V roce 2020 dostal Jan Randáček, absolvent katedry dějin umění FF UP, nabídku, jestli by nechtěl pracovat jako vyslaný národní odborník v Evropském Parlamentu v Bruselu. Své více než dvouleté zkušenosti s touto sbírkotvornou organizací i tamní sbírkou současného umění přiblížil studentům Univerzity Palackého.
Vrátil se do míst svých studií po více než dvaceti letech. Nyní však v roli přednášejícího. Jan Randáček, absolvent katedry dějin umění FF UP, dnes ředitel sbírky současného umění Evropského parlamentu, nabídl studentům ve svém povídání životní příběh absolventa jako inspiraci možné profesní dráhy.
Po absolutoriu dějin umění na Filozofické fakultě UP začal pracovat v Krajském úřadu Libereckého kraje, v oboru památkové péče. Později uspěl ve výběrovém řízení na ředitele Oblastní galerie Liberec. Když mu v roce 2020 ministerstvo kultury ČR nabídlo možnost pracovat jako národní odborník v Evropském parlamentu v Bruselu, dlouho neváhal.
„V té době jsem v liberecké galerii pracoval už dvanáctým rokem, bylo mi čtyřicet a na jednom místě jsem do důchodu zůstat nechtěl,“ uvedl.
Jak velký komplex Evropský parlament je, kolik lidí zaměstnává – to jsou ostatně lidé, kteří si díla prohlížejí nejčastěji – si naplno uvědomil až poté, kdy vstoupil do jeho budovy.
„Umělecká díla sbírky jsou v Evropském parlamentu umístěna všude možně, na chodbách, v zasedacích místnostech i v kancelářích nejvyššího vedení parlamentu,“ doplnil absolvent olomouckých dějin umění. Před studenty pak představil sbírku samou, její historii, hlavní cíle i současný akviziční program, který by mohl vést i k zamyšlení.
„Evropský parlament buduje svou sbírku zhruba od roku 1980, a to s cílem podpořit umělce a dokumentovat evropské umění. S odstupem dvaačtyřiceti let má tato sbírka bezmála šest set uměleckých děl, která jsou vystavena ve všech budovách Evropského parlamentu, tedy nejen v Bruselu, ale také ve Štrasburku a Lucemburku,“ přiblížil před studenty. V krátkém historickém exkurzu se zmínil také o analýze sbírky před rokem 2019, z níž vyplynulo, že některé země jsou v ní s odkazem na jejich velikost a počet obyvatel zastoupeny méně.
„Analýza zároveň poukázala na to, že je ve sbírce hodně obrazů, naopak málo fotografií, nových médií, nových instalací a relativně i málo soch. Další zjištění poukázala na to, že autoři vystavených děl jsou z 81 procent muži a že zastoupení žen činí pouze 19 procent. To vše vedlo k tomu, že se pravidla pro akvizice změnily,“ řekl Jan Randáček. Aby pomyslně dokreslil současnou akviziční činnost, založenou na poměrovosti, tabulkách a naplňování genderové vyváženosti, uvedl, že Evropský parlament ročně nakupuje díla pouze z vybraných tří, čtyř zemí, jež jsou ve sbírce nyní zastoupeny méně, a že ve výběru upřednostňuje autorky děl, tedy ženy.
Přes komplikovanost současné doby je Jan Randáček však velmi rád, že nabídku pracovat jako národní odborník v uvedené instituci přijal.
„Předchozí činnost na krajském úřadě a poté manažerská práce v liberecké galerii mi hodně pomohla. Pochopil jsem, co je to směrnice, nařízení a k čemu je to všechno dobré. Pochopil jsem, jak galerie funguje. To všechno jsou věci, které se ve škole nedozvíte, musíte se tím prokousat až v praxi. A nezbude vám mnohdy nic jiného než tak učinit stylem pokus-omyl,“ řekl před studenty ředitel sbírky současného umění Evropského parlamentu. Během své řeči hovořil nejen o sbírkotvorné a výstavní instituci spadající pod Evropský parlament, ale i o Domě evropské historie, o Parlamentariu, vysvětlil i rozdíl mezi sbírkotvornou institucí a sbírkou veřejné instituce. Své životní zkušenosti pak v závěru shrnul do jasného vzkazu studentům:
„Zkuste se podívat jinam, nezůstávejte jen v místě svého studia. Vyzkoušejte, jak instituce fungují v zahraničí. Je to důležité pro váš seberozvoj i sebevědomí. Utvrdíte se v tom, že Česká republika je standardní evropská země a že její byrokracie není nejhorší. Evropský parlament i Evropská rada nabízejí absolventům dějin umění různé druhy stáží, v Bruselu, Štrasburku i v Lucemburku. Využijte je!“
Přednáška se uskutečnila v UC UP v rámci programu Evropského parlamentu Back to university.