Výstavní projekt Muzea umění Art&Print a Post.Print doprovází expozice studentských prací vzniklých v ateliéru grafiky katedry výtvarné výchovy pedagogické fakulty. Práce, shromážděné ve výstavě Seberytí, vznikly pod vedením Ondřeje Michálka z katedry výtvarné výchovy. Potvrzují tak nezastupitelné místo grafiky v uměleckém vzdělávání.
„Výstava by se v rámci mladistvého optimismu mohla jmenovat například Setkání starých časů s novými dobrými časy. Ale nejmenuje se tak, protože jsem se zalekl málo kontroverzního názvu, který by nejspíš přivodil i málo pozornosti. A protože o takové setkání i pozornost s ním spojenou mi jde, nazval jsem výstavu pro jistotu jinak,“ uvedl v úvodu vernisáže Ondřej Michálek, pedagog katedry výtvarné výchovy a čerstvý laureát Ceny Vladimíra Boudníka.
V krátkém zamyšlení pak přiblížil pojem seberytí jako metaforu obtížného vstupování do média, které si některé dokáže ochočit svými půvaby, jiné naopak odradit. „Kdysi jsem takto nazval výstavu studentských linorytů na téma autoportrét. Dnes se ke stejnému názvu vracím s nabídkou poněkud širší interpretace a významu tohoto názvu. Už nejde o pouhé zachycení výrazu tváře, grimasy nebo anekdoty, které na vodní hladině najde svůj zrcadlový obraz, nýbrž o pohled pod povrch,“ dodal pedagog.
Soubor děl vznikl v ateliéru grafiky pedagogické fakulty a podle Pavly Baštanové, posluchačky tamního doktorského studia a zároveň kurátorky expozice, svědčí o technické i tematické kvalitě tamních děl. „Výstava zdůrazňuje nezastupitelné místo grafiky v uměleckém vzdělávání. Studenti se mohou realizovat v tom, co je baví díky profesionálnímu vybavení a přístupu katedry výtvarné výchovy,“ uvedla doktorandka.
Jak připomněl Ondřej Michálek, jedním z důležitých předpokladů pro tvorbu grafiky je trpělivost. „Člověk by jinak nikdy nepochopil princip dvojjedinosti matrice a otisku, těch nevypočitatelných dvojčat, které si někdy dělají schválnosti a jindy se zas dojemně doplňují: dvě těla a jedna duše. Ani by nepřijal jejich hru, kdy se nejdřív zdlouhavě pracuje na něčem, co pak obtisku nezištně předá všechny své vlastnosti, aby však samo zůstalo skryto, nebo dokonce podlehlo technologické zkáze, se kterou se ovšem předem počítá. Všechny tyto atributy, jakkoli jen technologické, ovšem vstupují do smyslu a významu grafických děl, i když jsou jen prvotní podmínkou jejich vzniku. A tento dosti komplikovaný vznik obrazu a jeho DNA se jen těžko vysvětluje tomu, kdo je zvyklý vzít tužku, křídu, štětec nebo počítač a svou práci uzavřít podpisem v přesvědčení, že by eventuální rozmnožení takového artefaktu s odkazem na technologii, díky níž k němu došlo, mohlo zbavit původní ideu jedinečnosti nebo dokonce originality,“ vysvětlil.
Galerie Caesar vystavuje soubor studentských grafik s názvem Seberytí do 29. února.
Doc. Ondřej Michálek se věnuje volné a užité grafice. Učí ji na Pedagogické fakultě UP od roku 1990. Je autorem řady výstav, na mnoha dalších se podílel. Ve své sbírce má víc než dvacet různých ocenění, v letech 2002, 2005 i 2006 získal i čestné uznání v Soutěži Grafika roku. Jeho práce jsou součástí sbírek českých a slovenských, také i evropských a zaoceánských muzeí a galerií umění. Nově je laureátem Ceny Vladimíra Boudníka, kterou obdržel za celoživotní přínos v oboru Grafika.