8. ledna 2021 se rektor Univerzity Palackého profesor Jaroslav Miller dožívá padesáti let. Zvláště před druhou světovou válkou byl tento věk vnímán jako počátek kmetství a vhodná příležitost pro bilancování životní a profesní dráhy. Přestože Jaroslava Millera, sportovce tělem i duší, čekají další dlouhá léta aktivního života, představuje pět křížků vhodnou příležitost ke stručné bilanci a zcela určitě ke gratulaci a přáním.
Jaroslavovy kořeny sahají z části až na dalekou Volyň, nicméně jeho první životní a školské roky jsou spojeny s Šumperskem, zejména pak s rodným Rapotínem. Od zlomového roku 1989 je pomyslný hrot kružítka jeho dráhy spojen s naší univerzitou. Studoval několik filologií (anglickou, španělskou a ruskou) a zejména historii. Právě jazykové vybavení Jaroslavovi umožnilo, aby nemalou část své studentské a zejména vědecko-pedagogické dráhy strávil na dlouhé měsíce a někdy i léta mimo Olomouc. V jeho akademickém místopisu najdeme mimo jiné Středoevropskou univerzitu v Budapešti, anglický Oxford, kanadské Toronto, australský Perth, německý Münster a také fulbrightovský pobyt v USA. Hojný kontakt se zahraničním akademickým prostředím mu přitom vštípil nejednu univerzální vizi, kterou od roku 2014 chtěl v roli rektora vdechnout Univerzitě Palackého.
Než vstoupil do pozice nejvyššího reprezentanta UP, učil několik let na právnické a zejména filozofické fakultě. Jako člen katedry historie FF UP se pedagogicky i badatelsky věnoval především ranému novověku, ale jeho rejstřík – odrážející se v mnoha zásadních publikacích – je při dnešní tendenci ke specializaci pozoruhodně pestrý. Věnoval se Edmundu Burkeovi, sepsal monografii o mýtu Friedricha Falckého, v hájemství politického myšlení se pohyboval v pečlivé kritické edici knihy Argenis od Johna Barclaye. Zejména s pobyty v Perthu a Münsteru je pak spojen Jaroslavův zájem o urbánní dějiny, který korunoval hojně citovanou a kladně přijatou monografií Urban societies in East Central Europe, 1500–1700, vydanou v roce 2016 v prestižním nakladatelství Routledge. Jubilantova tematická paleta tím není u konce. V posledních letech se věnoval problematice československého exilu v Austrálii, což je o to obdivuhodnější, neboť jej v tomto období takřka úplně pohltila rektorská pozice.
V říjnu 2013 byl možná překvapivě, ale zato jasně zvolen rektorem UP poprvé a po čtyřech letech suverénně pozici obhájil. Obě rektorské etapy jsou ovšem mimořádně odlišné. Zatímco v letech 2014–2018 se mu dařilo v součinnosti s fakultami UP prosazovat důležité vize, které snad nejlépe dokládá robustní zviditelnění UP na světové akademické mapě, od února 2018 se situace proměnila. Přes jasný mandát akademického senátu se dařilo prosazování klíčových projektů mnohem hůře, za cenu značných průtahů a četných konfliktů. Není divu, že Jaroslav po dlouhých a jistě bolestných úvahách dospěl na sklonku minulého roku k rozhodnutí opustit rektorské místo před uplynutím řádného mandátu.
Nejen historici vědí, že k zevrubnému zhodnocení určité dějinné kapitoly je potřeba odstupu, avšak myslím si, že již dnes není sporu o tom, že profesor Jaroslav Miller byl rektorem-vizionářem. Milý Jardo, přeji Ti za početnou akademickou obec UP i za sebe mnoho zdraví a štěstí a další skvělé profesní i osobní zážitky.
Tvůj Jiří Lach