Nadační fond Univerzity Palackého, který podporuje mladé vědecké a umělecké talenty, chce v tomto roce oslovit nové dárce. Kampaň nazvaná „Darujte příležitost!“ odstartuje v polovině února. Podpořit se ji rozhodlo i několik úspěšných absolventů Univerzity Palackého. V našem sobotním seriálu se dozvíte, co některé z nich k podpoře Nadačního fondu UP vedlo i proč se stále zajímají o dění na UP.
Dnes odpovídá na otázky Žurnálu Online Eva Šonková, soudkyně Nejvyššího správního soudu, absolventka právnické fakulty.
Jaký význam mělo pro vaši současnou kariéru studium na Univerzitě Palackého?
Ke správnímu soudnictví jsem našla cestu až několik let po ukončení studia na olomoucké právnické fakultě, takže nemohu říci, že bych jeho kouzlu propadla už tehdy. Bez čeho bych však dnes nebyla tam, kde jsem, to byli lidé, kteří přednášeli tak, že mi brzy bylo jasné, že mi nebude stačit magisterský titul kvůli kolonce v životopisu. Jejich projevy mě nutily přemýšlet, jaká je vlastně role práva v dnešní společnosti, jak s ním zacházet, se kterými hodnotami jeho každodenní aplikaci spojovat, a vedle toho si ujasnit, jak k přiblížení se ideji fungujícího právního státu mohu přispět já sama. To, co jsem si odnesla z přednášek a seminářů, nebyly vědomosti, ty se dají snadno nalézt v odborných publikacích, ale nekonečné rozhovory o právu, tedy o tom, co ´má být´ s lidmi, kteří vědí, nebo chtějí vědět. Během studia, které nespočívalo jen ve vysedávání v posluchárnách a knihovně, jsem jich potkala mnoho, mezi vyučujícími i spolužáky. Podobné fórum, bez věcného omezení a pragmatických vazeb, kde diskutéři nejsou cíleně vybíráni podle názorové blízkosti nebo naopak kontroverze, se později už jen těžko znovu najde.
V čem je pro vás přínosné udržovat kontakt se svou alma mater?
Doba studií v Olomouci je pro mě synonymem pro ´zlaté časy´, kdy byl člověk mladý a limity byly v zásadě jen tam, kde si je sám položil. Udržovat vztahy s univerzitou tak pro mě znamená neztratit kontakt s vlastním mládím. Ale aby to nevyznělo jen tak sobecky, sleduji i vývoj vzdělávání jiných mladých lidí. Registruji velmi dobře, jaký kus cesty urazila právnická fakulta od doby, kdy kolem kroužila akreditační komise a hrozba omezení studijních programů, až k dnešku, kdy vybudovala silné odborné zázemí v mnoha oborech, zejména v právu civilním, správním a ústavním, které ji posunulo na žebříčku tuzemských fakult na přední pozice, nebo dokonce poskytuje i to, co se jinde nevidí - třeba správní soudnictví jako povinný předmět. Specializace na určitou část práva, byť v mém případě nadmíru pestrou a komplexní, která mě pracovně váže - z povahy věci dlouhodobě - k justici a právu veřejnému, ve mně stále častěji probouzí myšlenky, jaké by to asi bylo, moci si dovolit poslechnout si dnes všechno to, co mají na dosah ruky současní studenti. Láká mě to...
Co říkáte aktivitám Nadačního fondu UP a proč jste se ho rozhodla podpořit?
Univerzitní Nadační fond vnímám jako šanci. Pozornost věnovaná talentovaným nadšencům a jejich projektům spojená s určitou podporou jednak motivuje k dotažení věcí do konce, což je v životě obecně užitečná dovednost vhodná k osvojení, a jednak díky jisté publicitě dosažených úspěchů inspiruje ostatní. Těší mě, že mohu alespoň nepatrně přispět a oceňuji, že fond poskytuje i zpětnou vazbu tím, že příběhy podpořených studentů zveřejňuje, takže podpora není anonymní a neosobní.