Šalotka a problémy spojené s jejím uchováním v genových bankách budou hlavním tématem odborného setkání, které se uskuteční 17. a 18. dubna v olomouckém pracovišti Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., jež je součástí Centra regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum. Zúčastní se jej odborníci z devíti evropských zemí zapojených do společného projektu financovaného z ECPCGR (European Cooperative Programme for Plant Genetic Resources).
Do dvouletého projektu s názvem Safeguarding of potato onion ang garlic crop diversity in North Europe – Baltic region jsou zapojeni odborníci z Estonska, Lotyšska, Litvy, Finska, Švédska, Norska, Nizozemska, Chorvatska a České republiky. Do Olomouce jich přijedou asi dvě desítky.
„Projekt je zaměřený na DNA analýzy genotypů šalotky, která je udržovaná v kolekci zúčastněných států. Hlavní pozornost je věnována materiálům, jež pocházejí z oblasti Baltického moře. Cílem je vybrat na základě analýzy DNA, porovnání pasportních údajů a morfologických popisů unikátní materiály, které budou následně zařazeny do systému AEGIS (A European Genebank Integrated System). Mají pak jedinečné postavení a podléhají vyššímu stupni ochrany,“ objasnila vedoucí pracovní skupiny zaměřené na cibuloviny (AWG – Allium Working Group) Helena Stavělíková z VÚRV.
Vědci prozkoumají celkem zhruba 240 vzorků šalotky. „Zaměření vzešlo ze společné diskuze zúčastněných států. Pro oblast Pobaltí a Skandinávie je totiž otázka uchování šalotky velmi důležitým tématem, protože v některých tamních genobankách mají problémy s polním udržováním této zeleniny například v souvislosti s chorobami. Dalším důvodem je snaha uchovat v genových bankách původní krajové odrůdy šalotky, které v praxi čelí tlaku komerčních hybridních druhů cibule,“ doplnila Stavělíková.
Kromě analýz vzorků je součástí mezinárodní spolupráce i výměna materiálů. U vegetativně množených druhů, kam patří i šalotka, se hojně využívá systém bezpečné duplikace. Vybrané vzorky se posílají na udržování do jiné genové banky.
Kolekce šalotky se nachází i v olomoucké genobance, obsahuje celkem 133 genotypů. Součástí kolekce cibulovin je například i unikátní sbírka česneku kuchyňského s 621 genotypy. Olomoucká genobanka se zaměřuje na zeleninu, aromatické, kořeninové a léčivé rostliny. Cílem je zachovat rozmanitost kulturních i planých druhů rostlin.