Odborníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, Technologické agentury ČR a společnosti CzechGlobe připravili pro města návod, jak mohou samosprávy v letních měsících účinně bojovat s vysokými teplotami v ulicích. V důsledku klimatické změny v posledních letech dochází ve středoevropském regionu k nárůstu počtu tropických dní a dní s tropickou nocí, přičemž městské prostředí je vzhledem k vysokému podílu nepropustných povrchů, zástavbě, nedostatku zeleně a emisím odpadního tepla z lidských aktivit k teplotním extrémům obzvláště náchylné.
Z výzkumu odborníků vyplývá, že mezi nejvíce efektivní opatření v boji s rostoucími teplotami patří veřejná zeleň. „Například stromy na otevřeném prostranství v centrech měst v denní dobu způsobují snížení pocitové teploty o 8,3 až 10,9 °C ve stínu stromů oproti osluněné zpevněné ploše. V ulicích mají stromy menší efekt, typicky v intervalu 2,8 až 7,6 °C. V noci naopak pocitovou teplotu o 0,1 až 1,3 °C zvyšují,“ uvedl Michal Lehnert z katedry geografie přírodovědecké fakulty. Ani stromy tak nejsou vhodné všude.
Travní porosty v centrech měst pomáhají snížit teplotu vzduchu průměrně o 0,9 °C oproti osluněným vydlážděným plochám. „Zavlažovaný trávník však může mít až o 20 °C nižší povrchovou teplotu než nezavlažovaný porost trávy,“ upozornil na důležitý rozdíl Jan Geletič ze společnosti CzechGlobe a Ústavu informatiky AV ČR. Nezavlažované trávníky totiž vykazují povrchové teploty blízké holé půdě. Pokud ovšem trávník není propojen se spodní vrstvou půdy, tak se jeho povrchová teplota blíží betonovým plochám. To lze sledovat například u zatravněných kolejových pásů. Pod tenkou vrstvou půdy s trávou jsou totiž položeny kameny železničního náspu.
Prvky tzv. modré infrastruktury, zejména malé umělé vodní plochy na otevřených prostranstvích, což jsou například kašny na náměstích, mají podle expertů v parných letních dnech jen minimální efekt a v bezprostřední blízkosti mohou dokonce pocitovou teplotu zvyšovat. Efektivní jsou naopak vodní prvky v kombinaci s vysokou zelení. Vodotrysky nebo malé mlžné brány potom snižují pocitovou teplotu pouze v jejich nejbližším okolí. V případě těchto prvků je tedy z hlediska tepelného komfortu klíčové, aby člověk mohl přijít s vodou do přímého kontaktu. „Pokropení otevřených vydlážděných prostranství kropicími vozy během horkých dní potom sníží pocitovou teplotu o 1,3 až 3,1 °C, avšak maximálně na dobu dvaceti minut. Doba účinku se mění v závislosti na charakteru počasí,“ doplnil Michal Lehnert.
Do výzkumného projektu zaměřeného na snižování teploty v ulicích měst se zapojili zástupci Brna, Olomouce, Ostravy a Plzně. V současnosti výzkum pokračuje v rámci programu Město jako laboratoř změny (program Strategie AV21, Akademie věd České republiky) také v Praze. Města výzkumníkům poskytla potřebné podklady, data a zpětnou vazbu. Radnice pak od odborníků získaly soubor doporučení, jak mohou na svém území vysokým teplotám čelit. Součástí mapových podkladů byly vyznačené části měst nejvíce náchylné k výskytu vysokých teplot s doporučením vhodných opatření ke zpříjemnění tepelného prostředí v těchto lokalitách.
V celé střední Evropě se v posledních letech kvůli klimatické změně pomalu zvyšuje průměrná teplota a přibývá extrémních projevů počasí, jako jsou například prudké bouřky s přívalovými dešti a silným větrem. „V budoucnu bude velmi pravděpodobně docházet k častějšímu výskytu tropických dnů nebo vln veder. Z tohoto důvodu je nutné příčiny vyšší teploty ve městech řešit, a to zejména na místní úrovni,“ řekl předseda TA ČR Petr Konvalinka.
Města kvůli změnám klimatu začínají připravovat vlastní adaptační strategie a mnohá už zavádí opatření vedoucí ke zmírnění dopadů teplotních extrémů. Odborníci ale upozornili, že adaptační strategie se často neopírají o sofistikovaná data a opatření jsou zaváděna velmi pomalu a nahodile. Kvůli tomu se snižuje účinnost adaptace měst na změny klimatu. „Města by měla vyhodnocovat potřebnost a efektivnost konkrétních adaptačních opatření analýzou území. Adaptační opatření není vhodné umísťovat v území nahodile, bez vazby na komplexní analýzu zranitelnosti území, která poukáže na potřebnost konkrétních opatření v daném území,“ upozornil Jan Geletič. Města podle odborníků musí pro realizaci adaptačních opatření vytvářet nejen finanční nástroje, ale také prostor k jejich realizaci.