po skladatelovi smrti. V Čechách byl tehdy velký Mozartův kult, byl tady milován a hrán a hudebníci ho všemožně uctívali. A tohle je jeden z dokladů, jak si ho vážili. Je na tom velmi zajímavé, že Röslera tady skoro nikdo nezná a přitom byl schopný napsat kantátu v Mozartově stylu. I v té kvalitě jeho pozdních, vrcholných skladeb.
Interpreti k provozování staré hudby používají historické nástroje. Jedná se tedy o velmi specifickou dramaturgii. Objeví se v repertoáru nějaká novinka?
Původně orchestrální partitury, které se bohužel dochovaly jen v klavírním výtahu, nebudeme hrát na moderní klavír, ale na dobový, kladívkový, a protože chceme simulovat, že tam byly původně dechové a smyčcové nástroje, zapojíme i přenosné varhany. Tím docílíme trochu i té zádušní, kostelní atmosféry.
Kde všude se skladby před 200 lety hrály? Bylo to napříč společenským spektrem?
Ano. Máme skladby, které byly určené ke korunovacím, k slavnostním ceremoniím a intronizaci církevních hodnostářů, ale potom jsou to díla napsaná pro ochotníky na malém městě, kteří se tím bavili navzájem. Je překvapivé, že i tyto regionální skladby mají často značnou uměleckou hodnotu.
V programu se objeví i vaše autorská díla, můžete je blíže představit?
Mám radost, že se celý festival letos uskuteční v kostele Sv. Kláry, který byl pro festival dlouhodobě nedostupný. Uvedeme tam komorní operu Endymio, která měla v kostele premiéru v roce 2001. Je to prostor s velkou kostelní akustikou, která vytváří takový zvláštní dojem a má až meditační efekt. A to je něco, co mě velice přitahuje nejen u duchovní hudby, ale i u té koncertní. A jsem rád, že si tu operu po těch 23 letech můžeme opět zahrát.
Festivalu Baroko byla společností EFA (European Festival Association) udělena známka EFFE – evropská známka kvality pro pozoruhodné umělecké festivaly, které toto ocenění získávají za práci v oblasti umění, zapojení umělecké komunity i veřejnosti a za mezinárodní otevřenost. Organizuje ho Vlastivědná společnost muzejní v Olomouci ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Olomouci, spolkem Ensemble Damian, Univerzitou Palackého, Městským kulturním zařízením Uničov a Handkeho spolkem.