V uplynulých třech letech vedl vrcholné univerzitní grémium. Období to přitom bylo plné výzev a nečekaných událostí. Jiří Langer, předseda Akademického senátu UP v letech 2017–2020, se v rozhovoru ohlíží za působením svým i jeho třiadvaceti senátorských kolegů. Co mu funkce předsedy AS UP dala a co mu vzala? Na co je po hektickém období nejvíce hrdý? To vše se dozvíte níže.
Pane předsedo, vzpomenete si ještě, s jakými představami jste před třemi lety přijal funkci šéfa Akademického senátu UP?
Tehdy jsem kontinuálně navázal na své předsednictví z let 2014–2017, které bylo zejména ve svém závěru poznamenáno legislativní smrští vyvolanou novelou zákona o vysokých školách z roku 2016. Senát se tenkrát téměř nezastavil. Říkal jsem si tehdy, že máme to náročné období za sebou a můžeme se v klidu pustit do další, spíše rutinní práce v senátu. Zjevně jsem se ve svém očekávání zmýlil...
Když konfrontujete realitu se svými tehdejšími představami, jste spokojený, nebo zklamaný?
Pokud si mám vybrat z těchto dvou možností, pak jednoznačně zklamaný. A to hlavně z toho, jak parciální zájmy, přesvědčení o vlastní pravdě, osobní antipatie a neochota ke kompromisu dokážou nabourat i tak velkou a stabilní instituci, jako je univerzita.
Které události a procesy pro vás představovaly největší výzvy a proč?
Už když celé martyrium kolem záměru zřídit vysokoškolský ústav začínalo, bylo mi jasné, že se bude jednat o dlouhodobý, náročný a citlivý proces. Již v samém začátku jsem se tedy zařekl, že veškeré procesy budu řídit striktně (snad až byrokraticky) podle pravidel nastavených v Jednacím řádu AS UP, Statutu UP a zákoně o VŠ. Podle mě to je zejména v těchto vyhrocených obdobích jediná správná cesta, byť jednotlivé zájmové skupiny si samozřejmě představují (a požadují) něco jiného. Někdy bylo skutečně velmi náročné držet se nastavených pravidel a naplňovat jejich smysl.
Řídil jste senát v nesmírně složité době – svět zasáhla pandemie, které se musel přizpůsobit provoz univerzity i jejích orgánů, a zároveň v čase velkých organizačních změn. Obojí bylo náročné jak manažersky, tak lidsky. Jak se to odrazilo ve vašem životě? A co vám ta doba vzala?
Všechny záležitosti související s bolestným vznikem vysokoškolského ústavu a zajištění chodu senátu po dobu nouzového stavu mi vzaly především obrovské množství osobního času a klidného spánku. Přestože jsem se snažil chápat a naplňovat své předsednictví v senátu „pouze“ jako práci, člověka to samozřejmě zatěžuje na všech rovinách, často nepřetržitě. A zvlášť tehdy, když vkládá velké množství energie do toho, aby došlo ke smírčímu řešení sporů, a dotčené strany o to místy nestojí. Ale současně vnímám, že jsem prošel mnoha pozoruhodnými situacemi a nemálo nového jsem se díky tomu, zdá se, i naučil.
Najdete v tom minulém období i příběh nebo okamžik, který pro vás osobně hodně znamenal, udělal vám radost, inspiroval vás?
Mám-li říct pravdu, takových okamžiků radosti či inspirace moc nebylo. Ale vždy mi dodávaly sílu reakce kolegů ze senátu, vedení fakult i řady dalších pracovníků univerzity, kteří i přes emočně vyhrocená jednání senátu považovali mé moderování za dobře zvládnuté a nestranné.
Pro nezasvěcené: co všechno vůbec obnáší práce předsedy AS UP, kromě toho, že sedí v čele a má hlavní slovo?
Přes AS UP putuje obrovské množství agendy a předseda senátu je spolu s pracovnicí Kanceláře AS UP místem, přes které probíhá veškerá komunikace s tím související. Jedná se o desítky e-mailů a telefonátů denně, kromě toho spousty schůzek prakticky s kýmkoli, kdo o ni požádá, účast na poradách vedení univerzity, kolegia rektora, členství (a s tím související činnosti) v Radě pro vnitřní hodnocení UP apod. Předseda senátu je samozřejmě stále i standardním senátorem, takže stejně jako ostatní studuje a pročítá veškeré projednávané materiály, zjišťuje si k nim další informace, stanoviska apod. Díky tomu, že jsem byl předsedou AS UP celkem dvě funkční období, vyladili jsme si postupně jednotlivé procesy rozesílání a připomínkování materiálů i řešení celé agendy senátu, takže se alespoň tímto dal ušetřit nějaký čas. Všechny tyto činnosti jsou pak „korunovány“ samým zasedáním senátu, kterých bylo v uplynulém období nadstandardně mnoho. Zatímco ve funkčním období 2014–2017 zasedal AS UP celkem 19x, ve funkčním období 2017–2020 to bylo celkem 29 zasedání. Poslední dva roky byly časově ještě náročnější, protože k běžné agendě se přidaly všem dobře známé okolnosti kolem záměru zřízení vysokoškolského ústavu, s ním související ad hoc pracovní komise senátu, koronavirová krize a přechod do distanční (hybridní) formy zasedání senátu, příprava a legislativní zajištění elektronických voleb apod. Když jsem se nedávno pokoušel dopočítat, kolik času mi předsednictví senátu vezme, došel jsem v průměru ke třem pracovním dnům v týdnu.
Kdybyste měl říct jen jednu věc, za kterou jste na tento senát hrdý, co by to bylo?
Je třeba si uvědomit, že senátoři vykonávají svou funkci nad rámec svých pracovních nebo studijních povinností, vykonávají ji zdarma bez nároku na odměnu (s výjimkou předsedů senátů, těm náleží funkční příplatek za vedení) a přichází se svou kůží na trh. To, čím si museli projít senátoři AS UP v posledních dvou letech, jakému tlaku čelili a jakou zodpovědnost měli při svém rozhodování, bylo bezprecedentní. A hrdý jsem zejména na to, jak se senátoři dokázali této výzvě postavit. Poctivě se svému mandátu věnovali a v naprosté většině se při svém náročném rozhodování řídili tím, co říká čl. 8 odst. 9 Statutu UP: „AS UP a jeho jednotliví senátoři odpovídají za svoji činnost akademické obci UP. Při výkonu své funkce nejsou senátoři vázáni příkazy nebo usneseními samosprávných akademických orgánů fakult UP, ale pouze obecně závaznými právními předpisy, vnitřními předpisy UP upravujícími činnost AS UP, vlastním svědomím a jsou povinni dbát zájmů UP jako celku.“
Znovu jste kandidoval do senátu a znovu jste byl na pedagogické fakultě zvolený. Znamená to, že i po těch hektických třech letech stále vidíte v práci v senátu smysl? Že stále je oč usilovat, snažit se?
Ano, jako zarputilý zastánce akademických senátů a jejich role v řízení vysokých škol a fakult v tom stále vidím velký smysl. Mě osobně práce v senátu velmi baví a rád v ní budu pokračovat. Navíc se podle mě právě v posledních dvou letech ukázalo, že AS UP může kromě své standardní role zastávat i roli platformy, která umožňuje, je-li dobrá vůle, dovést ke kompromisnímu a oboustranně akceptovatelnému řešení i tak obtížný projekt, kterým je založení vysokoškolského ústavu. A přesto, že i mě osobně poslední funkční období skutečně nesmírně zatížilo, jsem vděčný za to, že tu máme svobodnou, silnou a nezávislou akademickou samosprávu.