Česko očkuje proti onemocnění covid-19. Hodně lidí už očkování podstoupilo, mnozí ale stále ještě váhají. Očkování co největší části společnosti přitom doporučují odborníci, jako například Michal Křupka z Ústavu imunologie Lékařské fakulty UP, který na toto téma poskytl Žurnálu Online rozhovor.
Na otázky spojené s očkováním odpovídá Michal Křupka z Ústavu imunologie Lékařské fakulty UP, který se problematikou očkování dlouhodobě odborně zabývá.
Připomeňme, proč je potřeba se nechat očkovat?
Protože jiných možností, jak ukončit koronavirovou pandemii, moc nemáme. Různá omezení setkávání osob, jako je uzavření škol, části maloobchodní sítě, služeb, či kulturních a společenských akcí působí obrovské škody, zdaleka nejen ekonomického rázu. Navíc problém v podstatě neřeší, ale jen odsouvají. Často diskutované přirozené promoření by pandemii jistě časem zastavilo, ale jen v naší zemi by si vyžádalo minimálně další desítky tisíc zbytečných obětí. O dosažení ochrany dostatečným promořením populace se navíc v několika lokalitách již mluvilo, ale zatím se bohužel vždy dostavila další vlna. Není tak známo, že by se v nějaké populaci dostatečného přirozeného promoření již podařilo dosáhnout a nutný počet nakažených bude pravděpodobně vyšší, než se dříve předpokládalo. Dosažení vysoké míry proočkovanosti je tak jednoznačně ve všech ohledech nejvýhodnějším a dle mého názoru jediným racionálním řešením.
Kdo by se měl nechat očkovat? Jsou nějaká omezení například z hlediska věku?
Podle mě každý, kdo může. Očkování je v současnosti možné od 12 let věku. V podstatě neexistuje ani žádné onemocnění, které by očkování proti covidu automaticky znemožňovalo s výjimkou silné alergické reakce na první dávku vakcíny. Za dodržení konkrétních podmínek lze očkovat i pacienty s poruchami imunitního systému a těhotné ženy. Oproti často tradovaným tvrzením není očkování ani překážkou pro těhotenství v budoucnu a není nutné dodržovat po něm žádnou „ochrannou lhůtu“. Očkování má určitě smysl i u mladých a zdravých jedinců, i když u nich je nebezpeční těžkého průběhu nebo následků infekce poměrně nízké (ale rozhodně ne nulové!!!). Právě oni totiž můžou tvořit rezervoár viru v populaci. Kromě nakažení rizikovějších jedinců tak mohou i vytvářet prostor pro vznik nových nebezpečnějších mutací viru.
Má očkování nějaká rizika?
Stoprocentní bezpečnost v reálném životě v podstatě neexistuje. Je například známo, že z hlediska úrazu je jedním z nejnebezpečnějších míst naše vlastní koupelna… O vakcínách ale můžeme říct, že jsou vysoce bezpečné. Největším rizikem je závažná alergická, tzv. anafylaktická reakce. Ta se ale vyskytuje s pravděpodobností jednoho případu na zhruba sto tisíc aplikovaných dávek a zaškolený a řádně vybavený zdravotnický personál je schopen ji ve většině případů úspěšně zvládnout. U jedné z vakcín se objevilo zvýšení rizika vzniku krevních sraženin, riziko u této vakcíny je ale pořád řádově nižší než u kuřáků nebo při užívání hormonální antikoncepce. Většina očkovaných se tak potká nanejvýš s jedno až dvoudenní bolestí v místě aplikace, bolestí hlavy nebo zvýšenou teplotou.
Je potřeba se nechat očkovat, i když člověk prodělal covid?
Dovolím si tvrdit, že ano. Imunita vzniklá proděláním je značně variabilní a desítky procent osob si po prodělání, zvláště při lehčím průběhu, výraznější hladiny protilátek vůbec nevytvoří. V České republice již byly potvrzeny téměř dva tisíce případů opakované infekce. Po očkování se ale vysoké hladiny specifických protilátek záhy objevují u naprosté většiny očkovaných osob. Kvůli nedostatku vakcín se dříve po prodělání infekce doporučovalo očkování odložit o 90 dnů, k tomu dnes ale už není důvod a je možné očkování zahájit prakticky ihned po ukončení izolace. Doporučován ale bývá odstup 14 dnů. Co bych určitě nedoporučoval, je očkování odkládat na základě laboratorních testů na specifické protilátky. Bezpečná hladina protilátek totiž není dosud přesně stanovena a výsledky testů se můžou lišit v závislosti na typu použitého testu. Navíc cena testu přibližně odpovídá ceně jedné dávky vakcíny.