Chtěla být učitelkou, nakonec ale Nika Tótová studuje sociální práci a sportovní management, podílí se na uchazečské kampani Cyrilometodějské teologické fakulty UP a točí se kolem univerzitního hokejového klubu. Kromě toho pomáhala s chodem Dobrovolnického centra UP a nabízí pomocnou ruku, kde je potřeba. Jak to jde dohromady a jestli má ještě nějaký volný čas, napoví následující řádky, které jste mohli již číst v tištěném magazínu Žurnál.
Studentka CMTF zaujme už jen svým křestním jménem. Nejde totiž o zkrácenou variantu Veroniky nebo Nikoly, jak by se mohlo zdát. „Je to počeštěné jméno řecké bohyně Niké. Jak na to naši přišli, to nevím, nejsou historici,“ říká. Kdysi prý chtěla být učitelkou, ráda si s mladšími sestrami hrála na školu. Na střední pedagogické škole si ale uvědomila, že vyučování a výchova dětí je přece jen dost náročná, a začala studovat sociální práci na CMTF a CARITAS – vyšší odborné škole sociální Olomouc.
„Jedním z impulzů bylo to, že ‚Caritaska‘ nabízela během studia tříměsíční zahraniční praxi, to mě lákalo. Strávila jsem ji v Migrants Organise v Londýně, kde pracují s migranty, byla to skvělá zkušenost. Pomáhala jsem migrantům vyřizovat různé záležitosti, vyplňovat dokumenty, doprovázela jsem je do nemocnice, byla jsem u žádostí o práci i u soudu,“ popisuje Nika Tótová, která na bakaláře navázala magisterským studiem programu Sociální práce s rodinou na CMTF. Navíc začala dálkově studovat sportovní management v Brně.
Naslepo k hokeji
Už během bakalářského studia se přitom dostala k univerzitnímu hokejovému týmu, tehdy pojmenovanému jako University Shields Olomouc. Dnes nese název HC Univerzita Palackého v Olomouci. „Přišla jsem k nim jako slepá k houslím. Viděla jsem výzvu, že se hledá někdo na marketing. Zkusila jsem to a se zakladatelem klubu Dominikem Pudelkou jsme si plácli na první dobrou. Je to zajímavá práce, která nabrala úplně jiné obrátky, když jsme se stali součástí Univerzitní hokejové ligy. Tam je důraz na kvalitu a velká odpovědnost, máme nad sebou bič v podobě sankcí, když něco nesplníme. Zpočátku jsme některé věci dělali, protože jsme to tak chtěli, ale liga nastavila jisté povinnosti a parametry, například kvalitu streamů utkání nebo lhůty na odevzdání fotek či článků ze zápasů,“ přibližuje koordinátorka marketingového týmu hokejistů.
Přestože má k ruce čtyři redaktory, tři fotografy a dva grafiky a mohla by se jen starat o sociální sítě a vyřizovat telefony, občas musí zaskočit třeba i na bezprostřední ohlasy po zápase. A občas i musí zakřičet nebo si postavit hlavu. „Ještě před covidem jsem klukům jednou pohrozila, že skončím, poté, co mě hnusně vyhodili z kabiny. Byl to zápas v Brně, dostali velký klepec, byli naštvaní a nechtěli mluvit do ohlasů, které jsou ale povinné. S Dominikem jsem se tehdy domluvila, že je v tom nechám vymáchat, nebudu měsíc jezdit na zápasy, ať si dělají, co chtějí. Rázem mi začaly chodit zprávy, že je nesmím opustit, že to beze mě nezvládnou, omlouvali se,“ vzpomíná.
S tím, že hráči pro změnu jí hrozili, že ji využijí na záskok do brány. Za čtyři roky u hokeje už totiž zvládá na bruslích držet hokejku a dostala i pukem do hlavy. Jako fanynka mimochodem fandí nejen domácí Olomouci, která je srdcovkou, ale také brněnské Kometě a pražské Spartě. Brněnský hokej má podle ní skvělou atmosféru, Sparta zase výborný marketing.
Covid jako příležitost
Práce pro univerzitní hokejisty jí především otevřela dveře dál. Mimo jiné se stala jedním z tvůrců a také tváří propagační kampaně CMTF zaměřené na uchazeče o studium, fakultu reprezentuje na veletrzích vzdělávání. A stará se o sociální sítě, na které se zaměřila také, když se v rámci studia podílela se spolužačkami na chodu Dobrovolnického centra UP.
„Zaměřily jsme se hlavně na propagaci a komunikaci s dobrovolníky, covid jsme braly jako příležitost přilákat nové zájemce. Právě kvůli covidu jsme ale nemohly realizovat některé zamýšlené akce, takže jsme byly odkázány především na sociální sítě a naši kreativitu. Mimo jiné to bylo vlastně poprvé, co jsem třeba instagramový profil zakládala a budovala úplně od nuly. Naučila jsem se docela trpělivosti, také získala další zkušenosti z práce v kolektivu a zejména v práci na dálku. Garantka docentka Tatiana Matulayová i tehdejší koordinátorka Eva Blažková nám při tom byly velkou oporou,“ popisuje Nika Tótová s tím, že ještě ve spolupráci s Chaoscompany připravily v rámci propagace Dobrovolnického centra UP omalovánky s motivy dobrovolnické práce.
Práce i koníček
Sama se také do pomoci zapojila. Během první vlny epidemie pomáhala v charitním olomouckém obchůdku Dobrodruhá s tříděním a výdejem roušek a dalšími činnostmi. Charitě pomáhá i nadále se sociálními sítěmi, v nedávné době se také podílela na programu v Transfuzka pointu Fakultní nemocnice Olomouc v obchodním centru Šantovka. Pojítko má i s Moravským divadlem a nově přičichla k sociálním sítím HC Olomouc.
„Pořád si připadám, že mám dost volného času. Už jsem se asi naučila si to všechno naplánovat a zorganizovat, případně práci delegovat. Navíc třeba Facebook má funkce umožňující plánovat příspěvky dopředu, takže si jeden den k tomu sednu a naplánuji, co je třeba. Spousta věcí jde zvládnout z telefonu, hovory vyřizuji cestou do nebo ze školy. Ve všech těch sférách mám navíc i kamarády, takže to není jen práce, ale zároveň i koníček,“ dodává Nika Tótová, která se nyní rozhlíží po vhodných pracovních příležitostech, ale zvažuje i pokračovat v doktorském studiu na CMTF. Mimochodem když zrovna nestuduje a nepracuje, tak je na procházce se psem, výletuje nebo „kafíčkuje“.