Stojí na nejnižším stupni církevní hierarchie, přesto často vykonávají nejtěžší práci. Starají se o nemocné, pracují v nápravných zařízeních, sociálních službách i ve školách. Pomáhají lidem na misích a není od věci, když o nich mluvíme jako o zakladatelkách hospicové péče. Jde o řeholní sestry, které pečují o druhé bez ohledu na jejich víru, bohatství či jinou příslušnost a na něž zajímavě pohlédla v biografických portrétech své nové knihy Kamila Hladká, absolventka Filozofické fakulty UP.
Bohemistka Kamila Hladká chce ve svých knihách zaznamenat určité prostředí, o němž se málo ví, ale hodně si o něm lidé myslí. Vždy jí jde o to, aby přinesla autentické svědectví člověka, a to citlivě a se vkusem. Jaké to prostředí bude a jak se otevře, předem nikdy neví. Není to tak dávno, kdy zpovídala vdovy horníků, teď se v nové knize s názvem Sestry věnuje řeholním sestrám.
„Vždy se snažím o to, abych čerpala z jedinečnosti dotyčného a rozvinula vzájemné napojení. Na knihu a čtenáře nemyslím velmi dlouho. V případě řeholnic jsem chtěla ukázat, že jsou to docela normální a krásné ženy. Každá je jiná. Jsou jednou ze složek církve, ale jsou nejméně prezentovány. Je o nich i nejméně dokumentů a je s nimi nejméně rozhovorů. Věnujeme jim nejméně pozornosti, přitom jsou zde po staletí a celou dobu stojí na straně bezbranného člověka bez ohledu na jeho víru nebo jinou příslušnost. Chtěla jsem to změnit,“ říká Kamila Hladká, absolventka doktorského studijního programu Česká filologie na Filozofické fakultě UP.
Šest portrétů, které nová kniha obsahuje, vznikalo na základě rozhovorů se zástupkyněmi čtyř generací řeholních sester. Jsou o každodenním životě těchto žen v dobách komunistického Československa i v současnosti a přinášejí autentický vhled do jejich tichých, avšak výjimečných životů. Nejstarší zpovídané ženě je třiadevadesát let, nejmladší devětadvacet. Jednotlivé kapitoly dokumentují poválečnou obnovu jistého kláštera zničeného bombardováním, pronásledování řádů a kongregací v době komunismu i současný život řeholnic, kdy se jich v rozhlehlé klášterní budově nachází často jen několik.
„K tématu mě vedla nejspíš obyčejná zvědavost,“ dodává spisovatelka Kamila Hladká. Připouští, že se v prostředí víry sice většinu dosavadního života pohybovala, osobně se však s žádnou řeholnicí neznala. „Asi jako spousta lidí jsem i já byla kláštery fascinována. Zkrátka jsem chtěla vědět, jak to chodí za zdí, za niž se člověk běžně nedostane. Chtěla jsem vědět, co jsou to vlastně za lidi, jak žijí, jestli je taky něco trápí, jestli se na Boha někdy i zlobí, jak vnímají politickou situaci a jestli třeba jedí o půlnoci čokoládu. Měla jsem pro ně desítky poměrně prostých otázek, které jsem měla spojené s mnohými klišé a předsudky. A ty já chci narušovat a otevírat prostor k přemýšlení. Nejdřív sama v sobě, a když mám pocit, že se mi to daří, pak i v čtenáři.“
Více než dvěstěpadesátistránková kniha Sestry vyšla s doslovem Vojtěcha Vlčka, historika zabývajícího se pronásledováním katolické církve v Československu. Texty doplňují dobové materiály a fotografie Jana Cágy, které každodennost hrdinek názorně ukazují.
„Jan Cága je držitelem několika Czech Press Photo a jeho fotografie pořízené pro mou publikaci Sestry, budou moci na podzim zhlédnout i návštěvníci Uměleckého centra Univerzity Palackého, a to v rámci putovní výstavy. Všechny srdečně zvu,“ říká Kamila Hladká, jejíž vysokoškolské studium se pojí s Univerzitou Palackého.
Dnes svou pozornost už věnuje jinému fenoménu. „Poslední měsíce jezdím po poutích a točím s kolotočáři. Poutě a lidi od kolotočů mě vzrušovali od dětství, proto se snažím do jejich prostředí vstoupit. Je to totiž opět prostředí, které je součástí naší tradice a identity, zároveň prošlo velkou proměnou. A právě něco, co odchází, bych ráda zachytila. Připouštím, že to není jednoduché. Jedná se o jakýsi stát ve státě a není úplně snadné získat ‚pas‘,“ přibližuje.
Plánů má ale mnohem více. Jako knižní editorka připravuje u jiných nakladatelů k vydání i několik titulů jiných autorů. Jak sama říká, i tuto práci, která jí otevírá nové obzory, má velmi ráda.
„Ve svém nakladatelství Dcera sestry také chystám knihu Stopy, na níž pracujeme s Michalem Petrovem už dlouho. A pokud získáme alespoň malou dotaci, moc ráda bych vydala i jednu knížku od Marquerite Durasové, která u nás nikdy nebyla publikována a která mě velmi ovlivnila.“
Kamila Hladká, absolventka doktorského studia České filologie na Filozofické fakultě UP. Bohemistka, spisovatelka, editorka i iniciátorka řady původních českých knižních projektů je zároveň majitelkou nakladatelství Dcera sestry. Její nová kniha s názvem Sestry volně navazuje na úspěšný dokumentární projekt Hornické vdovy, za který byla nominována na prestižní cenu Magnesia Litera v kategorii publicistika.
Kniha Sestry obsahuje mimo jiné portrét Marty Lucie Cincialové z CMTF UP. Je mimo jiné důkazem, že se řeholní sestry zajímají i o sport a mají smysl pro humor. Cincialová v rozhovoru mluví mimo jiné o tom, že ráda chodí do bazénu: „A jak se tak zanořím a pak vynořím nad hladinu, tak přede mnou vyplaval i jeden student: ‚Chvála Kristu‘. A šup zase pod vodu. Říkala jsem si: To neumí říct ‚dobrý den‘? Katolík se pozná i na bazéně…“