Studenti katedry dějin umění připravili výstavu Living in Violet

Spojení „Living in Violet“ („žití ve fialové“) použil americký historik Norman M. Klein jako metaforu doby pandemie a současné krize společnosti. Podle Kleina jde o stav kolektivní nehybnosti, kterou doprovází hluboká úzkost. Studenti Katedry dějin umění FF UP připravili během pandemie koronaviru stejnojmennou výstavu, jejímž cílem je kriticky reflektovat aktuální přítomnost, a to nikoli pouze ve vztahu k epidemické situaci a jejím důsledkům. Pro naplnění tohoto cíle představuje díla šesti fotografů mladší generace: Davida Mirského, Kristýny Černé, Hany Kubrichtové, Ondřeje Konráda, Milana Vopálenského a Martina Faltejska. Přestože se jejich tvorba odlišuje, je v ní přítomno jednotící téma osamocení. Výstava byla slavnostně otevřena 31. 3. v Uměleckém centru UP.

Protože osamocenost je nestálým a subjektivním pocitem, byla hledána její kolektivní podoba. Nastal vzácný moment: povědomí o tom, jaký život prožívá ten druhý, bylo v té chvíli alespoň částečně společné všem. Pandemií si prošlo celé lidstvo a nikdo se jí nevyhnul. Pocit osamělosti činí člověka zranitelným. Vytváří podmínky pro nové totality a teror: je snadnější zmocnit se slabých a izolovaných lidí. Výstava je proto pojata jako prostor pro vyrovnávání se s těmito aspekty. Při její přípravě nikdo netušil, že současnost bude mít během krátké doby ještě hrůznější podobu, způsobenou brutální ruskou agresí vůči Ukrajině.

Osamělost nemá jednu podobu. Proměňuje se v kontextech. Platí však, že kvůli pandemii se vyžadovaná a chtěná osamělost (jak tomu bývá například u umělecké činnosti) proměnila v nutnost, spojenou se zodpovědností. Řada lidí poznala tuto skutečnost až v souvislosti s pandemií. Výstava se snaží kriticky reflektovat vzorce, které vedou k nepřetržité samotě a osamocení, respektive k vyčlenění, protože směřují lidi do náručí totalit, jak zmiňuje Hannah Arendtová v Původu totalitarismu. A to i takových totalit, které bychom hned napoprvé takto nepojmenovali. Osamělost může způsobovat izolovanost, která může generovat totalitu. Nejde o to, že jsme žádáni chránit své zdraví a život ostatních, ale o skutečný teror, který lze podle Arendtové uplatnit pouze nad vzájemně izolovanými lidmi. Člověk nepřemítá o tom, kdo je, ale ztrácí sám sebe. Svět, veřejný život a možnost jednání v politické sféře se lidem vzdalují a oni přestávají být jejich platnou součástí.

Pandemie koronaviru odkryla slabá místa fungování naší společnosti. Globalizovaný trh odhalil jeho vlastní limity, relativizovány a nakonec omezeny byly základní lidské svobody, kolabovala zdravotní péče, zesilovala agresivita ve společnosti. Rekordně rostly zisky některých korporací a jejich vlastníků, zatímco většina lidí pociťovala finanční důsledky negativně. Je zřejmé, že ke stavu před pandemií se nelze vrátit. Jedna z příležitostí je aktivně se bránit všemu, co by nás nedobrovolně vrhalo do osamělosti, izolovalo a co by zvětšovalo propast mezi lidmi až do chvíle, kdy by zbyla pouze osamělost neobyvatelného a opuštěného světa. Současná výstava k zaujetí takového postoje přispívá.

František Svačina, student oboru Teorie a dějiny výtvarných umění FF UP a doc. Tomáš Winter, Ph.D., Ústav dějin umění AV ČR