Jak asi vypadá česko-gruzínská rozvojová spolupráce v praxi? Proč je potřeba této post-sovětské zemi pomáhat, přestože se těší každým rokem vyššímu zájmu turistů? Jaké zkušenosti a poznatky mohou Gruzincům předat lidé z Česka? A co tam může najít dnešní mladá generace? To vše se dá zjistit během týdenní terénní exkurze – jen je potřeba mít otevřené oči a nebát se ptát.
Že studium mezinárodního rozvoje na univerzitě neznamená pouze sezení v učebně, hodiny strávené nad knihami nebo za počítačem, o tom se toto léto přesvědčili studenti Katedry rozvojových a environmentálních studií (KRES) Univerzity Palackého v Olomouci.
Díky podpoře České rozvojové agentury se v rámci projektu globálního rozvojového vzdělávání spolu se svými pedagožkami vydali na terénní exkurzi do Gruzie. Cílem výjezdu bylo seznámit se s reálnými dopady zemědělských, sociálních, edukativních nebo lidskoprávních projektů česko-gruzínské rozvojové spolupráce v místě jejich realizace. Na papíře totiž vše vypadá jinak – ideálně a uhlazeně. V terénu ale můžete z rozhovorů s místnimi lidmi pochopit více a dozvědět se více o jejich potřebách a překážkách nebo nových výzvách, kterým musí čelit v každodenním životě.
Různé podoby rozvoje Gruzie
Do historického centra Tbilisi jsme z letiště dorazili o půlnoci, hlavní město Gruzie v tu dobu žilo předvíkendovou náladou. Zalidněné ulice nás přivítaly živou hudbou, troubením taxíků, osvětlenými kostely a mosty, dlouho otevřenými směnárnami a také bary s dobrým vínem i restauracemi s tradiční (chutnou, ale kalorickou) gruzínskou kuchyní.
Za dne by na první pohled člověk řekl, že je to vyspělá metropole jako každé jiná. Historické centrum s architektonickými skvosty, obchůdky se suvenýry a lisovaným ovocem, všude davy lidí. Místní lidé jsou opravdu srdeční a pohostinní. Na druhý pohled si však člověk všimne, jak chudé jsou některé boční uličky a jak zchátralé jsou tamní domy, nebo jak těžké je někdy v Gruzii zajistit živobytí pro sebe a bližní (v hlavním měste i na venkově).
V Tbilisi žije necelých 1,5 milionu obyvatel a nachází se ve vnitrozemí země – na řece Kura. Na internetu najdete množství fotografií katedrály Nejsvětější trojice nebo hory Mtacminda, ze které vede lanová dráha – oblíbená turistická atrakce. Učastníci edukativní exkurze se snažili využívat volný čas cestováním po historických památkách a přírodních úkazech, kterými Gruzie také oplývá. Nedaleko hlavního města, Tbilisi, se nachází spirituální srdce Gruzie – klášter Mtskheta a nebo také jeskynní město Uplitsiche.
Kontrasty rozvoje a blahobytu viditelné v Tbilisi spatřili studenti také na mnoha jiných místech Gruzie. V rámci exkurze se olomoučtí studenti podívali i do regionů Imereti a Kacheti, viděli na vlastní oči lokální iniciativy a malé projekty ve městech Kutaisi, Kvemo Chala, Tserovani, Terjola, Zemo Alvani a také jiný typ rozvoje v trochu kýčovitém městě Batumi. Batumi je největší přímořské letovisko v Gruzii a na první pohled je od zbytku země odlišné, ekonomicky bohaté. Jedná se také o velmi významný přístav s mnoha hotely a kancelářskými budovami, který byl aktivní i v době Sovětského svazu. Je také plné kasin a hazardních her, což bývá jedním z důvodů návštěv některých zahraničních turistů.
Všude však byli účastníci exkurze z Česka přivítáni stejně vlídně. Otevřené dveře, nachystané bohaté občerstvení a plno úsměvů ze všech stran i od lidí, kteří si na živobytí museli těžce vydělávat. Příkladem místní vřelosti by mohl být příběh řidiče „maršrutky“ – typického dopravního prostředku (lokálního minibusu, většinou různého stáří a technického stavu, který vás zaveze téměř kamkoliv po celé zemi).
Domluvit se vždy dá, jazyk není překážkou
Řidič Gogita vezl české studenty z Batumi do Tbilisi „maršrutkou“ – nejlevnějším dopravním prostředkem v Gruzii. Byl to obyčejný muž ve středním věku, který dělá to, co jeho otec - řídí. Již v ten den měl najeto 400 km, když vezl skupinu turistů do přímořského letoviska, dalších 400 bylo ještě před ním zpátky do Tbilisi. Sám žil ale v jiném městě, a tyhle dlouhé jízdy dělal proto, aby mohl uživit svou rodinu. Již na první pohled bylo vidět, že chce se studenty komunikovat, podat prospěšné informace a něco nového se na oplátku dozvědět. Dal se proto se studenty velmi lámanou ruštinou do řeči.
Znali se spolu asi dvě hodiny, když koupil studentům CocaColu na benzínce. O další dvě hodiny později jim koupil během krátké přestávky v jízdě kávu. Pohostinnost na prvním místě! Věkový rozdíl, odlišné koníčky, zaměstnání či jazyk nebyly překážkou pro žádnou ze stran v plynulé, kvůli neznalosti jazyka značně veselé konverzaci, plné přeřeků a chyb v překladu. Srdečně se spřátelili a na konci cesty si předali kontakty.
Toto zdánlivě nevýznamné setkání s řidičem „maršrutky“ však bylo velkou lekcí pro všechny zúčastněné. Protože krajinu dokážete poznat naplno právě skrze setkání s obyčejnými lidmi. Také rozvojovou pomoc nelze efektivně realizovat bez znalosti kontextu místa realizace.
Znalost místní kultury a obyvatel je důležitá
Právě znalost místní kultury a obyvatel je jednou z mnoha částí té velké skládačky. Gruzie ve své historii čelila mnoha problémům. Hrdá kavkazská povaha obyvatel, rodiště Stalina nebo státní hranice na severu společné s Ruskem, nejen tyto skutečnosti přinesly Gruzii mnoho starostí.
Země je již mnoho let ovládána svým severním sousedem, a to jak přímo, tak i nepřímo. Jedním z výsledků jsou i dvě gruzínská území, Abcházie a Jižní Osetie. Území podle práva náležící Gruzii, ale de facto pod ruskou nadvládou. To působí mnoho dalších problémů. Z širokého spektra by se dal zmínit například problém vnitřně vysídlených obyvatel (tzv. IDPs), prchajících z válkou zmítaných území Abcházie a Jižní Osetie, nebo problém centralizace vlády, korupce a značné nerovnosti pohlaví. Nejen o těchto tématech se studenti jeli dozvědět více informací od těch nejpovolanějších. V rámci exkurze navštívili nejrůznější organizace, jež se snaží situaci v Gruzii aktivně vést k lepšímu. Jednalo se jak o instituce působící mezinárodně (Transparency international, Rozvojový program OSN, EU delegace v Gruzii), tak i o místní gruzínské organizace (Center for Peace, democracy and development, Fund of Women entrepeneurs, For better future) nebo jedince a aktivisty.
Studenty UP nadchla přednáška jednoho z mladých zástupců rozvoje sociálního podnikání v Gruzii, Gigy Chitishviliho z organizace Center for Strategic Research and Development. Dlouze spolu se studenty diskutovali o významu a financování sociálního podnikání a porovnaní se situací v ČR. Na terase hostelu Envoy, kde česká skupinka bydlela, proběhla také debata s Kamillou Mamedovou, ředitelkou komunitního rádia – Marneuli radio, které podporuje vysílaní místních menšin v Gruzii. Mluvilo se o nezávislosti médií v zemích Východního partnerství.
Nejvíc nás však vzaly za srdce činnosti nevládní organizace KONA. Ta působí v oblasti regionálního rozvoje, práce s dětmi a mládeží, a také vzdělávacích a sociálních iniciativ ve vesnici Kvemo Chala v oblasti Kaspi. Její zakladatelkou je bývalá studentka Mezinárodních rozvojových studií v Olomouci, Jana Kowalová.
Vidět i ochutnat výsledky projektů ve vesnicích
V regionu Tušetie studenti navštívili projekty, které tam realizuje Charita ČR a finančně podporuje opět ČRA. Jedná se primárně o podporu lokální výroby a rozvoje regionu. Studenti se podívali do malé továrny na zpracovávání vlny, kde probíhá proces jejího čištění, barvení a dalšího zpracování na přízi. Místní ženy zpracovávají vlnu ručně a následně ji vyvařují v kotlích s vařící vodou, aby byla zbavena všech nečistot. K oblečení nebo hračce z vlny, kterou si můžeme koupit v obchodě se suvenýry, vede opravdu náročná cesta zpracovaní vlny. Taková produkce podporuje zaměstnanost v oblasti, má ale za následek i vzestup turismu.
V regionu Terjola navštívili studenti rozvojové projekty místních družstev, realizované českou organizací Člověk v tísni a podpořené z prostředků ČRA. Velmi inovativní byl projekt na podporu výroby tradičního gruzínského vína v družstvu Sazano. Mladí lidé z Olomouce si nenechali ujít příležitost víno také ochutnat a naučit se tradiční přípitek. V regionu Terjola také olomoučtí mladí lidé navštívili další projekty podporující malé farmáře, kteří ve sklenících družstva Imedi pěstují zemědělské plodiny. Darované melouny jim výtečně chutnaly. Kromě ovoce nebo vína ochutnali také tradiční gruzinskou zmrzlinu. Gruzinské jídlo je opravdu znamenité. Všichni místní lidé byli navzdory pracovním povinnostem a letním vysokým teplotám trpěliví, nápomocní a pohostinní.
Ať už se jednalo o neformální hovory s obyvateli, členy družstev, řidiče maršrutky, nebo diskuze s odborníky, profesionály ve svých oborech, místní aktivisty, každé ze setkání a každý ze zážitků měl pro studenty velký přínos. Díky České rozvojové agentuře a Katedře rozvojových a environmentálních studií mělo patnáct studentů z České republiky možnost poznat na vlastní oči reálné pozadí rozvojových projektů a získat vědomosti, které si díky způsobu, jakým je získali (terénní exkurze), uchovají snad i do konce života.
Studenti zde měli nejen příležitost vidět spojení již teoretických znalosti, které získali z knih a přednášek, s praxí, ale i vidět, že rozvojová pomoc (která může mít v České republice někdy i ne zcela pozitivní reputaci) má opravdu smysl.
Kateřina Biolková, studentka na Katedře rozvojových a environmentálních studií (KRES) Univerzity Palackého
Článek vznikl jako součást terénní exkurze do Gruzie a GRV projektu „Rozvojová spolupráce na vlastní oči“, který byl podpořen Českou rozvojovou agenturou (ČRA)