Michala Chadimová: Česko mě asi neudrží

Už po pár minutách jejího barvitého vyprávění máte jasno, že proti vám sedí neobyčejná mladá žena. Mimořádná svou odhodlaností a vytrvalostí. Taková, pro kterou žádná překážka není dost vysoká a žádný cíl není dost vzdálený. Seznamte se – Michala Chadimová, historicky první česká stážistka u Mezinárodního trestního soudu v Haagu. A těch úspěchů má tato studentka doktorského programu na právnické fakultě víc.

Zatímco většina studentů práv sní o karié­ře v Česku, ona se vidí mnohem dál a dělá pro to maximum. Už v prvních letech magisterského studia se našla v mezinárodním trestním právu. „Z mého pohledu totiž ideálně kombinuje moji lásku pro historii a právo. Šla jsem na práva, abych měla možnost něco změnit,“ říká osmadvacetiletá Míša Chadimová. Už na gymnáziu ji přitahovala témata jako holokaust, rwandská genocida nebo válka v Jugoslávii.

A co je pro studenta zajímajícího se o mezinárodní trestní právo víc než stáž u tribunálu v Haagu? „Přede mnou tam žádný český student na stáži nebyl. Přesto jsem se rozhodla, že to zkusím.“ Nejprve musela zvládnout francouzštinu, která je vedle angličtiny u Mezinárodního trestního soudu druhým jednacím jazykem. Vyrazila proto v rámci Erasmu na dva semestry na Universite de La Rochelle. „Odjížděla jsem se zoufalou úrovní francouzštiny. Ale byl to jediný způsob, jak se ji naučit,“ vzpomíná.

Aby měla šanci porazit konkurenty žádající o stáž v Haagu, potřebovala ještě znát ke kontinentálnímu také angloamerický systém práva. A tak vyjela do světa znovu, dvakrát do USA. „Sehnat práci v americké advokátní kanceláři nebylo vůbec snadné. Poslala jsem nepočítaně e-mailů, volala jsem přes Skype. Marně.“ Jen díky své vytrvalosti se dostala do kanceláře v Houstonu, kde jí šéf umožnil pracovat na případech týkajících se trestního a imigračního práva. Právě v Americe ji zastihla ta skvělá zpráva – chtějí ji do Haagu, prošla náročným výběrovým řízením.

Jak sama říká, v Haagu strávila šest neuvěřitelných měsíců. Na Mezinárodním trestním soudu pracovala pro úřad žalobce. V týmu, který měl na stole případ Demokratické republiky Kongo týkající se i dětských vojáků. „Nastoupila jsem ve fázi, kdy se prezentovaly důkazy za úřad žalobce. Měla jsem možnost procházet spisy, byla jsem na první schůzce se svědky a při jejich přípravě na výpověď. Vypracovávala jsem otázky, které potom padly v rámci výslechu u samotného soudu. Chodila jsem na jednání. Bylo to nesmírně zajímavé,“ vypráví nadšeně. Doma má schovaný i jeden z přepisů zvukového záznamu ze soudní síně, v němž lze dohledat její jméno.

S tím, jak byla stáž v Haagu ohromně zajímavá, byla současně i velmi náročná. „Nikdo se tam při práci nedívá na hodinky, žádná osmihodinová pracovní doba. Například svou těhotnou nadřízenou jsem snad nikdy neviděla z úřadu odcházet ani do něj přicházet. Byla tam zkrátka pořád. I jazykově to bylo těžké,“ dodává a s úsměvem popisuje svůj tehdejší pracovní stůl, který spíše než pracoviště právníka připomínal zázemí medika. „Procházela jsem například forenzní zprávy, důkazy z odkrývání masových hrobů, informace o párování DNA. Jako pomůcky jsem si na stůl lepila obrázky z anatomie se slovíčky.“ A aby toho nebylo málo, v polovině stáže si odskočila do Olomouce na část státní závěrečné zkoušky.

Ani cesta za odevzdáním diplomové práce nebyla u Míši Chadimové obvyklá. Krátce po návratu z Haagu balila znovu. A cíl tentokrát soukromé cesty? Východní a jihovýchodní Asie. Někde mezi poznáváním Japonska, Koreje, Vietnamu, Kambodže nebo Malajsie napsala v angličtině diplomku na téma odpovědnost nadřízeného.

Tato cesta ji utvrdila v dalším vysněném cíli. Už v Haagu přemýšlela, že zkusí stáž v Kambodži. A se svou přihláškou k tribunálu v hlavním městě Phnom Penhu uspěla. Jeho úkolem je stíhat zločiny z období teroru Rudých Khmérů. Odborně tam rozvíjela téma odpovědnosti nadřízeného a její práce dokonce napomohla odsoudit viníky genocidy. Vedle toho poznávala skutečný život v chudé Kambodži. Bydlela u místních lidí, na tribunál jezdila speciálním svozovým autobusem, a když zapršelo, brodila se splašky. „Kambodža mi hodně dala odborně, dala mi novou oblast výzkumu. Teď z toho bude disertační práce. Letos se tam vrátím, pozvali mě na odbornou konferenci.“

Dnes má Míša Chadimová nový titul před jménem, úspěšně vykonala rigorózní zkoušku, a přibyl jí titul i za jménem. Mezinárodně uznávaný titul LL.M. získala na univerzitě v Amsterdamu. Hovoří anglicky, francouzsky, domluví se trochu španělsky a učí se arabsky. Má zajímavou práci v Praze, o které jen prozradí, že se týká mezinárodního humanitárního práva a boje proti obchodu s lidmi.

Úspěšná je také v rámci doktorského studia, letos získala nadstandardní projekt IGA. „Přiznávám, že ani v nejbližších letech mě asi Česko neudrží. Ráda bych jako právník jezdila na mise do válečných oblastí,“ prozrazuje a dodává: „Je fajn dívat se na seznam svých výjezdů, za každým je milion příběhů. Necestovat při studiu je strašná škoda.“