Na svou alma mater se vrátili lékaři promující v letech 1963 a 1993

Lékařská fakulta patřila absolventům. Na tradičním setkání Radicés / Kořeny se potkali lékařky a lékaři, kteří studium medicíny úspěšně dokončili v roce 1993. Zároveň se uskutečnila i Diamantová promoce, při níž složili znovu svůj promoční slib někdejší studentky a studenti, kteří do lékařské praxe vykročili před šedesáti lety.

„Nemusíte se bát, žádný test nebude,“ přivítal účastníky Kořenů, kteří po třiceti letech znovu usedli v lavicích velké posluchárny Teoretických ústavů, proděkan Milan Kolář. Přítomným poděkoval, že vážili cestu na svou alma mater, a zdůraznil, že fakulta je na ně hrdá. Během krátké prezentace pak absolventům představil, jak se fakulta od doby jejich promoce proměnila. Došlo i na zmínku o výstavbě nové budovy, která bude co nevidět zahájena, nebo na poslech hymny fakulty, za kterou stojí studentský Medic Band.

Nezůstalo ale jen u snímků na plátně, padesátka absolventů se mohla po staré budově fakulty i její dostavbě, v níž se začalo učit a bádat před deseti lety, projít a nahlédnout například do Anatomického muzea nebo Centesima, v němž se medici učí na simulátorech, nebo se z budovy pokochat výhledem na Olomouc.

Z největší dálky na setkání dorazila Darina Bulejová ze slovenské Prievidze. „Cesta mi trvala tři hodiny, ale velmi jsem se sem těšila. Dokonce jsem si vyměnila službu, abych mohla strávit den se svými bývalými spolužáky. A můžu říct, že je krásné se s nimi vidět. I když jsem si u některých nemohla hned vzpomenout na jméno,“ prozradila s tím, že do Olomouce ale jezdí poměrně pravidelně.

„Kromě kongresů a školení jsem sem jezdila za synem, který také studoval na lékařské fakultě, promoval před rokem. Spolu s ním jsem prožívala a připomínala si všechny ty radosti a starosti související se studiem,“ dodala absolventka olomoucké medicíny, která pracuje jako mikrochirurg na očním oddělení v Bojnicích.

Zatímco si „třicetiletí“ absolventi procházeli místo svých studií, ve foyer dostavby vrcholily přípravy na slavnostní akt. Již popáté totiž lékařská fakulta přichystala Diamantovou promoci pro své absolventy „šedesátileté“. Promoční slib znovu složilo a pamětní list převzalo dvacet lékařek a lékařů, kteří studium medicíny zakončili v roce 1963 a z nichž jsou někteří dodnes ve zdravotnictví aktivní. Za celoživotní obětavou práci a šíření dobrého jména Lékařské fakulty UP jim poděkovali a vše nejlepší do dalších let popřáli proděkani Eva Klásková a Milan Kolář a prorektor Jiří Stavovčík.

Mezi diamantovými absolventy byla například dřívější ředitelka Fakultní nemocnice Olomouc Otilie Weinbergová, rehabilitační lékařka Jana Dostálová, která působila v léčebně v Karlově Studánce nebo v ústavu v Pasece, Milan Buček, který vedl olomouckou kliniku dermatovenerologie a dnes je konziliárním lékařem v Pasece, nebo Pavel Stejskal, který mimo jiné téměř dvě desetiletí působil na Fakultě tělesné kultury UP a byl i jejím proděkanem.  

Právě Pavel Stejskal se ujal proslovu  a za své spolužáky poděkoval vedení LF UP za možnost se znovu potkat. Byť pravděpodobně naposledy, protože „po vybroušeném diamantu, nejtvrdším známém minerálu, už nic není“.

„Byl to krásný studentský život. Chodili jsme na Moravskou filharmonii, do divadla, všechno bylo báječné a cítili jsme se v tomto městě opravdu dobře,“ zavzpomínal. Dodal zároveň, že během jejich životní a profesní cesty zažili snad až příliš společenských změn, a popřál mladým kolegům, aby jejich cesty byly v tomto ohledu rovnější.

„Říká se, že lékař odchází do penze tehdy, jestliže nemá sílu bojovat s vlastními nemocemi. Ano, jsme geronti a změny, ke kterým došlo v naší svalové soustavě a tkáni mozkové, nás zpomalují fyzicky i psychicky. Ale přesto se domnívám, že jsme na světě rádi, protože jsme prožili krásný život s medicínou, která je více posláním než povoláním,“ uzavřel svou řeč docent Stejskal. Diamantovou promoci pak završil společný přípitek absolventů s hodnostáři.