Univerzitní sbor je srdeční záležitost

Je krátce před šestou večer a setmělými ulicemi spěchají desítky lidí. Hodně z nich má společnou cestu, jdou do Uměleckého centra Univerzity Palackého. Vybíhají schody do třetího patra a vstupují do rozsvíceného barokního sborového sálu. Jsou na místě. Přišli na zkoušku Atenea, univerzitního sboru. 

Zdraví se, vytahují noty, rozezpívávají se. Mezi nimi je i štíhlá studentka angličtiny Michaela Rudolfová. „Zpívání mě baví, naplňuje mě a navíc je mi tady s ostatními dobře. Vlastně si ani nedokážeme představit, co bychom dělali jiného, kdybychom nešli do sboru. Ateneo je pro nás všechny srdeční záležitostí,“ svěřuje se Michaela Rudolfová. Štíhlá brunetka má s Ateneem mnohaleté zkušenosti. Zpívá od dětství, a přesto, že se po maturitě přesunula za studiem z dalekého Ústí nad Labem do Olomouce, zpívat nepřestala. „Hudba je pro mě duševním odreagováním. A i když ji všichni bereme vážně, tak to neznamená, že se častokrát nezasmějeme,“ usmívá se vysokoškolačka, která je zároveň i předsedkyní sboru. Ateneo má totiž svou studentskou samosprávu. Díky ní se studenti mohou podílet na tom, co a jak se bude zpívat. „Závěrečné slovo má samozřejmě vždycky pan sbormistr,“ zdůrazňuje Michaela. 

Sborové zpívání dokáže spojit lidi různých profesí i oborů. Zatímco Michaela se věnuje angličtině, její sborový kolega Michal Koláček studuje informatiku a hudební kulturu. „Zpívám od malička, ale když jsem měl při prvním setkání s Pavlem Režným zazpívat zdánlivě jednoduchou píseň Já do lesa nepojedu, trochu jsem znejistěl. Překvapilo mě, na jak jednoduché písni si mě sbormistr otestoval. Prozkoušel mě v různých tóninách, důležitá byla intonace,“ vzpomíná nováček sboru, který v Ateneu rozšiřuje řadu tenorů. Sám se považuje spíš za rockera. Hraje na klavír, zpíval i v několika kapelách. A i když se věnuje spíš rockovější muzice, ve sboru zpívá téměř vše. „Je to znamenitý trénink hlasové kondice,“ dodává mladík z Oslavan u Brna. 

Čas běží, už je pár minut po šesté. Začíná zkouška. Sál se rozezvučel několika desítkami hlasů a kromě studentů vidím i ty, kteří sem věkově až tak úplně nezapadají. „Mnozí ve sboru začínají jako studenti a zůstávají v něm i jako absolventi,“ vysvětluje Pavel Režný z katedry hudební výchovy pedagogické fakulty. Právě tento muž, který Ateneo vede už patnáct let, je jeho zásadní osobností. 

„Náš repertoár je různorodý. Zpíváme starou muziku i moderní hudbu. Zpíváme například Gioacchina Rossiniho, ale i Jana Vičara či Antonína Tučapského, mým oblíbeným autorem je Jiří Pavlica,“ vypočítává Pavel Režný, sbormistr a muzikolog v jedné osobě. Právě s Jiřím Pavlicou a jeho Hradišťanem mohl sbor vystoupit na velkém Absolventském setkání. „Byli jsme rádi, že jsme si mohli zazpívat jak s Hradišťanem, tak s Leonou Machálkovou. Pracovat s takovými profesionály je pro sbor nesmírně inspirující,“ dodává Pavel Režný. A jen se usmívá otázce, zda není pro sbormistra omezující doba studia jeho zpěváků. „Touha zpívat, atmosféra Atenea a společenství podobně naladěných lidí je to, co sbor drží řadu let pohromadě. Jsem přesvědčen, že se na této zkušenosti nic nezmění ani v budoucnu,“ věří Pavel Režný.