Objetí, pohlazení nebo třeba písnička, to jsou postupy a prostředky, kterými se léčí nemoci a zranění v Nemocnici pro medvídky. Tu „provozují“ studenti lékařské fakulty, kteří tak formou hry seznamují předškolní děti s prací lékařů a učí je odpovědnosti za zdraví své i druhých.
„Děti si do školky přinesou svého oblíbeného medvídka či jiného plyšáka a vymyslí mu nějakou nemoc, kterou potom spolu léčíme. Dostávají se tak do role rodiče, který má zodpovědnost za své dítě. Uvědomují si, proč je důležité starat se o zdraví a že lékař jim chce pomoci. Zbavují se tak i strachu z bílých plášťů,“ vysvětluje Claudia Gürtlerová z olomoucké pobočky International Federation of Medical Students Association (IFMSA). Tato organizace sdružuje studenty medicíny ve více než stovce zemí světa a Nemocnice pro medvídky je jednou z jejích osvětových a preventivních aktivit.
Na připravených stanovištích si děti s mediky povídají o svých prodělaných nemocech a úrazech a leccos si z lékařské práce také vyzkoušejí. Například obvazují rány, měří krevní tlak, poslouchají fonendoskopem srdce anebo u improvizovaného rentgenu na snímcích poznávají zobrazené části těla. Dozvědí se také, jak si správně čistit zuby.
Vrcholem programu je operace velkého medvěda. „Děti se obléknou do operačních plášťů a stanou se doktory. Máme více variant, buď medvěda trápí zánět slepého střeva, nebo ho bolí břicho, protože snědl moc sladkostí, anebo ho srazilo auto, když se nerozhlédl při přecházení silnice. Medvěda uspíme, změříme mu teplotu, někdo mu pomáhá dýchat s maskou, další drží kapačku. Společně se podíváme do břicha nebo na případné zlomeniny. V závěru operace pak medvěda probudíme písničkou,“ popisuje Claudia Gürtlerová.
Další informace o Nemocnici pro medvídky zájemci najdou na stránkách IFMSA nebo je možné obrátit se přímo na olomoucké organizátory na e-mail medvidci.upol@ifmsa.cz.
Na Nemocnici pro medvídky se studentka pátého ročníku Všeobecného lékařství podílí už od počátku svého studia v Olomouci, poslední zhruba tři roky aktivitu koordinuje. To obnáší zejména shánění potřebného materiálu, například prošlé obvazy či injekce z „opravdových“ nemocnic a ordinací, a komunikaci se školkami.
„Za těch pět let se výrazně změnil jejich zájem. Zatímco dříve jsme školky s nabídkou programu pro děti oslovovali, nyní se ozývají samy. Máme tolik žádostí, že ne všem jsme schopni vyhovět. Jako medici jsme časově poměrně vytížení a na jeden program nás musí být minimálně pět či šest. Během semestru zvládneme měsíčně dva až tři programy,“ říká.
Jedním dechem ale dodává, že i když je to při náročném studiu práce navíc, navštěvují školky rádi. „S dětmi zažíváme spoustu srandy, mají hodně hlášek a vždy nám dodají kopec energie. Navíc i my se při tom učíme. Jako budoucí lékaři si zkoušíme komunikaci s dětskými pacienty. Nemocnice pro medvídky je zkrátka moje srdcovka, práci s dětmi miluji,“ přiznává medička.
