Na sedm týdnů vyměnil Michal Botek svoji domovskou Fakultu tělesné kultury UP za australskou University of Canberra. Přijal pozvání tamního profesora Andrewa McKunea a zapojil se do výuky i vědecké práce. Podařilo se mu při tom navázat řadu nových kontaktů se světovými odborníky a také načerpat inspiraci pro vlastní přednášky.
S Andrewem McKunem spolupracuje Michal Botek na tématech z oblasti fyziologie tělesné zátěže už více než dvanáct let. Vedle odborných článků jsou spolu podepsáni například pod monografií Variabilita srdeční frekvence v tréninkovém procesu, profesor McKune byl hostem na FTK UP a stejně tak docent Botek již dvakrát cestoval do Austrálie. Letošní třetí pobyt byl však nejdelší a nejintenzivnější.
„Profesor McKune mi připravil nabitý program, jehož součástí byla i asistence jeho praktické výuky v laboratořích. Tím mě hnedka zkraje mého pobytu přinejmenším překvapil. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu mít příležitost předávat své vědomosti a zkušenosti z oblasti zátěžové fyziologie studentům na Canberrské univerzitě a zároveň si u ní i sám rozšířím obzory. Dosud jsem v Austrálii přednášel především na konferencích, u čehož není taková míra interakce, kdežto se studenty za těch sedm týdnů už člověk naváže nějaký vztah,“ uvedl Michal Botek.
Nahlédnout mohl i do lekcí dalších vyučujících, kde ho překvapila profesionalita, která na škole vládne, ale také daleko větší provázanost mezi teorií a praktickou částí výuky. „Zatímco například u nás v hodinách věnovaných praktikům ze zátěžové fyziologie pracujeme především s neinvazivními metodami hodnocení odezvy organismu na zatížení, protože s krví, byť i s tou kapilární, smí pracovat pouze způsobilý zdravotnický personál, v Austrálii si studenti na sobě zkoušejí i odběry kapilární krve k hodnocení ukazatelů, jako je laktát nebo glukóza, a zároveň se tím učí i základní pravidla, co naměřené hodnoty znamenají a jak se mohou tréninkem nebo řízenou pohybovou aktivitou změnit. Teoretické informace studenti ihned prakticky propojují,“ přiblížil.
„Inspirativní byla mimo jiné i informace o existenci pozice pohybový terapeut, který je respektovanou součástí sekundární prevence, kdy graduovaný specialista asistuje lékaři při preskripci pohybové aktivity např. u pacientů s neinfekčními civilizačními onemocněními. Studenti se ve výuce tematicky věnují například problematice nastavení vhodného pohybového režimu lidí s obezitou nebo diabetem mellitus 2. typu. Australané přitom velmi dbají na zdravý životní styl, jsou si dobře vědomi, že pohybem si mohou prodloužit a zkvalitnit život. Zůstával jsem v němém úžasu, kolik lidí všech generací brzy ráno vstává, aby si ještě před prací či školou zasportovali,“ dodal docent olomoucké katedry přírodních věd v kinantropologii.
Během svého australského pobytu se věnoval i vědecké práci a navazování kontaktů s potenciálními výzkumnými partnery. Hlavním tématem bylo využívání molekulárního vodíku, jehož výzkumem především u sportovců se Michal Botek s kolegy na FTK UP již zhruba osm let zabývá. Výsledky dosavadní práce mohl představit mimo jiné na workshopu uspořádaném pro výzkumnou skupinu Functional Food and Nutrition Research, jejímiž členy jsou mladí vědci nejen z Austrálie, ale také USA, Indie nebo Číny, kteří se zabývají vlivem různých potravin a bioaktivních látek v nich na fungování organismu mimo jiné z pohledu zdravotních benefitů nebo urychlování zotavení. Výsledkem workshopu o benefitech molekulárního vodíku je společný záměr rozšíření zkoumání jeho účinků i na běžnou populaci v rámci podpory zdraví.
„Možnosti navázat vědeckou spolupráci s australskou skupinou si nesmírně vážíme. A jsem moc rád, že jsme jim mohli přivézt zajímavé téma, ukázat, že něco umíme, protože dosud jsme většinou na zahraniční university jezdili ‚jen‘ sbírat zkušenosti. Ihned po návratu jsem od kolegů z Austrálie obdržel zajímavou nabídku spolupráce s jejich partnery v Itálii, které účinky molekulárního vodíku v kontextu podpory zdraví přinejmenším zaujal natolik, že přišli s návrhem spolupráce, popřípadě i možnosti studentských stáží,“ prozradil Michal Botek s tím, že měl také příležitost potkat se s řadou osobností svého oboru.
„Pomoc s dalším směřováním výzkumu účinků molekulárního vodíku a publikačními výstupy nám nabídl mimo jiné profesor David Pyne, legenda zátěžové fyziologie a jeden z nejcitovanějších vědců v oboru, kterého zaujaly naše dosažené výsledky s vodíkem u elitních plavců s ploutvemi. Díky malé přímluvě prof. Tannerové, která je jednou z autorek knihy standardů pro testování v zátěžové fyziologii, jsem se zase mohl podívat do laboratoří Australian Institute of Sport, kam by se běžný člověk nedostal. Je to takové jejich rodinné stříbro.“
Intenzivních sedm týdnů v Austrálii Michal Botek bere jako zajímavou, inspirativní a motivující zkušenost do další práce. „Domnívám se, že se nám společně s profesorem McKunem podařilo udělat spoustu dobré práce. Od návratu se spolu pravidelně potkáváme v online prostoru a posouváme nápady a navázané kontakty dál,“ uzavřel.