Díky moderním metodám vědy 21. století identifikovali vědci 150 let starou DNA Boženy Němcové a jejího syna Hynka. Umožnila to systematická analýza genetického materiálu, kterou jako člen multioborového týmu vedl docent Ústavu lékařské genetiky LF UP Radek Vodička.
Komplexní genetický výzkum provedli odborníci na vzorcích, které odebrali ze spisovatelčiných a Hynkových vlasů uložených ve sbírkách Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Pro potřeby analýzy přitom stačil jen nepatrný zlomek uchovaných pramenů, podrobený dekontaminačním procedurám. „Vzhledem k tomu, že na vlasy v průběhu staletí sahalo velké množství lidí, bylo nutné je šetrně, ale důkladně ošetřit tak, aby se zbavily veškeré cizorodé DNA. Zároveň jsme museli dbát na to, abychom vlasu neublížili,“ popsal Radek Vodička, který se podílel na návrhu celé procedury.
Cílem analýzy bylo nalézt typ DNA, která se nachází v mitochondriích – buněčných organelách vyskytujících se mimo jádro buňky. „Na rozdíl od buněčného jádra, jehož DNA je postupem času degradována, mitochondriální DNA zůstává zachovaná. V daném vzorku vydrží i celá staletí, pokud se nevyskytuje ve vlhku nebo jiném nepříznivém prostředí. Tím, že vlasy Němcové byly uloženy hned po jejím úmrtí v suchu a temnu, byla jejich struktura téměř neporušená, jako by byl ten vlas čerstvě ustřižen,“ uvedl Radek Vodička.
K vlastnímu získání a přečtení mitochondriální DNA zvolili výzkumníci způsob vhodný pro velmi malé až stopové množství DNA. „Použitý postup, který pro stopové prvky využívá například i FBI, vyžaduje nejdříve vlas dostatečně ‚natrávit‘ a rozložit především keratin, hlavní bílkovinu, která vlas vyplňuje, a tím právě uvolnit zbytky mitochondriální DNA. Poté jsme paralelně sekvenovali oba vzorky a mohli potvrdit, že v nich byla nalezena shodná DNA náležející k mitochondriální haploskupině H,“ objasnil Radek Vodička.
Díky identifikaci DNA Boženy Němcové tak vědci zároveň získali nástroj pro její srovnání s jinými potenciálními genotypy. Mohli by tak potvrdit či vyvrátit spekulace o hypotetickém šlechtickém původu české spisovatelky, k nimž některé badatele vedou rozpory v genealogii její rodiny nebo ve školních matrikách. „Museli bychom získat genetický materiál v ženské linii, protože mitochondriální DNA se předává pouze z matky na dceru, která ji posílá zase dál. V případě matky a syna je to možné pouze do první generace. Právě toho jsme využili při zkoumání vzorků Němcové a Hynka,“ vysvětlil Radek Vodička.
Podle ředitele českoskalického muzea Milana Horkého, který výzkumnou skupinu vede, by se další fáze výzkumu měla zaměřit primárně na genealogii oficiální rodiny Boženy Němcové a na získání genetického materiálu její ženské části. Teprve v případě, že by jeho porovnání s DNA Boženy Němcové neprokázalo shodu, přistoupili by badatelé k ověřování dosud nedoložených hypotéz o jiném původu české spisovatelky. „Tím, že potřebujeme mitochondriální DNA, tedy pouze ženskou linii, nás k případné další komparativní práci čeká ještě dlouhá cesta náročného genealogického bádání,“ upozornil Milan Horký. Ve výzkumném týmu jsou zastoupeni také odborníci z Filozofické fakulty UK, Památníku národního písemnictví, olomouckých laboratoří Genexone a Ústavu chemických procesů AV ČR.
Prameny vlasů Boženy Němcové uložené v českoskalickém muzeu pocházejí z roku 1862 a byly jí zřejmě ustřiženy po smrti. Svědčí o tom některé zkoumané zápisy a také výskyt šedivých vlasů. Hynkovy vlasy rodina Němcových uchovávala jako vzpomínku na předčasně zesnulého syna. V roce 1919 se oba tyto prameny vlasů dostaly do majetku Muzea Boženy Němcové v České Skalici prostřednictvím spisovatelčiny dcery Dory.