Velikonoční svátky máme spojené s příchodem jara, nového života, s novým začátkem. Probouzí se příroda, rodí se mláďátka, vrací se nám chuť do života. Proč se ale v názvu „Velikonoce“ skrývají slova veliký a noc? Co to má společného se svátky jara?
Stojí za tím mnoho tisíc let starý příběh, odehrávající se v Egyptě. Tehdy zde existovalo malé etnikum – Hebrejové (Židé), kteří po různých peripetiích jedné noci Egypt opustili, protože v něm nechtěli déle vykonávat otrocké práce. Tato noc byla pro Židy tak významná, že jí začali říkat Velká. Tedy tento svátek byl a je úzce spojený s myšlenkou svobody.
O několik set let později na velikonoční svátky, kdy si Židé připomínali vyjití z Egypta, byl v Jeruzalémě ukřižován jakýsi Žid jménem Ježíš. Tvrdil, že existuje nejen otroctví doslovné, ale i otroctví, kdy člověk dělá věci, které nechce a ze kterých si nemůže pomoci. Tvrdil, že zná cestu k tomu, jak poznat Boha osobně. On sám je tou cestou. Tvrdil, že kdo v něj uvěří, získá věčný život. Za tato slova byl nakonec popraven. Po třech dnech ale vstal z mrtvých. Prázdný hrob nezpochybňovala ani Ježíšova opozice, všichni se mohli přesvědčit, že v hrobě není. Pro nás křesťany jsou Velikonoce hlavní událostí roku, důležitější dokonce než Vánoce, 28. říjen a začátek nové série Hry o trůny dohromady. Věříme tomu, co o sobě Ježíš říkal, tedy že je Boží Syn a že dokonce má moc i nad smrtí.
Velikonoční poselství ukazuje, že existuje ještě jiná dimenze života, než je tento náš časný život. Ukazuje nám, že kdesi hluboko v sobě nosíme touhu po dokonalosti, kráse, lásce, porozumění. Narážíme přitom nejen na druhé lidi, ale – i když si to neradi přiznáváme – sami na sebe. Na svoje sobectví, pohodlnost, ctižádost atd. To nám brání, abychom dosáhli naplnění zmíněných tužeb. Na jednu stranu cítíme probouzející se život, toužíme milovat, být milováni, ale pak se stane, že to zase někde nezvládneme. Dobrá zpráva, která shrnuje velikonoční poselství, je, že existuje řešení. Tak jako kdysi o Veliké noci vyšli Izraelci do svobody, můžeme vnitřní svobodu zakusit i my. Jak? Skrze odpuštění, které dává Ježíš všem, kdo o to stojí, a skrze víru v něj. Velikonoce jako svátky probouzejícího se života ukazují na Boha jako na dárce života, kterému není nikdo lhostejný. Nikdo.
Peter Tavel
děkan CMTF UP