Profesní i osobní život proslulého očního lékaře a prvního děkana Lékařské fakulty Univerzity Palackého Václava Vejdovského přibližuje nová kniha, jejíž autorkou je Renáta Klvačová z Archivu UP. Publikace vyšla v edici Nadace profesora Vejdovského, jedním z jejích kmotrů se stal současný děkan olomoucké medicíny Josef Zadražil.
Renáta Klvačová strávila prací na knize o legendě československého očního lékařství tři roky. „Jsem ráda, že jsem mohla z podnětu Nadace profesora Vejdovského tento částečně zapomenutý příběh významného oftalmologa a prvního pověřeného děkana Lékařské fakulty UP připomenout i veřejnosti. Překvapilo mě, v kolika archivech jsem stopy Václava Vejdovského nalezla. Prameny k jeho vědecké a pedagogické činnosti jsem čerpala především v jeho osobním fondu uloženém v univerzitním archivu. Ale jeho osobní život, který čtenáře také zajímá, jsme neznali. Profesor Vejdovský neměl přímé potomky a i o hledání osudů jeho tří bratrů by se mohla napsat samostatná kapitola,“ uvedla autorka. Zjistila mimo jiné, že rodina Václava Vejdovského žila několik století v Kouřimi nebo že jeho pradědeček byl kožešník a toto řemeslo bylo v rodině rozšířené.
„V Zemském archivu v Opavě jsem nalezla fondy Bratři Sigmundové Lutín a Chema, a.s. Lutín. Vejdovský totiž od roku 1935 působil vedle své funkce primáře zemských ústavů také v lékařském vědeckém týmu firmy Chema vyvíjející válečný obranný program. To mohlo být také důvodem, proč byl v roce 1940 nacisty internován. Potvrdila se mi také domněnka, že Vejdovský musel být sledován Státní bezpečností. Bylo to především pro jeho předválečné aktivity v Rotary Clubu a vztahy s Viktorem Stoupalem, významným cukrovarníkem a politikem. Další informace ze záznamů Archivu bezpečnostních složek také dokládají, že Vejdovský operoval manželku prezidenta Hanu Benešovou. Důležitým pramenem byly také rozhovory s pamětníky,“ dodala archivářka, kterou zaujala profesorova profesionalita a lidskost.
Charakterové rysy osobnosti prvního děkana lékařské fakulty vyzdvihli během olomouckého křtu knihy i její kmotři. „V současnosti je vzácné najít člověka, který by byl tak pevný ve svých zásadách, jako byl on. Byl členem protinacistického odboje, byl vězněn gestapem, v roce 1968 pak podepsal manifest 2000 slov a ani přes pohrůžky tehdejšího ministra školství svůj podpis neodvolal. Můžeme být právem hrdí na to, že prvním děkanem fakulty byl člověk jeho charakteru a vlastností,“ řekl současný děkan lékařské fakulty Josef Zadražil.
„Naše sestry na něj vzpomínají ne jako na génia očního lékařství, ale především na člověka s velkým srdcem. Do ambulance jednou přišla chudá žena a profesor Vejdovský si všiml, že ji kromě problému se zrakem trápí i něco jiného. Odpověděla mu, že jí chcípla koza a že nemá peníze na novou. On vytáhl peníze a zaplatil jí nejen cestu domů, ale přispěl jí na novou kozu,“ přidala další z trojice olomouckých kmotrů sestra Cecílie z Kongregace Milosrdných sester III. řádu sv. Františka. Sestry tohoto řádu sloužily po boku profesora Vejdovského na oční klinice i v době, kdy na jiných klinikách již byla jejich přítomnost režimem zakázána.
Třetím kmotrem se stal předseda olomoucké odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Jan Příborský. Spolu s kmotry biografickou publikaci na Teoretických ústavech pokřtila šampaňským i předsedkyně správní rady Nadace profesora Vejdovského Olga Sýkorová. „Když jsem si knihu přečetla, byla jsem hrdá, že takový člověk žil. A říkala jsem si, že kdyby dnes medici skládali slib a pracovali podle zásad pana profesora, jejich pacienti by byli nejšťastnější na světě,“ uvedla s tím, že autorce patří za odvedenou titěrnou práci na životopisu obrovské poděkování. Během křtu zaznělo také několik úryvků z knihy, které přednesl herec a moderátor Vladimír Hrabal.
Publikace mapující život Václava Vejdovského přitom byla pokřtěna nadvakrát. První křest se konal v den 124. výročí profesorova narození v pražském Činoherním klubu. Knihu, kterou v limitovaném nákladu vydala Nadace prof. Vejdovského (více o nadaci ZDE), uvítali na světě oční lékařka Blanka Brůnová, fotograf Jindřich Štreit a prasynovec prvního děkana olomoucké lékařské fakulty Martin Vejdovský.
Václav Vejdovský
(* 15. 2. 1896 v Praze, + 28. 9. 1977 v Olomouci)
Jedna z nejvýznamnějších osobností očního lékařství u nás, dlouholetý přednosta Oční kliniky LF UP a FNOL, pedagog, vědec. Po promoci na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze absolvoval dvouleté studium očního lékařství v Paříži, poté nastoupil v roce 1921 na oční kliniku v Brně. V roce 1928 byl jmenován primářem očního oddělení tehdejších Zemských ústavů v Olomouci, oddělení, později kliniku vedl 42 let. Provedl téměř 18 tisíc operací, mimo jiné 251 transplantací rohovky. Jako první na světě provedl rekonstrukci slzného kanálku sliznicí dutiny ústní a jako první v Československu aplikoval tak zvanou Denigovu plastiku při poleptání oka. Za celoživotní práci o pacienty obdržel v roce 1967 Řád práce. Vedle zásluh v oblasti očního lékařství má i podíl na obnovení olomoucké univerzity po druhé světové válce. V letech 1948 a 1954–1958 byl děkanem Lékařské fakulty UP. Založil mimo jiné Spolek českých lékařů v Olomouci, jemuž dlouhou dobu předsedal, a inicioval vznik základní školy pro slabozraké děti v Litovli, dnešní SŠ, ZŠ a MŠ prof. V. Vejdovského v Olomouci. Byl vášnivý turista, milovník přírody, zajímal se také o historii a umění.
