Letní putování: Na krvavé Švédské šance

Přes čtyři metry vysoký kovový kříž s průstřely a trnovou korunou se tyčí na návrší Švédské šance na dohled Přerova. Upomíná na krvavý masakr, ke kterému došlo měsíc po skončení druhé světové války a při kterém zemřelo přes 260 lidí. Návrší ale nabízí také pěkné výhledy do okolí. S dalším Letním putováním s Žurnálem UP nabereme směr Přerov.

Pojmenování Švédských šancí odkazuje na zdejší opevnění švédského vojska za třicetileté války, archeologická lokalita je chráněna jako kulturní památka. Vedle pozůstatků švédského polního opevnění tu lze také narazit na pevnůstku mnohem mladší, vojenskou pozorovatelnu, která byla vybudována v roce 1927. Dominantou návrší, které se zvedá jižně od Přerova, je nicméně kovový kříž, odhalený před dvěma lety na památku události, o níž se dlouhá léta nesmělo z jistých důvodů mluvit. Co se tu stalo?

Na přerovském nádraží zastavily 18. června 1945 dva vlaky: v jednom se vraceli z přehlídky v Praze českoslovenští vojáci, ve druhém se těšili do svých domovů na Slovensku, odkud byli před několika měsíci evakuováni do Čech, karpatští Němci, Maďaři a Slováci. Mezi vojáky vracejícími se z přehlídky byl i poručík Karol Pazúr, který vycítil šanci vylepšit si vlastní pověst. Společně s důstojníkem Bedřichem Smetanou dali cestující z druhého vlaku vyvést, a přestože mnozí měli doklady o bezúhonnosti či slovenském původu, obvinili je ze spolupráce s nacisty a ze zrady. 120 žen, 72 mužů a 75 dětí pak muselo dojít na Švédské šance, kde je vojáci v průběhu noci nemilosrdně popravili. Děti musely sledovat, jak jejich rodiče umírají, pak byly také zabity. Nejmladším bylo jen několik měsíců. Oběti byly pohřbeny do masového hrobu, který na návrší museli vykopat obyvatelé nedalekých Lověšic. A majetek, který s sebou oběti měly? Co mělo nějakou hodnotu, to si vojáci rozebrali.

Masakr samozřejmě neutekl pozornosti místních a jeho strůjce byl dokonce odsouzen, avšak Klement Gottwald Karola Pazúra amnestoval a ten pak mimo jiné působil jako funkcionář Svazu protifašistických bojovníků. Masový hrob obětí byl odkryt v roce 1947, muži byli pohřbeni na přerovském hřbitově, pozůstatky žen a dětí byly převezeny do Olomouce, v Přerově byly uloženy teprve nedávno. Odhalením kříže v červnu 2018 pak vyvrcholila snaha o pietní úpravu místa krvavého masakru.

Dostat se na Švédské šance není nijak zvlášť náročné, výchozím místem může být vlaková zastávka v Horní Moštěnici. Pokud jste ale někdy tudy projížděli, nemohli jste si z okna nevšimnout bochořského kostela sv. Floriána, který se nad rovinatou krajinou tyčí jako její strážce či maják. A protože je to kostel pěkný, líšící se svou novogotickou architekturou od podstatně běžnějších barokních chrámů v okolí, začněme naše putování u něj – dokud to jde, protože brzy by mezi Bochoří a Horní Moštěnicí měla odstartovat výstavba posledního úseku dálnice D1. Vyrazíme-li na cestu vlakem, což je u okolí Přerova, jedné z nejvýznamnějších železničních křižovatek, u nás nasnadě, z nejbližší zastávky Věžky je to k bochořskému kostelu půlhodinka chůze podél kolejí. Bochoř se může také pochlubit malými lázněmi, o kterých se prameny zmiňují už koncem 16. století a kterým se někdy přezdívá Hanácké Piešťany. Sirnato-železitá voda se využívá zejména k léčení nemocí pohybového aparátu.

Do Horní Moštěnice to z Bochoře také není daleko, za nějakých čtyřicet minut procházky mezi poli se ocitneme ve středu obce, o niž místní očividně pečují. Pozornosti by neměl uniknout kostel Nanebevzetí Panny Marie, na náměstí pak zdobená průčelí některých domů nebo socha sv. Floriána a památník T. G. Masaryka. Svoji sochu tu má také zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, jehož jméno náměstí nese. Blízko náměstí najdeme i zámeček s přilehlou zahradou, v níž stojí pozoruhodný památný jinan. Kousek za zahradou už opustíme pevný povrch ulice a mezi poli začneme stoupat na Švédské šance. Vyplatí se při tom ohlédnout, protože se postupně otevírá krásný výhled na okolí ohraničený masivem Hostýnských vrchů se svatohostýnskou bazilikou či rozhlednou na Kelčském Javorníku. Sotva pak vyjdeme nahoru, naskytne se pro změnu jako na dlani Přerov se svými věžemi a komíny. A vidět jde dobře i kostel v Bochoři, odkud jsme přišli, Spanilá věž zámku v Tovačově nebo bazilika na Svatém Kopečku, výhled je skutečně krásný. Až teprve poté, kdy si ve stromořadí všimneme prostříleného kříže, si uvědomíme, že jsme v místech hrůzného činu...

Navzdory žluté turistické značce je do Přerova lepší vyrazit neznačenou polňačkou k Újezdci, z níž ještě můžeme přehlédnout kus okolí směrem k Moravské bráně, a pak dále až k sídlišti kolem Želatovské ulice. Sídlištem projdeme k Bečvě a přes lávku zvanou U Tenisu přejdeme k lagunám a do městského parku Michalov – tuto zelenou oázu v jinak rušném Přerově by bylo škoda nenavštívit. A stejně tak klidné Horní náměstí na vršku v historickém centru města, jemuž dominuje zámek, sídlo Muzea Komenského. Centrum stále zčásti chrání městské hradby, na břehu Bečvy pak je v těsném sousedství moderního a architektonicky zajímavého Tyršova mostu se sochou zubra vybudovaný Památník Jednoty bratrské v místě, kde stál bratrský dům se školou. Pokud se po návštěvě středu města nechcete ještě vydat na exkurzi za místními lovci mamutů na Předmostí, nezbývá než upozornit na poslední zajímavost, které si můžete všimnout před nástupem do vlaku domů. Na peronu jsou totiž k vidění mechanické ukazatele směru vlaků.