Lenka Allen, absolventka anglické a španělské filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, se stala honorární konzulkou v australském Melbourne. Vedle toho, že reprezentuje a propaguje Českou republiku na druhém konci světa, spolupracuje i s katedrou historie FF UP.
Psal se rok 1990. Byla to doba převratných změn, doba, která zásadním způsobem změnila životy mnohých občanů tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky. Právě v té době začala Lenka Allen, rozená Šmídová, studovat anglickou a španělskou filologii na Univerzitě Palackého. Po třetím ročníku se jí naskytla příležitost studia v zahraničí a v roce 1992 se stala jedním z posluchačů olomoucké univerzity, kteří byli vybráni na studijní cestu do USA.
„Ke studiu jazyků je zapotřebí láska k různým kulturám, cestování, poznávání zemí, ve kterých se těmi jazyky mluví. Mně se podařilo vycestovat v rámci Merillova výměnného studijního pobytu. Ve Spojených státech amerických jsem tak měla příležitost studovat mezinárodní vztahy, kulturní antropologii, americkou politiku a řadu dalších zajímavých předmětů. Poté jsem procestovala velkou část světa a nabyla znalosti, které se člověk z učebnic nedozví. Všechny tyto zkušenosti jsou k nezaplacení a všechny svým způsobem i formovaly můj život,“ vzpomíná Lenka Allen. Zdůrazňuje, že na dobu svých studií na olomoucké filozofické fakultě vzpomíná ráda. „Moje vlast mi dala schopnosti a výjimečné příležitosti se seberealizovat. Jsem hrdá na to, odkud pocházím, na svou rodinu, na vzdělání, které mi bylo umožněno, i na svůj národ. Univerzita Palackého sehrála ve formování mého života skutečně důležitou roli,“ dodává.
Honorární konzul je v diplomacii čestná funkce zahraničního zástupce. Zastupuje stát v místě svého působení čestně a oproti kariérním konzulům neplaceně. Síť honorárních konzulátů začala vznikat po zásadních politických změnách, k nimž v bývalém Československu došlo po listopadu roku 1989. Dnes čítá více než 200 úřadů. Na pozici honorárního konzula jsou vybírány odpovědné a významné osobnosti, které v dané oblasti působí dlouhodobě, mají zkušenosti s fungováním místní administrativy i hospodářského a kulturního života a které si zde díky tomu vybudovaly stabilní kontakty. Návrh na jmenování honorárního konzula i zřízení jeho úřadu dává velvyslanectví České republiky v příslušné zemi. Honorárního konzula jmenuje český ministr zahraničních věcí vydáním konzulského patentu. Ke jmenování se vyjadřuje i přijímací stát, ve kterém má honorární konzul Českou republiku zastupovat.
Do Austrálie se provdala. Říká, že by ji nikdy nenapadlo, že bude žít tak daleko od domova. „Můj muž ale nemluvil česky. V Melbourne už žiji dvacet let. Mám dvojí občanství. Podnikám zde a vychovala jsem tu i své tři děti. Jsem dostatečně znalá místních poměrů. Zároveň znám svou rodnou zemi, včetně tamních poměrů,“ vypočítává. Právě znalost obou národů a jazyků společně s bezúhonností patří podle ní k hlavním předpokladům pro práci honorární konzulky.
„Kariérní diplomaté jsou k nám vysíláni na čtyři roky, my zde žijeme trvale a jsme tak důležitým článkem v české zahraniční službě. Vzhledem k velkým vzdálenostem mezi kariérními zastupitelskými úřady jsou honorární konzulární úřady velmi užitečné,“ dodává Lenka Allen.
Podle Pavla Kreisingera z katedry historie FF UP má český Honorární konzulát v této části světa pohnutou historii. Jeho činnost je spojena už s první polovinou 20. let 20. století, tedy s obdobím první Československé republiky. „Byla to doba, kdy Československo a Austrálie budovaly vzájemné, především ekonomické vztahy. V té době například Poldi Kladno dováželo do Austrálie ocel na stavbu slavného Sydney Harbour Bridge a automobilka Škoda zde měla slušnou síť poboček. Úkolem prvních honorárních konzulů bylo informovat československou vládu o situaci v Austrálii, propagovat obchodní zájmy a turismus. Měli navazovat vztahy a být nápomocní československým imigrantům, kterých tenkrát nebylo mnoho. Po druhé světové válce však komunistická vláda po celém světě konzuláty zrušila a s jejich obnovou se začalo až po sametové revoluci v roce 1991,“ říká ve shodě s Lenkou Allen historik z UP. Historii Honorárního konzulátu v Melbourne věnoval i kapitolu ve své knize Češi a Slováci v Austrálii v 1. polovině 20. století a jejich účast ve světových válkách.
Honorární konzulát v Melbourne byl slavnostně znovuobnoven letos v dubnu a Lenka Allen jej coby honorární konzulka převzala s nesmírnou ctí. „Jde o práci notářskou, konzulární a reprezentativní. Mým úkolem je poskytovat pomoc českým občanům, kteří se nacházejí ve státě Victoria. Jsou to buď usedlíci, nebo návštěvníci. Legalizuji podpisy, kopie, překlady, vydávám náhradní cestovní doklady a poskytuji informace konzulárního charakteru. V době pandemie covidu-19, kdy lidé nemohou cestovat do České republiky, jde o obzvláště žádoucí činnost. Poskytuji pomoc českým občanům, kteří se dostali do potíží. Jsem aktivně zapojená do života české komunity, organizace krajanských akcí a pomoci s udržování české kultury a jazyka pro budoucí generace. V roce 2010 jsem například založila Český a slovenský folklorní festival VodaFest. Kromě konzulární a krajanské činnosti reprezentuji a propaguji Českou republiku v ekonomické a veřejné diplomacii. Jsem členem Melbournského konzulárního sboru. Australská vláda i konzulární sbor pro nás pořádají školení, briefingy, poznávací zájezdy, oslavy a společenské akce, na nichž máme možnost setkat se s význačnými státními osobnostmi a navazovat důležité kontakty,“ vypočítává. I když je její program doslova nabitý, čas si najde i na spolupráci s rodnou filozofickou fakultou.
„Mým hlavním povoláním je navrhování interiérů a management renovačních projektů. Mám i malý internetový obchod s českými specialitami, které sama připravuji. Je to jako návrat do mého dětství. I spolupráce s katedrou historie FF UP je pro mě srdeční záležitostí. Osobně se znám s pravnučkou prvního honorárního konzula Ernesta Peacocka. Mým prostřednictvím tak mohou být pro olomoucký výzkum upotřebeny její rodinné memorábilie. To samé platí i pro pozůstalost dr. Milana Kantora, po němž jsem úřad převzala. Právník, filantrop, bojovník za svobodu, lidská práva, životní prostředí a nukleární odzbrojování, Milan byl nejdéle sloužícím honorárním konzulem v zahraničních službách České republiky. Život mužů, kteří konzulát v Melbourne vedli, byl zkrátka obdivuhodný a je mi velkou ctí, že mi byla role honorární konzulky nabídnuta. Je to velká shoda náhod a potěšení, že se historii konzulátů katedra historie FF UP věnuje.“
Honorární konzulát Československé republiky ve státě Victoria se sídlem v Melbourne (1925–1953)
Honorární (čestný) konzulát v Melbourne byl založen v roce 1925. Prvním konzulem se stal Australan Ernest Richard Peacock (1856–1932), vrchní ředitel tiskařské a papírenské firmy Peacock brothers, Pty, Ltd., který svými rozsáhlými a vlivnými styky i bohatou životní zkušeností prokazuje republice Československé platné služby a v každém směru důstojně reprezentuje. Svým obratným působením žurnalistickým a propagačním šíří při každé vhodné příležitosti známost Československa nejen v Austrálii, ale též u příležitosti svých častých cest po světě… Za tuto činnost byl dokonce v roce 1931 navržen na propůjčení Řádu bílého lva. Na poslední chvíli mu však bylo z kanceláře guvernéra oznámeno, že se mu nedovoluje řád přijmout, neboť britským poddaným není dovoleno přijímat cizí státní ocenění.
Druhým čs. konzulem v Melbourne se stal Edgar Henry Peacock (1884–1953), který se stal ředitelem a hlavním akcionářem firmy svého otce a převzal i jeho čestný konzulární úřad. Snad právě proto se čs. ministerstvo zahraničních věcí a druhý čs. prezident Edvard Beneš rozhodli v roce 1937 propůjčit Řád bílého lva právě jemu. Peacock mladší zůstal Československu věrný i po 15. březnu 1939. Když němečtí úředníci dorazili po okupaci Čech a Moravy do jeho úřadu, aby ho uzavřeli a převzali si od něj písemnou agendu, doslova je vyhodil ven, když je obvinil z překračování pravomocí a zavolal na ně státní policii. Peacock udržoval pravidelnou korespondenci s generálním konzulem Adolfem Solanským v Sydney, který podporoval vznikající zahraniční protinacistický odboj v čele s Edvardem Benešem. Po založení Československého klubu v Melbourne (1941) se stal Peacock neoficiálním patronem tohoto čs. krajanského spolku, přičemž bez jeho pomoci by klub pravděpodobně vůbec nevznikl. Peacock mladší se následně důsledně staral o rozrůstání členské základny tohoto krajanského sdružení. Jeho další pravidelnou činností byla propagace československého zahraničního odboje v melbournském tisku. V letech 1940–41 se čs. dobrovolníci z Melbourne zapisovali ke vstupu do čs. zahraniční armády právě v jeho konzulární kanceláři na Bourke Street. Jejich přihlášky pak byly odeslány Solanskému do Sydney, který je dále odeslal Londýna, kde sídlila Benešova čs. exilová vláda. Peacock se snažil svou čestnou funkci vykonávat jak po druhé světové válce, tak po komunistickém převratu v únoru 1948. I přesto se ale komunistická vláda na své schůzi 28. února 1950 usnesla o zrušení všech honorárních zastupitelských úřadů v ‚nepřátelské‘ cizině. V Melbourne měl být zřízen regulérní konzulát, který by pracoval čistě v intencích KSČ. Nicméně Peacock ze strany Československa formálně odvolán nebyl a úřad teoreticky vykonával až do své smrti. Zemřel v Melbourne 22. března 1953 ve věku 68 let na následky automobilové nehody.
Posledním faktickým poválečným honorárním konzulem byl Slovák Stefan Yuritta (nar. 1919), zeť Paecocka mladšího, který byl požádán, aby v činnosti svého tchána pokračoval, nicméně honorární konzulát v Melbourne byl čs. stranou definitivně zrušen ke 4. červnu 1953 a obnoven byl až po roce 1989.
Autor textu: Pavel Kreisinger, katedra historie FF UP
Podrobněji k činnosti čs. honorárních konzulátů v Austrálii v éře první republiky a za druhé světové války viz Kresingerova kniha Češi a Slováci v Austrálii v 1. polovině 20. století a jejich účast ve světových válkách (Academia, Praha 2018).