Univerzitní nakladatelství je obvykle vnímáno jako instituce, kde vycházejí vědecké spisy univerzitních učitelů (místních i cizích), výzkumné zprávy, učebnice a skripta. Vydávat tento druh textů je jistě základním úkolem také našeho Vydavatelství UP – leč vycházejí tu i knihy čtivější, méně vědecké či úplně nevědecké, totiž tituly beletrie, což se možná méně ví.
Rakouské centrum a Centrum pro výzkum moravské německé literatury vydává ve VUP celou beletristickou knižní řadu „poetica moraviae“, v níž se snaží přiblížit českým čtenářům (kteří už pohříchu nečtou německy) zajímavá díla moravské německé literatury v českém překladu či v dvojjazyčném česko-německém vydání (přičemž ovšem na počátku knižní řady stála v roce 2000 německy psaná detektivka z pera studentů germanistiky: Paolo Nemec, Abschiedsbriefe, v níž se na půdě Univerzity Palackého vraždilo už dávno před Modrými stíny). V knižní řadě „poetica moraviae“ vyšlo už 16 titulů, letos překlad vzpomínek německého autora Petera Härtlinga Učit se žít.
Peter Härtling je důkazem toho, že německy psaná literatura z Čech a Moravy, byť dnes v Čechách více méně zapomenutá a vyloučená z kulturních dějin této země, nepřestala existovat odsunem Němců z Čech. Německých autorů, kteří byli nuceni opustit svou vlast, Čechy a Moravu, uprchnout buď už v roce 1939 před nacisty, anebo se dát vyhnat českými sousedy po roce 1945, je vedle Härtlinga ještě mnoho, Peter Härtling je z nich ale jistě nejznámější a například jeho kniha vzpomínek na dětská léta strávená v Olomouci, Nachgetragene Liebe (1980, která vyšla v Německu již v osmém vydání, byla přeložena do mnoha jazyků, česky byla vydána v roce 1987 pod titulem Opožděná láska) je – jak praví reklamní slogan – „mezinárodně nejrozšířenější knihou, která se vztahuje k Olomouci“. Peter Härtling, narozený 1933 v Saské Kamenici, prožil totiž na Moravě, v Brně a v Olomouci zcela zásadní léta svého dětství a předčasného dospívání, která – jak o tom ostatně svědčí i příslušné kapitoly této knihy – usměrnila a formovala jeho další život, postoje, názory i literární tvorbu. První dvě kapitoly této knihy memoárů tvoří s Opožděnou láskou a dalšími texty s autobiografickými prvky jeden celek, a jsou pro českého čtenáře zajímavé i proto, že Härtlingova retrospekce vytváří bohatou mozaiku jednotlivých olomouckých (ale i brněnských) míst a zákoutí, která se vypravěči spojují v magický a fascinující celek „mého výstavného města, na které jsem netrpělivě čekal“.
Od roku 1946, od třetí kapitoly této knihy, je už ovšem Härtlingův osud spojen s Německem (s výjimkou příležitostných cest do cizích zemí) a český čtenář má ideální příležitost seznámit se – na vzorku „malých příběhů a malých osudů“ – s nelehkým poválečným vývojem této země až do současných dnů, s vývojem její politiky, ale zejména s vývojem její kultury, literatury a mentality. Hlavním hrdinou tohoto „vývojového románu“ je Peter Härtling sám, vyhnanec, sirotek, který nedůvěřuje dospělým a jejich frázím, tře bídu s nouzí, revoltuje, miluje a píše básně, seznamuje se s celou německou literární scénou, stává se novinářem, redaktorem, vydavatelem a nakonec slavným spisovatelem, aniž by ovšem kdy přestal revoltovat, milovat a nedůvěřovat.
Prof. Ingeborg Fialová Fürstová, autorka úvodu a překladu knihy