Včera se na Olomouckých barokních slavnostech hrála L´Amor non ha legge. Pastorální opera Antonia Caldary s českým názvem Láska nezná hranic, se hned v prvním večeru dočkala bohatého aplausu.
Vůbec poprvé se Caldarova novodobá opera hrála na konci června v rámci Smetanovy Litomyšle v Nových Hradech. Její novou verzi, která vychází z původního díla, vytvořil Tomáš Hanzlík z katedry hudební výchovy pedagogické fakulty. Nová L´Amor non ha legge není přesnou historickou rekonstrukcí, zachovává však styl a stává se velkým tahákem letošních slavností.
„Caldarovi je věnována mnohem menší pozornost, než jakou by si svým gigantickým dílem zasloužil. Je to autor, který ústrojně spojuje intelektuálního kontrapunktika se skladatelem schopným vytvořit líbeznou a prostou písňovou formu. Něco, co tolik oceňujeme například na Mozartovi,“ řekl Tomáš Hanzlík, který je i uměleckým vedoucím festivalu. Caldara má podle něj s Mozartem překvapivě mnohem víc společného, než bychom čekali. „Ačkoliv je autorem období pozdního baroka, jeho světská tvorba již předznamenává odlehčené a zdrobnělé rokoko,“ dodal.
L´Amor non ha legge si v první čtvrtině 18. století objednal hrabě Johann Adam von Questenberg, vídeňský císařský úředník, hudební znalec, milovník umění a jeho podporovatel, zároveň majitel panství v Jaroměřicích nad Rokytnou na jihu Moravy. Hrabě se v díle nechal alegoricky zpodobnit jako šlechtic, který se uchýlil do venkovského ústraní a nechal se okouzlit prostým životem pastýřů. Císařský dvorní skladatel Antonio Caldara zhudebnil nové libreto k příležitosti padesátin hraběte, v roce 1728.
Děj opery zachycuje příběh šlechtice zamilovaného do společensky nerovné ženy. Po nejrůznějších peripetiích – domnělých i skutečných proviněních, intrikách, zklamáních, radostech, záměnách a omylech – se opera uzavírá několikanásobnou svatbou. Děj je plný zvratů, jeden výstup střídá druhý a porozumění už tradičně podporují titulky promítané nad scénou. Jako většina z barokních děl i tato opera trvala v původním rozpisu nejméně tři hodiny. Její nová verze je však po úpravách zkrácena o třetinu.
Už pošesté se večery s barokní operou konají v Atriu Uměleckého centra Univerzity Palackého. Během dvaadvaceti červencových večerů zazní díla Claudia Monteverdiho, Antonia Vivaldiho či Wolfganga Amadea Mozarta, v novodobých světových premiérách pak vedle Antonia Caldary jsou připraveny i novodobé premiéry dvou barokních serenat neprávem pozapomenutého dalšího mistra Františka A. Míčy. Letošní pestrý program obsahuje sedm různých inscenací. Ve světové premiéře už zazněla například neobarokní opera L´Arianna skladatelů z UP Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara.
Všechna představení se konají v replice barokního divadla za doprovodu barokního orchestru. „Jedná se o světově unikátní repliku barokního divadla nazvanou Theatrum Schrattenbach, vzniklou na počest olomouckého biskupa Wolfganga Hanibala Schrattenbacha. Je rozebíratelná a kombinuje zadní prospekt a boční kulisy za účelem dosažení perspektivy při zkráceném prostoru. Také letos je obohacena o řadu nových výměn,“ uvedl Tomáš Hanzlík. I letos podle něj orchestr barokních slavnostní důsledně využívá historických hudebních nástrojů, ve vokální složce se uplatňují speciálně školení pěvci, specialitou barokních oper jsou každoročně i opulentní kostýmy. Poslední představení Olomouckých barokních slavností se uskuteční 29. července. Více ZDE.
