Lubomír Machala, literární historik a kritik z filozofické fakulty, přeložil do češtiny soubor próz slovenského spisovatele Stanislava Rakúse Telegram. V roce 2010 získala tato kniha na Slovensku cenu Anasoft litera, což je obdoba českého ocenění Magnesia Litery.
„Jsou to tragikomické texty, tak trochu čechovovské, trochu i kunderovské, oscilující mezi fatalitou a banalitou všedního života, ať už ho prožívá umělecky nadaný intelektuál, nebo někdo ze společenské periferie,“ říká Lubomír Machala z katedry bohemistiky filozofické fakulty. S překládáním knihy začal zhruba v polovině roku 2014 a s přestávkami na ní pracoval do podzimu 2016.
Telegram Stanislava Rakúse, který dlouhá léta působil jako literární vědec na Prešovské univerzitě, je soubor tragikomických, až groteskních próz časově lokalizovaných do nedávné minulosti. Při jeho překládání bylo podle Lubomíra Machaly nejnáročnější dosáhnout takové podoby českého textu, k jaké by pravděpodobně dospěl sám autor, kdyby psal česky. „Rakúsovy texty jsou detailně propracovány a promyšleny. Je z nich patrné, že autorovi velmi záleží na výběru slov, jejich skladbě i rytmizaci. Jsou pro překladatele jedinečnou výzvou,“ vysvětluje Lubomír Machala a dodává, že jazyk Stanislava Rakúse je zrádný, protože vypadá poměrně obyčejně a stroze. „Ale on je aktualizován slovosledně, rytmicky, až obsedantně se vyhýbá opakování, a když se něco opakuje, pak to má nějaký význam, obvykle nezanedbatelný,“ popisuje překladatel z katedry bohemistiky olomoucké univerzity.
Sám o sobě ale tvrdí, že je teprve začínající překladatel. „Navíc, řečeno s klasikem, proti své vůli. Kudy chodím, tudy totiž tvrdím, že slovenská literatura by se do češtiny neměla překládat, že mnohem lepší by bylo zajistit její snadnou dostupnost a zkvalitnit informovanost o ní,“ říká. Připouští zároveň, že tyto snahy zatím nejsou nijak zvlášť úspěšné. Podle olomouckého bohemisty se navíc český čtenář dívá na slovenskou literaturu poněkud přehlíživě.
„Právě překládáním děl svých autorů vycházejí slovenští nakladatelé českým čtenářům vstříc. Bohužel, blízkost obou našich jazyků plodí domněnku, že takové překlady jsou snadné, tudíž je provozuje kdekdo a moc se s nimi nemazlí. Výsledky tomu odpovídají, jsou mnohdy až tristní,“ dodává Lubomír Machala. Sám se překladu ujal se zvláštním osobním zadáním: odvést co nejkvalitnější překladatelskou práci. „Uvědomuji si, že pro tuto práci je důležitá výborná znalost zdrojového i cílového jazyka. Také úcta a respekt k autorovi, jeho dílu a stylistickému nadání. Důležitá je i schopnost improvizace, někdy je totiž nutné hledat řešení mimo rámec originálu. Tyto zásady budu mít před očima už opět na začátku února, kdy odjíždím do Vysokých Tater dokončit překlad románu Mramor a granit od basilejského Slováka Dušana Šimka a rád bych také pokračoval v překládání Nenapísaného románu, což je další pozoruhodné dílo Stanislava Rakúse,“ plánuje Lubomír Machala.
Profesor Lubomír Machala se soustřeďuje na problematiku poválečné literatury. Soustavně se však věnuje současné slovenské literatuře a píše i studie a články komparatistické, uvádějící českou a slovenskou literaturu do společného kontextu. Je autorem a spoluautorem několika knih, mj. Panorama české literatury a Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990 – 1995. Základní podoby a vývojové proměny české prózy v 90. letech 20. století postihl ve faktograficky obsáhlé monografii Literární bludiště. V této Bilanci polistopadové prózy, jak zní její podtitul, představil zásadní prozaická díla a analyzoval vztah literárního centra a periferie a prostor. V této knize se také věnoval i okrajovým žánrům - sci-fi, fantasy a populární četbě.