Nejen v nemocnicích po celé zemi, ale i na Slovensku uvítali během uplynulých dvou měsíců výpomoc olomouckých studentů medicíny. Od samého počátku nouzového stavu až dosud budoucí lékaři obsluhují telefonní linky krajské hygienické stanice a pomohli také například v Odborném léčebném ústavu v Pasece.
„Začínali jsme 16. března po krátkém zaučení a konec je zatím v nedohlednu. Je stále dost otázek, kvůli kterým lidé volají. Dokud bude třeba, budeme pracovat,“ říká Štěpán Tylich, jeden z mediků, kteří k telefonům na olomoucké krajské hygienické stanici usedli.
Nejnáročnější byl podle něj hned první týden, kdy vyřizovali množství hovorů souvisejících s karanténou Litovle a Uničova. „Maximální doba mezi hovory tehdy byla asi pět sekund. Později jsme začali telefonáty počítat. Průměrně to bylo až osmdesát hovorů na dvě osoby během dopoledne a kolem čtyřiceti hovorů odpoledne. Každý telefonát má své opodstatnění, často je to spíš psychická pomoc. Volající si potřebují něco ujasnit, nechat se vyslechnout a uklidnit,“ přibližuje student pátého ročníku Všeobecného lékařství s tím, že nyní už hovorů značně ubylo.
Jako dobrovolník se přihlásil s prostou motivací – pomoci. Nepreferoval přitom žádné konkrétní zařízení, a tak nastoupil na krajskou hygienickou stanici, která o pomoc požádala jako první. Zpočátku studenti pracovali ve dvou směnách po čtyřech lidech, vždy celých pět hodin na telefonu, pět až šest dní v týdnu. V dubnu směn na jednoho člověka za týden ubylo, skupiny se zmenšily a o víkendu linky obsluhují již jen zaměstnankyně hygienické stanice. „Atmosféra na pracovišti je výborná. Jen nám to trochu kazí zkoušky, na které se musíme připravovat. A také dokud jsme sloužili ve čtyřech, častěji jsme se něčemu zasmáli. Naštěstí mám ale v jedné místnosti k radě jednu milou paní doktorku a neméně milou paní inženýrku – ty si zaslouží poctu za práci, kterou dělají. Bez nich bychom ani my lidem moc nepomohli,“ dodává Štěpán Tylich.
Studijním povinnostem už se nyní naplno může věnovat Vojtěch Látal, který společně s dalšími pěti studenty posílil na zhruba měsíc personál léčebného ústavu v Pasece. „Všichni jsme byli zaměstnáni na pozici sanitáře, jehož náplní práce je zejména pomoc při hygieně a stravování pacientů a dále obstarávání pochůzek pro potřeby oddělení a pacientů. Jako medik jsem měl ale i řadu příležitostí věnovat se činnostem, které jsou v základní pracovní náplni sester a lékařů,“ uvádí student čtvrtého ročníku.
Z poděkování ředitelky OLÚ Paseka Zdenky Polzerové studentům LF:
Pracovali se zájmem o pacienty, dění na odděleních, zajímali se o praktickou i odbornou stránku práce. Jsem přesvědčena, že ze všech vyrostou naši příkladní, pečliví a empatičtí kolegové.
„Získal jsem další zkušenosti v komunikaci s geriatrickými pacienty. Dostal jsem se i do situací, kdy bylo potřeba pečovat o nespolupracující pacienty. V rámci výuky na lékařské fakultě jsou sice předměty, jejichž cílem je nácvik tohoto druhu komunikace, nicméně reálné situace jsou poměrně odlišné. Tzv. LDNky jsou často v povědomí veřejnosti vnímány jako nepříliš kvalitní součást systému poskytování zdravotní péče, nicméně v Pasece jsem viděl velmi dobrou úroveň rehabilitační, terapeutické i ošetřovatelské péče,“ dodává.
Přiznává přitom, že před možnou nákazou Covid-19 má stejný respekt jako před ostatními vážnými respiračními infekcemi a snaží se dodržovat všechna platná nařízení. „Každopádně si uvědomuji, že současná situace je naprosto bezprecedentní a že následky nejrůznějších hygienicko-epidemiologických opatření i ekonomických dopadů si s sebou poneseme velmi dlouho,“ říká Vojtěch Látal s tím, že na jednu stranu vítá postupné rozvolňování opatření, na druhou stranu je ale podle něj poněkud chaotické.
Pozornost nyní nicméně směřuje kvůli zkouškám především do skript a odborné literatury. Jako místopředseda fakultního senátu je také zvědavý na zájem o elektronické volby do senátu univerzitního. On sám volit určitě bude.