Označení ombudsman se v českém prostředí používá nejčastěji jako zjednodušené pojmenování pro veřejného ochránce práv. Jeho úřad byl v tuzemsku zřízen zákonem na přelomu tisíciletí, volí jej poslanecká sněmovna a jeho úkolem je chránit osoby před protiprávním či nedemokratickým jednáním úřadů a institucí. Dnes se ale stále častěji setkáváme rovněž s „nepravými ombudsmany“, jejichž pozice zřizují například nemocnice, banky nebo také univerzity. Univerzita Palackého má své fakultní ochránce práv studentů, od letošního března však zavedla rovněž nový institut „vědeckého ombudsmana“ a metodika dobré vědecké praxe, jehož představitelem se stal Jakub Hajný.
„Zavedení této nové pozice je součástí systémových opatření, která mají vést ke zlepšení vědecko-výzkumného prostředí na Univerzitě Palackého. Jedná se o koncepční práci, kterou mě pověřil rektor Martin Procházka a které se na úseku pro vědu a výzkum intenzivně věnujeme. Doktor Jakub Hajný se stal vědeckým ombudsmanem a metodikem správné vědecké praxe, jelikož takového člověka doposud univerzita neměla. Věřím, že jeho erudice a zkušenost s prací a doktorským studiem v prostředí špičkového zahraničního výzkumného ústavu, kde toto zázemí dobře funguje, jsou v kombinaci s jeho vědeckou prací v jednom z ústavů Akademie věd ČR dobrou devizou, kterou může v rámci své práce pro UP uplatnit. Navíc jako náš absolvent také dobře zná prostředí univerzity,“ podotkla Lucie Plíhalová, prorektorka pro vědu a výzkum UP.
Ve spolupráci s oddělením řízení lidských zdrojů a univerzitní knihovnou nyní ombudsman a metodik podle jejích slov pracuje na novém vnitřním předpisu a metodice, které budou upravovat správnou vědeckou praxi na UP. „Do budoucna bude mediovat některé konflikty, u kterých dochází k podezření z vědeckého pochybení, a to bude možné i před samotným postoupením těchto kauz do etické komise univerzity, v tomto ohledu prochází mediačním výcvikem. Jeho zapojení do řešení vědecké etiky upravuje také nový Statut Etické komise Univerzity Palackého v Olomouci. Věřím, že zřízení této pozice je krok správným směrem,“ dodala prorektorka.
Jedenatřicetiletý Jakub Hajný vystudoval biochemii a analytickou chemii na Přírodovědecké fakultě UP, doktorát z buněčné biologie získal na IST Austria ve Vídni (Institute of Science and Technology). Po úspěšném dokončení studia v Rakousku začal pracovat v Ústavu experimentální botaniky AV ČR.
„Po absolvování doktorského studia jsem se rozhodoval, co dál. Chtěl jsem se vrátit na svou alma mater a využít své zkušenosti ve prospěch Univerzity Palackého. Jsem teď v bodě, kdy se jako mladý vědec snažím vybudovat svou vědeckou nezávislost a zároveň chci univerzitě pomoci. Když mě tedy paní prorektorka oslovila s nabídkou, abych se podílel na zlepšení zdejších podmínek pro vědu a výzkum, vnímal jsem to jako příležitost pomáhat,“ popsal Jakub Hajný, který by rád využil také své kontakty na vídeňském institutu, kde studoval. „V řešení etických otázek ve vědě mají nastaveny určité principy, které bychom mohli využít při formulování etických pravidel v naší vědecké práci. Je také důležité, abychom dokázali vybudovat prostředí, do kterého se budou chtít naši doktorandi vracet nebo kam budou přicházet i vědci odjinud, aby mohli rozvíjet svůj vědecký potenciál a univerzita by pak těžila z jejich zkušeností,“ uvedl.
Podle prorektorky pro vědu a výzkum Lucie Plíhalové má nový vědecký ombudsman na UP působit zejména preventivně. „Postupy se teprve rodí, je třeba tuto pozici ukotvit ve vnitřních předpisech napříč univerzitou. Smyslem je ale především nabídnout možnost konzultace, aby se zejména mladí vědci měli s kým poradit. Měl by také působit jako určitý filtr, nebo dokonce záchranná brzda, která by pomohla snížit tlak na etickou komisi, a ta se tak mohla věnovat jen těm skutečně nejzávažnějším pochybením,“ vysvětlila prorektorka.
Juniorští i seniorní vědci se podle jejích slov mohou během své vědecké práce dostat do úzkých v otázkách etiky. „Mohou mít pochybnosti, zda je připravovaná publikace v pořádku a směřuje v tomto ohledu správným směrem. Mohou mít také strach požádat o radu. Určitě jim ale můžeme slíbit, že postup vědeckého ombudsmana bude diskrétní. Právě Jakub Hajný má podle mého názoru tu výhodu, že dobře zná prostředí vědeckých institucí, v nichž působil a působí, a může se tedy na problémy dívat nezávislým pohledem, pragmaticky,“ doplnila.
Univerzitní vědecký ombudsman a metodik dobré vědecké praxe Jakub Hajný nemá podle svých slov v plánu stavět se při řešení etických problémů do role soudce. „Nechci rozhodovat, co je správně a co špatně. Chci se jen snažit nabídnout jiný úhel pohledu, který zúčastnění předtím sami nedokázali najít. Půjde spíše o mediaci ve vědeckém prostředí – mezi doktorandy a jejich vedoucími a hlavně mezi vědci navzájem,“ popsal.
Sám prý vědeckým problémům ve své praxi čelí, nevychází tedy pouze z teorie, ale má i vlastní zkušenosti. A pokud by se na něj s žádostí o pomoc obrátil někdo z oborů, v nichž se neorientuje s takovou jistotou, má podle svého vyjádření možnost oslovit příslušné odborníky a sestavit poradní panel z lidí, kteří mohou nabídnout požadované znalosti. „Jako metodik dobré vědecké praxe mám pomoci nastavit postupy, díky nimž by se lidé na UP lépe orientovali v tom, jak mají předcházet etickým problémům ve vědě nebo jak je případně mají řešit. Chceme vytvořit příručku správné vědecké praxe se základními pilíři, v níž by bylo možné najít odpovědi na důležité otázky, jako například jak navrhnout projekt, jak zacházet bezpečně a odpovědně s daty, jak data správně publikovat a podobně. Smyslem mojí práce coby vědeckého ombudsmana je tedy pomoci vytvořit dobré a bezpečné vědecké prostředí pro začínající i zkušené vědce,“ doplnil Jakub Hajný.