Absolventka Fakulty zdravotnických věd UP Karolína Hrochová působí už tři roky v centru Sarema v Brně, kde se věnuje převážně dětské intenzivní neurorehabilitaci. Je jedinou Češkou, která získala certifikát pro výkon mezinárodně uznávané metody DMI.
Přitom se ke studiu fyzioterapie dostala náhodou. „Každý terapeut má odlišný přístup v terapii a stejně tak každému pacientovi bude vyhovovat něco jiného, není jen jedna správná cesta,“ říká v následujícím rozhovoru.
Můžete objasnit, v čem DMI metoda spočívá?
DMI je jedna z fyzioterapeutických metod, díky kterým můžeme pomoci dětem s motorickým zpožděním jakéhokoli původu, ať už neurologického, genetického nebo posttraumatického. Jelikož pracuji v neurorehabilitačním centru Sarema, které se věnuje právě této cílové skupině, bylo mi umožněno začít metodu začleňovat také do našich intenzivních terapií. Celý koncept je založen na stimulaci neuroplasticity, která vede k vytváření nových neuronálních spojení a dlouhodobých změn ve vyvíjejícím se mozku. Pomocí dynamického cvičení, kterým oslovujeme několik smyslových systémů a nabízíme motorické výzvy, chceme u dítěte vyvolat aktivní motorickou odezvu a zlepšit jeho posturální reakce. Díky tomu dítě postupně získává kontrolu nad držením svého těla od hlavy až k patě stejně tak, jak k tomu dochází během fyziologického vývoje. Postupně tak může dítě dosáhnout nových vývojových milníků. Nyní mám za sebou první dvě části této metody, které mi daly úplně nový pohled na problematiku, a snažím se ji co nejlépe začlenit do terapií. Díky tomu mohu našim klientům nabídnout nové stimuly, které jsou pro ně velmi potřebné a žádoucí, jelikož podstupují terapie opakovaně a dlouhodobě.
Co pro vás bylo hlavní motivací ke studiu fyzioterapie?
Popravdě jsem ještě v posledním ročníku gymnázia netušila, kterým směrem se po ukončení studia vydám. Nejvíce mě lákaly obory týkající se biologie a přírodních věd, ale konkrétně k fyzioterapii jsem se dostala vlastně úplnou náhodou. Kvůli vlastnímu úrazu jsem se dostala do rukou skvělého fyzioterapeuta, který mi nejen velmi pomohl, ale jeho práce mně natolik učarovala, že jsem se chtěla dozvědět více – a nakonec jsem si podala přihlášku na fyzioterapii.
Jak vzpomínáte na studium na olomoucké fakultě zdravotnických věd?
I když poslední rok studia trochu zkomplikovala pandemie, mám na pět let studia na fakultě jen krásné vzpomínky a někdy si říkám, že bych si je i ráda zopakovala. Poznala jsem tam spoustu skvělých přátel.
Jste se spolužáky či pedagogy nadále v kontaktu?
Ano, s celým ročníkem se pravidelně setkáváme na víkendových chatách nebo výletech v okolí Olomouce, přestože jsme se všichni rozutekli do různých koutů. Vždy je skvělé poslouchat, jakou cestu si kdo zvolil, vzájemně si vyměňovat zkušenosti a samozřejmě také vzpomínat na nezapomenutelné zážitky z vysokoškolských let. Během studia mě každý z pedagogů, které jsem měla šanci poznat, něco naučil a stále mám mezi nimi i své osobní vzory, jejichž práce a zapálení pro obor obdivuji a doufám, že půjdu v podobných stopách.
Věděla jste už během studia, kde se budete chtít uplatnit?
Po nástupu na vysokou školu jsem poměrně rychle věděla, že se budu chtít věnovat právě dětské fyzioterapii, ale netušila jsem, že se k tomu dostanu prakticky hned. V průběhu pandemie jsem pracovala v ambulantní rehabilitaci, ale po promoci jsem se rozhodla přestěhovat do Brna. Díky nabídce stáže během studia jsem věděla o centru Sarema v Brně, které se věnuje dětské intenzivní neurorehabilitaci, a zkusila jsem je tedy oslovit. Nakonec jsem byla přijata a nyní tam pracuji třetím rokem.
Jak se coby fyzioterapeut díváte na ergoterapii, obor, který se dá na fakultě zdravotnických věd také studovat a který je pro širší veřejnost pořád poněkud neznámý?
V rámci našeho centra je pro nás mezioborová spolupráce velmi důležitá, abychom poskytli komplexní péči danému klientovi. Ve svém týmu jsme měli i úžasnou ergoterapeutku a naše terapie se skvěle doplňovaly. I když se jedná o pomyslně podobné obory, pohled na danou věc je odlišný, a to je na tom skvělé. Dokonce mám to štěstí, že má sestra si zvolila studium také na fakultě zdravotnických věd, a to právě v oboru ergoterapie, takže spolu pravidelně diskutujeme a předáváme si zkušenosti, což mě strašně baví. Veřejné povědomí sice není tak velké, ale už teď je obor čím dál žádanější a vzhledem k počtu ergoterapeutů je poměrně náročné nějakého ergoterapeuta sehnat ať už do týmu, nebo jako klient. Proto doufám, že stejně jako fyzioterapie bude obor nadále jen vzkvétat a zájemců o obor přibude, aby ta péče u nás mohla být ještě lepší. Koneckonců kdybych si nyní mohla znovu vybrat, nevím, jestli bych si nezvolila nakonec právě ergoterapii.
Co je podle vás nejdůležitější vlastností dobrého fyzioterapeuta?
Obecně bych asi jako první řekla otevřenost. Ať už k novým metodám, přístupům nebo rozdílným názorům. Fyzioterapie je dynamický obor, který se neustále vyvíjí a posouvá, objevují se nové studie a poznatky k dané problematice, a proto je důležité se snažit dozvědět se co nejvíce a být otevřený jakékoliv diskuzi. I když se třeba specializujeme na stejnou problematiku, každý terapeut má odlišný přístup v terapii a stejně tak každému pacientovi bude vyhovovat něco jiného. Neexistuje jen jedna správná cesta a každý si zvolí sám, čemu věří a co mu vyhovuje. Jediné, co by mělo zůstat stejné, je náš společný cíl a spolupráce. V práci s klienty je pak samozřejmě potřeba určitá míra empatie a konkrétně u nás v Saremě bych řekla, že se hodí být tak trošku "blázen s hravou duší".