Prodej nového výrobku je běh na dlouhou trať. Své o tom ví Jan Buček, absolvent oboru Experimentální biologie na přírodovědecké fakultě. Během doktorátu zjistil, že výzkum není to, čemu by se chtěl v budoucnu věnovat. Svou profesní kariéru chtěl od začátku spojit s hmotnostní spektrometrií. Ze servisního technika se vypracoval na obchodního manažera pro technologický startup v německém Augsburgu.
Díky studiu si Jan Buček uvědomil, že každý má možnost nastavit si laťku v životě podle sebe a že za svým cílem musí jít postupně. Trpělivě a s pokorou.
Pracujete jako obchodní manažer pro technologický startup. Co obnáší tato práce?
Obnáší především komunikaci s lidmi. Musíte být hodně proaktivní a hodně „splachovací“, protože vás lidé velmi často odmítají. Na druhou stranu když už kontakt s obchodními partnery navážete, je pak velmi intenzivní a ta práce za to stojí. Je to klasická obchodní pozice a myslím, že to tak funguje v celém obchodním světě.
Vy se tedy snažíte prodat váš nápad dále?
Ano, je to tak. Moje pozice spočívá v tom, že promuji nápad nebo produkt. Snažím se nacházet styčné plochy mezi námi a lidmi, kteří by ho mohli potenciálně použít.
To musí být v dnešní době docela těžké.
Strašně záleží na tom, jaký nápad prodáváte. Když za vámi stojí produkt, který dává smysl a který lidem může pomoci, tak se ta práce dělá strašně snadno. Pak si to užívám.
Jaké je startupové prostředí?
Je rychlé a dynamické. Ve firmě pracuji přes rok a mám pocit, že uběhl týden. Je to neskutečně dynamické prostředí a neustále se něco děje. Mně to ale vyhovuje. Také se mi líbí, že v prostředí, ve kterém pracujeme, se dostaneme k zajímavým obchodním partnerům, jako je FBI, NASA či americká armáda.
Jak jste tuto práci získal?
Na přírodovědecké fakultě jsem studoval obor Experimentální biologie. Po ukončení magisterského studia jsem nastoupil na doktorát, během kterého jsem zjistil, že výzkum není to, čemu bych se chtěl v budoucnu věnovat. Díky tomuto oboru jsem se začal zajímat o hmotnostní spektrometrii. Nejprve jsem pracoval jako servisní technik u firmy, která prodává hmotnostní spektrometry. Posléze jako produktový manažer v České republice. Přes tuto firmu jsem se pak dostal k biotechnologickému startupu v Německu.
Hrálo nějakou roli i štěstí?
Určitě, vždycky hraje roli štěstí. Na začátku, když jsem nastupoval na doktorát, jsem vůbec nevěděl, co chci nebo nechci dělat. Když jsem si to uvědomil, měl jsem štěstí, že se na pracovním trhu objevila nabídka, která naprosto seděla mým představám. U prvního zaměstnavatele jsem pak narazil na firmu, u které v současné době pracuji. To také považuji za štěstí. I to, že když jsem se rozhodl pro práci v zahraničí, tak jsem do firmy zavolal a oni zrovna měli otevřenou pozici, kterou jsem hledal. Je to jen o štěstí (smích).
Celý rozhovor si můžete poslechnout na Spotify v podcastu přírodovědecké fakulty Kam po Přírodě.