Hlavním tématem posledních týdnů je očkování proti onemocnění covid-19, k vakcíně se upínají naděje na návrat k životu „před epidemií“. Proč se proti covidu očkovat a kdy nastane čas sundat roušky, na to jsme se zeptali Michala Křupky z Ústavu imunologie Lékařské fakulty UP, který se problematikou očkování, ale také mýty okolo něj dlouhodobě zabývá.
Michal Křupka je mimo jiné jedním z trojice autorů nové publikace Očkování, která podává ucelený a aktuální obraz o složité problematice očkování proti infekčním chorobám. Publikace, která vyšla u Vydavatelství UP, je vhodná nejen pro studenty zdravotnických oborů, ale i pro další zájemce.
Proč by se lidi měli proti covidu-19 očkovat, až budou mít příležitost?
Vypadá to, že jde o jedinou možnost, jak se z té současné situace v nějakém přijatelném časovém horizontu dostat. Jiné možnosti se neukázaly jako příliš schůdné. Lockdowny jsou efektivní pouze krátkodobě, zpomalí dynamiku šíření infekce. Ale v okamžiku, kdy lockdown a opatření s ním související rozvolníme, infekce se začne znovu šířit. Navíc tato opatření způsobují rozsáhlé ekonomicko-sociální škody, nelze je držet dlouhodobě. Další možností, ve kterou spousta lidí věřila, bylo promoření populace. Zatím to ale vypadá, že pokud by měla postinfekční kolektivní imunita vzniknout, bude to trvat ještě pořádnou dobu a vyžádá si to poměrně velký počet obětí.
Očkování proti covidu-19 se rozeběhlo i v České republice na sklonku loňského roku. Co za tu dobu víme o vakcíně a reakcích na ni nového?
To, co víme, jsme věděli už z fáze klinického testování vakcíny. Zatím se neobjevilo žádné překvapení, reakce odpovídají tomu, co bylo při klinickém hodnocení pozorováno. Poměrně vysoká je frekvence lokálních nebo přechodných reakcí, jako je bolest v místě aplikace, případně zvýšená teplota až horečka. To je v podstatě známka imunitní reakce a signál, že vakcína zabírá. Kdyby k této reakci nedošlo, může to znamenat selhání přípravku. Tyto příznaky v naprosté většině samy odeznívají do tří dnů. Nějaké závažnější nežádoucí účinky pozorovány zatím nebyly, s výjimkou některých alergických reakcí až anafylaktického šoku. Při sledování v USA to byly jednotky případů na sto tisíc dávek. U nás se už nějaké alergické reakce také objevily, ale pokud je dotyčný pod lékařským dohledem nebo je pomoc nablízku, pak jsou tyto reakce poměrně dobře zvladatelné. Je důležité se po očkování neizolovat od lidí a počítat s tím, že k nějaké reakci může dojít.
Je nějaký posun v otázce možného přenosu infekce po očkování?
Dosavadní výsledky ze zemí s vyšší proočkovaností jsou spíše optimistické a říkají, že pokud po očkování nedojde k úplnému zabránění možného přenosu, tak k jeho výrazné redukci. Imunita funguje tak, že zničí virus, který pronikl do organismu. Může dojít k dočasné lokální virové kolonizaci sliznic a pak může člověk infekci šířit dále. Pokud nicméně nedojde k onemocnění, možnost přenosu prostřednictvím kašle nebo kýchání je výrazně redukována. Říci, že vakcína zcela zabraňuje přechodnému nosičství viru, zatím ale nemůžeme. Na druhou stranu to nevíme jistě ani u postinfekční imunity, tedy že nemůže být dočasným přenašečem ten, kdo má po prodělání infekce protilátky.
Jsou v současnosti dostupné vakcíny účinné i proti nově se objevujícím mutacím viru?
Že virus mutuje, ještě neznamená, že na něj vakcína nebude zabírat. Současné vakcíny se totiž zaměřují na takzvaný spike protein, který je zásadní pro to, aby mohl být vir patogenní. Jeho úkolem je navázat vir na receptor na buňce. Většina mutací je přitom pro vir negativní. Při výraznější mutaci se může změnit tvar tohoto proteinu a k navázání na receptor by tak nemuselo dojít. Toto místo, které je cílem vakcíny i protilátek, se zdá poměrně stabilní. Samozřejmě nelze vyloučit, že se nějaká výraznější mutace časem neobjeví. Výhodou vakcín, které jsou založené na nukleových kyselinách, však je, že se dá určitá sekvence, u níž došlo ke změně, velice rychle nahradit za tu zmutovanou. RNA vakcínu postihující mutaci jsou výrobci schopni produkovat v řádu několika dní až týdnů. Na rozdíl třeba od vakcín proti chřipce, které se k podzimní distribuci objednávají už na jaře.
Michal Křupka (* 1981) je odborný asistent Ústavu imunologie Lékařské fakultě UP, absolvent Systematické biologie a ekologie na Přírodovědecké fakultě UP a doktorského studia Lékařské imunologie na Lékařské fakultě UP. Odborně se zaměřuje na mikrobiologické a imunologické aspekty postboreliového syndromu, na biotechnologie v přípravě experimentálních rekombinantních vakcinačních antigenů a jiných proteinů nebo na testování vlastností a efektivity prototypových vakcín. Zajímají ho také mýty a dezinformace v medicíně, na tato témata pořádá přednášky a semináře pro odbornou i laickou veřejnost a byl mimo jiné jedním ze spoluautorů knihy Lovci šarlatánov, která vyšla na Slovensku, viz tento článek.
Objevily se již i případy, kdy lidé po očkování onemocněli covidem-19. Jaké to má vysvětlení?
První dávka vakcíny zaručuje jen částečnou ochranu, optimistický odhad je kolem 50 %. Ta protekce nabíhá postupně, v týdnu po první dávce protektivní imunita teprve vzniká. Spousta zdravotníků onemocněla právě v této době. Jistou roli také může mít to, že se začalo očkovat v období, kdy se rozbíhala povánoční vlna infikovaných. Někteří mohli jít s infekcí, byť zatím bezpříznakovou, již k očkování. V přímém důsledku podání současných typů vakcín nicméně nelze ani onemocnět, ani být PCR pozitivní.
Jaký je váš názor na strategii, podle které v České republice očkování probíhá?
Naše prioritizace ohrožených skupin se v podstatě neliší od jiných zemí. Prioritní jsou senioři a osoby s nějakými komorbiditami a lidé, kteří se o ně starají. V Izraeli se ukázalo, že už proočkování těchto prioritních skupin výrazně snižuje počet hospitalizovaných osob, a tedy může zabránit přetížení nebo kolapsu zdravotnického systému. Hasíme hořící stodolu, takže je opravdu potřeba se na tyto skupiny zaměřit a pak teprve se vrhnout na dosažení nějaké kolektivní imunity. Proočkování ohrožených částí populace může umožnit alespoň částečný návrat k normálnímu životu.
Kdy by mohlo k částečnému návratu k normálnímu životu dojít?
Do léta bych to příliš neviděl. Určitě není moc dobrý nápad říct si „máme vakcínu, odhoďme roušky“, zvlášť když to teď vypadá, že s dostupností vakcín budou nějaké potíže. S proočkovaností by nicméně měla infekce začít ustupovat a máme tu protiepidemický systém, který nějak ještě oficiálně funguje a měl by říct, kdy je ta správná chvíle opatření rozvolňovat.
Vy se očkováním a antivakcinačním hnutím zabýváte dlouhou dobu a sledujete mýty a dezinformace, které se kolem očkování množí. Kterou dezinformaci týkající se vakcíny proti covidu-19 máte nejraději?
Fascinuje mě teorie o tom, že očkování má cíl lidi očipovat a zredukovat populaci. Proti tomu se mozek vzpírá, že to může někdo myslet vážně. Ta je podle mě top. Ta představa čipu v té úzké jehle a navíc proč by kdo sledoval nějakého Frantu z Horní Dolní, co by tím kdo získal? To už je podle mě ale spíš diagnóza než dezinformace.