Pro většinu dnešních Středoevropanů, kteří nemají osobní zkušenost s hrůzami válečného konfliktu, je to těžko představitelná situace. Jen to zkuste: v průběhu zahraniční dovolené se svými nejbližšími se dozvíte, že vaši zemi napadl cizí agresor a vy se prakticky nemáte kam vrátit. Že je to nemožné? Přesně to se vloni stalo mladé ukrajinské lékařce Darii Sazanovych, když se svou maminkou odpočívala v maďarských lázních. Azyl obě nalezly v Olomouci – maminka jako lektorka Centra jazykového vzdělávání na Filozofické fakultě UP a dcera na Oční klinice Lékařské fakulty UP a Fakultní nemocnice Olomouc, kde by měla po splnění administrativních náležitostí nadále vykonávat lékařskou profesi. A dost možná už nastálo.
„Vloni 18. února jsme s maminkou odcestovaly na dovolenou do Maďarska. V televizních zprávách sice každý den říkali, že se něco stane, jenže to se děje prakticky už od roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym. Už to bereme jako běžný stav, ve kterém je zkrátka třeba žít, včetně cest na dovolenou. Jenže o šest dní později, 24. února, jsme najednou zjistily, že se nemáme kam vrátit,“ popisuje události ze začátku ruské invaze do své vlasti Daria Sazanovych, mladá lékařka z ukrajinského města Záporoží.
Obě ženy byly náhle postaveny před složitou otázku, kam se mohou uchýlit v situaci, kdy okupační vojska stála před branami jejich města a ostřelovala je raketami. „V úvahu připadala Vídeň, kde máme známé, nebo Olomouc, kde jsem byla dvakrát v rámci studijního programu Erasmus. Vše ještě komplikovaly takové ‚maličkosti‘, jako že jsme do Maďarska letěly kvůli povolené váze zavazadel jen s batůžky a nejnutnějšími věcmi nebo že doma na Ukrajině zůstali naši dva milovaní psi,“ vzpomíná oční specialistka, jež nakonec zvolila jako útočiště hanáckou metropoli, kde prošla krajským centrem pomoci Ukrajině a spolu s maminkou nalezly na začátku března ubytování v hospici na Svatém Kopečku a později na univerzitních kolejích.
To už byla doktorka Sazanovych v kontaktu s přednostkou Oční kliniky LF UP a FNOL Klárou Marešovou a proděkankou Filozofické fakulty UP Pavlínou Flajšarovou. „I díky jejich pomoci se nám podařilo dopravit sem z Ukrajiny naše psy a získat pro nás všechny odpovídající ubytování. Maminka následně začala učit angličtinu na univerzitě a já získala práci na Oční klinice, zatím oficiálně jako administrativní síla,“ říká Daria Sazanovych.
Její nasazení a přínos si velmi pochvaluje přednostka kliniky Klára Marešová. „Daria je velmi šikovná. Krásně se zapojila, nejprve do administrativy a po intenzivním třítýdenním kurzu češtiny už i pomáhá našim lékařům s medicínskou prací. Je tu s námi od 1. března loňského roku, když nás předtím oslovili z Filozofické fakulty UP, zda bychom pro ni neměli volné místo. Musím v tomto moc poděkovat vedení naší nemocnice, které nám vyšlo vstříc, přestože je samozřejmě složité najít prostředky pro další pozici, s níž se v tu chvíli nepočítalo. A skvěle zareagovali
i další kolegové, například naše doktorka Dorota Stodůlková, která Darie a její mamince pomohla s bydlením,“ chválí Klára Marešová.
K tomu, aby mohla přímo léčit lidi, k čemuž ji na Ukrajině opravňují dokončená lékařská studia, následná dvouletá povinná stáž a dva a půl roku praxe na očním oddělení záporožské nemocnice, musí doktorka Sazanovych v Česku ještě splnit řadu nezbytných náležitostí. „Písemnou část aprobační zkoušky už mám hotovou, teď mě čeká její praktická část, tedy stáže dle oborů – chirurgická, interní, pediatrická, gynekologická a jedna na výběr. To trvá zhruba půl roku. Závěrečná ústní část v Praze se čtyřmi státnicemi se koná na Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze. Pokud se vše podaří, což bude nejdříve na jaře příštího roku, tak budu moci pracovat opět jako lékařka. Do té doby mohu v nemocnici působit jako administrativní síla, případně dělat lékařskou práci bez aprobace na povolení ministerstva zdravotnictví, což ale vyžaduje neustálý formální dohled kolegů,“ vypočítává těžkosti s návratem k původní profesi v hostitelské zemi Daria Sazanovych.
V osobě přednostky Oční kliniky má ve svém snažení velkou oporu. „Daria by si to určitě zasloužila. Je velmi adaptabilní a troufnu si tvrdit, že také medicínsky zdatná a šikovná. Navíc v opravdu těžké životní situaci už prokázala značnou samostatnost, v podstatě vše si musí vyřizovat a řešit sama. Jsme moc rádi, že jí tu máme. Je určitě platnou posilou a navíc obrovsky pomáhá s překlady, zvlášť u složitých případů, kde je potřeba mít maximum co nejpřesnějších informací,“ vyzdvihuje Klára Marešová.
Ačkoliv si z hloubi srdce přeje, aby válečný konflikt na Ukrajině vyhasl co nejdříve, svou budoucnost už doktorka Sazanovych spojuje spíše s Českou republikou a olomouckou nemocnicí. „Uvidím, co bude, ale nelze začínat každé dva roky nový život. V Olomouci a ve fakultní nemocnici se mi líbí a velmi děkuji paní přednostce. Mohla pomoc odmítnout, ale dala mi důvěru a pro mě je to strašně moc důležité,“ uzavírá s vděkem Daria Sazanovych.