Studenti z různých koutů Evropy, ale i například z Egypta, Koreje, Austrálie, Singapuru či Mexika se v prostorách Filozofické fakulty Univerzity Palackého učí česky, a to v rámci Letní školy slovanských studií. Každoročně tato škola nabízí start ve výuce češtiny úplným začátečníkům, zároveň i zajímavé hodiny, v nichž se v češtině zdokonalují i pokročilí studenti. Proč se ale tito lidé chtějí učit česky? Co se jim na češtině libí a co jim při výuce činí velké potíže? Někteří z nich na tyto dotazy odpověděli v rámci ankety.
Ke studiu na Letní škole slovanských studií FF UP dorazila téměř stovka zájemců o češtinu. Všichni prošli hned po příjezdu rozřazovacími testy a podle pokročilosti byli rozděleni do devíti skupin.
Proč jste se začali učit česky? Co se vám na tomto jazyku líbí? Co vám při výuce činí potíže?
Maximillian Menzel, Německo, (mírně pokročilí):
Nemám konkrétní důvod, proč jsem se začal učit česky. Byla to vlastně náhoda. Začal jsem s ní v době pandemie covidu-19. Tehdy jsem seděl na pokoji v Salcburku, víceméně jsem se nudil, a tak jsem se začal učit česky. Na češtině se mi líbí větší svoboda v syntaxi (skladbě). V němčině máme totiž pro všechno nějaký předpis. Mým problémem je slovní zásoba, stále neumím dost slov, abych dobře rozuměl.
Ingrun Fussenegger, Rakousko, (středně pokročilí):
Česky se učím, protože bydlím v Drasenhofenu, tedy blízko českých hranic. Ráda bych si četla knihy českých autorů, mám ráda i české hudební skladatele, Dvořáka, Janáčka, Martinů. A co mi činí největší potíže? Rozhodně gramatika.
Kateryna Hordiienko, Ukrajina, (pokročilí):
Už před válkou jsem přemýšlela o výuce češtiny, a to z důvodu zájmu o českou kulturu. Teď bydlím v Olomouci, pracuji tu jako psycholožka a česky se učím i z pracovních důvodů. Líbí se mi český smysl pro humor. Mám ráda českou intonaci, čeština mi zní jako hudba. I pro mě je největší problém gramatika, chybuji i v pravopisu.
Wiktoria Rozbicka, Polsko, (pokročilí):
Absolvovala jsem bakalářské studium na bohemistice, a přesto, že jsem se rozhodla nepokračovat v navazujícím magisterském studiu slavistiky, své jazykové schopnosti bych ráda zdokonalovala. S češtinou bych chtěla zůstat v kontaktu. Letní škola slovanských studií mi v tom velmi pomáhá. Problémy mám s gramatikou, pravopisem, potíže mi dělá i výslovnost.
Anna Povar, Ukrajina, (středně pokročilí):
Studuji na univerzitě v České republice, a i proto se učím česky. Čeština se mi líbí, moc těžké jsou pro mě ale pády a nejsem zatím schopná zvládnout i koncovky v množném čísle.
Rowan Cain, USA, (středně pokročilí):
V České republice bydlí moje rodina, proto se učím česky. Chtěl bych si češtinu vylepšit co nejvíc, abych s lidmi mohl více mluvit. Rád bych se dozvěděl co nejvíc také o české literatuře a filmu, které mě zajímají. A s čím mám největší problém? S českými pády.
Siyuan He, Čína, (středně pokročilí):
Proč se učím česky? Líbí se mi. Podobně zaměřený program jsem absolvoval už na univerzitě v Pekingu. Líbí se mi česká syntax (skladba) i lexikum (slovní zásoba), přestože jsou těžké. Čeština má hodně skloňování, ale dává to smysl, když to pochopíte. Největší problém? Tím je jednoznačně gramatika. V češtině ale není nic jednoduchého. Víte, jak zní mé jméno v češtině? Světlana! Moc se mi líbí!
Alicja Bednarczyk, Polsko, (pokročilí):
Přemýšlím o tom, že bych se přestěhovala do České republiky. Proto se učím česky. Čeština je zvukomalebná, zní příjemně, podobá se polštině. Líbí se mi česká kultura. Obtížné je pro mě vyslovování některých hlásek jako h nebo ř. Komplikovaně slyším i dlouhé samohlásky, ne vždy je zachytím v běžné mluvě Čechů. Spíš se musím učit nazpaměť, kde dlouhé samohlásky jsou, jinak dělám pravopisné chyby.
Tianshun Li, Čína, (mírně pokročilí):
Zajímám se o jazyky. Dědeček mě trochu učil rusky, studoval jsem germanistiku, v Německu teď studují lingvistiku. Čeština mi připadá zajímavá, protože má komplikovanou gramatiku. Má sedm pádů, to je víc než v latině. Líbí se mi i dějiny českého jazyka, neboť se zajímám také o staré jazyky. A co je pro mě v češtině těžké? Asi zapamatovat si všechna nová slova.
Peter Horváth, Rakousko, (středně pokročilí):
Zajímám se o jazyky a chtěl jsem se naučit některý ze slovanských. Čeština je příjemná na poslech. Vybral jsem si ji, protože Rakousko je sousední země ČR. Je celkem jednoduché se sem vypravit, abych se v češtině mohl zdokonalovat. Kromě toho mám v Čechách kořeny, narodili se tu moji prarodiče. Těžká je gramatika, výslovnost, slovní zásoba a složité je i to, že čeština má hodně výjimek z gramatických pravidel.
Yasuyo Fujisaki, Japonsko, (mírně pokročilí):
Mám zájem o Českou republiku. Líbí se mi už asi pětadvacet let. Když jsem sledovala české animace a filmy, byla jsem fascinována. Česká výslovnost je velmi zajímavá, roztomilý je i zvuk češtiny. Těžké je pro mě snad všechno.
Aleksandar Najdenov, Bulharsko, (mírně pokročilí):
Na univerzitě jsem studoval lingvistiku a cizí jazyky. Mluvím dvěma slovanskými jazyky, ale žádný z nich není západoslovanský. Čeština je můj koníček, je to vzácný jazyk. Málokdo ji umí. Líbí se mi, jak zní. Největší problém je pro mě mluvit, česká výslovnost je náročná. Problém mám také s pády, ty v bulharštině nejsou. A musím si neustále opakovat koncovky.
Pozn. redakce: Vyjádření studentů redakce Žurnálu UP mírně jazykově upravila.
