Profesor Jiří Fiala o 28. říjnu 1918 v Olomouci

Dnes slavíme státní svátek a připomínáme si Den vzniku samostatného československého státu. O událostech, které se v roce 1918 týkaly Olomouce, píše na webových stránkách Z olomouckých archivů podrobně emeritní profesor Filozofické fakulty UP Jiří Fiala. Tři z textů s laskavým svolením pana profesora přetiskujeme.

Přípravy ke zřízení Okresního národního výboru v Olomouci

Že dojde k rozpadu Rakousko-Uherské říše a vzniku československého státu, se v Olomouci předpokládalo, a tak se od poloviny října v Olomouci připravovalo složení zdejšího okresního národního výboru v návaznosti na instrukce Českého (posléze Československého) národního výboru založeného 18. července 1918 v čele s exponentem České státoprávně demokratické strany Karlem Kramářem. Člen této strany, olomoucký advokát Richard Fischer (v letech 1920–1939 starosta města Olomouce), se postavil do čela příprav zřízení olomouckého Okresního národního výboru.

Dne 21. října 1918 se konala první porada, jíž se kromě Richarda Fischera zúčastnili hodolanský obchodník a důvěrník sociálně demokratické strany Felix Časný, dosavadní poslanec moravského zemského sněmu za agrární stranu Tomáš Otahal z Holice a šéfredaktor deníku Našinec páter František Světlík.

Ustavující schůze Okresního národního výboru se konala 26. října, kromě osobností již uvedených se stali členy tohoto orgánu sociální demokraté dělník Hynek Havlíček a úředník Emanuel Vojnar, dva představitelé olomouckého Sokola – advokát František Smrčka a středoškolský profesor František Rompart, členové agrární strany zemský poslanec a redaktor Kuneš Sonntag a profesor střední hospodářské (rolnické) školy na Klášterním Hradisku Eduard Reich, předseda katolické národní strany Mořic Hruban (člen pražského Národního výboru), její činitelé soudní úředník Adolf Procházka a páter Antonín Cyril Stojan (v letech 1921–1923 olomoucký arcibiskup), zakladatel živnostenské strany Rudolf Mlčoch a další.

Předsedou Okresního národního výboru byl jednomyslně zvolen Richard Fischer, jednání výboru se omezilo na ekonomické záležitosti, protože nikdo nepředpokládal brzkou kapitulaci Rakousko-Uherska.

Deklarace Československého státu v Praze a v Dolanech u Olomouce

V pondělí 28. října 1918 se poštmistr v Dolanech u Olomouce Rudolf Caha dozvěděl o nótě rakouského ministra zahraničí Gyuly Andrássyho z 27. října, adresované prezidentu USA Woodrowu Wilsonovi a nabízející separátní „příměří na všech frontách“, mj. s tím, že rakousko-uherská vláda „souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední notě o právech národů rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů“.

Český překlad nóty, zveřejněný ve vývěsce pražské redakce deníku Národní politika a poté otištěný v jeho odpoledním vydání, byl pražským lidem interpretován tak, že Rakousko-Uhersko kapitulovalo (ve skutečnosti se tak stalo až 3. listopadu 1918). Za všeobecného pozdvižení a bouřlivého nadšení českých Pražanů – pražští Němci a německy hovořící Židé neměli důvod k jásotu – se rozhodli představitelé Národního výboru, později nazývaní „mužové 28. října“, Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup, následovat spontánní deklaraci československého státu ústy pátera Izidora Zahradníka u sochy sv. Václava na Václavském náměstí a večer téhož dne vydat první zákon Národního výboru o zřízení „samostatného státu československého“.

Také dolanský poštmistr Rudolf Caha nelenil s vyhlášením nového státu, označil se za jeho prvního úředníka a za projevů sympatií občanů Dolan zamaloval fermežovou barvou znak Rakousko-uherské říše – dvojhlavého orla, jenž visel na průčelí dolanské pošty. Místní farář P. František Zapletal krotil přílišný optimismus svých farníků slovy: „No, no, lidičky, ať to jen pana poštmistra nemrzí, ještě není Rakousku konec!“, ale v tom ohledu se dolanský duchovní pastýř projevil jako špatný prorok.

Telegram okresním výborům a obecním úřadům z 28. října 1918

Večer 28. října se o převratných pražských událostech dozvěděl předseda olomouckého Okresního národního výboru Richard Fischer:

„Večer tohoto dne – 28. října 1918 – seděl jsem s rodinou klidně v kuchyni připraveni ku spánku. Vtom někdo rychle zazvonil u dveří, dcerka Dagmar běžela otevřít a přiběhla se zprávou, že nějaký důstojník s nějakým pánem přejí si se mnou mluviti. Šel jsem ven a tam shlédl na chodbě tajemníka Národní jednoty Adolfa Kubisa, tehdy poručíka v Olomouci, jenž zvolal: ,Prvý československý důstojník se vám představuje!‘ a podal mi telegram. Zavedl jsem ho (a pana vrchního poštovního kontrolora Pospíšila) do salonu, narychlo rozsvítil a četl telegram tohoto znění:

,Všem okresním výborům a obecním úřadům!
Zákon vydaný národním výborem ze dne 28. října 1918:
Samostatný stát československý vstoupil v život; aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti nařizuje:
Čl. 1. Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s československou Národní radou v Paříži, jako orgán nové jednomyslné vůle národa; než se tak stane, vykonává státní svrchovanost Národní výbor.
Čl. 2. Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají dosud v platnosti.
Čl. 3. Všecky úřady samosprávné a státní, župní ústavy, státní, zemské, okresní, župní a obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosud platných zákonů a nařízení.
Čl. 4. Zákon tento nabývá platnosti dnešním dnem.
Čl. 5. Předsednictvu Národního výboru se ukládá, aby tento zákon provedlo.
Dáno v Praze, dne 28. října 1918.
A. Švehla. Jiří Stříbrný. Dr. Al. Rašín. Dr. Fr. Soukup. Dr. Vavro Šrobár.‘

Překvapení a radost moje byla bezpříkladná. Zvěstoval jsem to hned rodině, děti provolávaly slávu, skákaly nadšením atd. My se zatím v saloně radili, co udělati.“

Následovala noční schůze Okresního národního výboru v Národním domě, k níž byli členové svoláni posly – bylo usneseno, že dalšího dne je třeba „oznámiti ustavení českého státu úřadům, vydati zvláštní vydání časopisů hned zrána a konati velkou schůzi lidu“. Místodržitelský komisař Oskar Rohr v Brně sice na telefonický dotaz Fischerovi sdělil, že zpráva o prohlášení českého státu byla odvolána, ale telefonické dotazy v Praze a v Brně vyzněly jinak: že stát prohlášen byl a odvoláno nebylo nic. Cítili jsme, že má to býti brněnský trik…

Ráno po 7. hodině 29. října zavlál z mého domu [nyní třída Svobody 18] velký slovanský prapor, na nějž lidé s udivením hleděli. Vždyť při oslavách rakouských úspěchů válečných nikdy nebyl můj dům praporem ozdoben. To věděli lidé v Olomouci dobře, a proto zastavovali se, tvořili skupiny dohadujíce se, co asi se stalo, že slovanský prapor, jenž v době válečné byl znamením velezrady, najednou tak volně vlaje. Ale brzy ukojena byla zvědavost. Po 8. hodině vyšla zvláštní vydání novin, první z nich Proudy, a já si odnášel přímo od stroje z tiskárny první výtisk. Proklamace českého státu šla na dračku z ruky do ruky, čeští lidé jásali nadšením a na českých domech veřejných i soukromých objevovaly se prapory.“