Od středy 4. 10. do neděle 8. 10. probíhala v Olomouci druhá část projektu Together in Chorus podpořeného z programu Bilaterální spolupráce v rámci Fondů EHP a Norska. Na jaře letošního roku jsme byli návštěvníky my, teď se situace otočila. Ve středu deset hodin večer dorazili na olomoucké nádraží naši staří přátelé z Norges Arktiske Studentkor (NASK) z města na ostrově za polárním kruhem, Tromsø.
Stejně jako v Norsku nás čekalo několik společných i oddělených zkoušek, protože bylo potřeba secvičit společné písně na koncert. Každý z dirigentů to pojal trochu jinak a my jsme rádi vystoupili ze zaběhlé rutiny. Ve čtvrtek večer jsme se po zkoušce sešli na Konviktu na společné večeři, kde jsme se vyznamenali jako svědomití hostitelé. Každý přispěl nějakou českou dobrotou a norský sbor přinesl zase své specialitky. Po večeři jsme si vždycky ještě užívali omezeného společného času, ať už to bylo v karaoke baru či během zábavného kvízu.
Náš program zahrnoval nejen práci na koncertních skladbách, ale i možnost prohlédnout si Olomouc novýma očima a zažít ji trochu jinak, než jsme si v běhu každodenního života zvykli. Bylo příjemné znova zvednout oči z dlažebních kostek nahoru na zdobné fasády nebo obdivovat barokní klenby chrámů. Ve čtvrtek dopoledne jsme se vydali do katedrály na Svatém Kopečku. Výhoda toho, když navštívíte kostel jako sbor, spočívá ve schopnosti vytvořit během chvilky úžasnou atmosféru společným zpěvem. Sámská píseň Mu Ruoktu Lea Mu Váimmus je přesně pro tyto okamžiky jako stvořená. Zaznívají v ní neočekávané, občas překvapivě líbivé, disharmonické souzvuky, které se nesou prostorem. Takhle nějak by mohla vypadat polární záře, kdyby nebyla světlo, ale zvuk.
Na Svatém Kopečku to byla jen malá ochutnávka toho, co mělo přijít v sobotu. O půl sedmé večer se konal velký společný koncert, vyvrcholení celého projektu Together in Chorus. Proběhl v čerstvě zrekonstruovaném Červeném kostele, jenž je součástí Vědecké knihovny v Olomouci. Kostel má velkorysou klenbu, která vyniká skvělými akustickými vlastnostmi, proto se v něm zvuk krásně rozléhal. Akce se nahrávala a je ze zpracovávaného záznamu je připravováno CD.
Koncert zahájil NASK. Své vystoupení otevřeli písní Kom!, která zní jako fanfára. Po ní vyrazili obecenstvu dech písničkou Což se mně má milá hezká zdáš, v níž vystřihli bezchybné české „ř“. Následoval chytlavý a melodický svatební pochod Bruremarsj fra Lødingen. Své představení NASK zakončil písní Så skimrande. Pak jsme nastoupili my, Ateneo. Začali jsme hravým osmihlasým madrigalem Scaldava il sol. Po něm jsme představili dvě naprosto odlišná zpracování modlitby Otče náš. Nejprve jsme zazpívali quasi-anglickou verzi Our Father Karla Růžičky, kde v sólu zazářila Markétka Vespalcová. Pak jsme předvedli energickou svahilskou adaptaci téže modlitby od skladatele Christophera Tina, Baba Yetu, v níž předvedl svůj sametový tenor Miroslav Plachý. Své vystoupení jsme uzavřeli veselou písní ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta, Proč bychom se netěšili.
Nakonec jsme se na kostelní schody postavili všichni spolu. Tato část byla skutečně pestrá, zpívali jsme česky, norsky, sámsky, anglicky i latinsky. Na úplném konci jsme se zklidnili a vychutnali si společně skladbu An Irish Blessing, kterou jsme se rozloučili s našimi posluchači.
Náš společný program tím ale nekončil. Vlak na letiště norskému sboru jel až po půlnoci a noc byla ještě mladá. Poslední večeři jsme strávili v družném hovoru na terase Long Story Short. Celé to bohužel uběhlo až příliš rychle a museli jsme se brzy rozloučit. V Ateneu ale pevně věříme, že naše loučení neznamenalo poslední sbohem, ale na shledanou.
Za Ateneo
Alžběta Knápková